Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Denisa Záhorská (dříve DD Opava): V ČEZu, u Allen&Overy i v Allianz!

Denisa Záhorská (dříve DD Opava): V ČEZu, u Allen&Overy i v Allianz!
16.4.2016
Zámeček administrátor
Přečteno: 240x

Denisa vyrůstala se svojí rodinou v Karviné. Ve 14 letech se dostala i se svými třemi sourozenci do dětského domova v Opavě. Studovala obchodní akademii, a poté co odešla z domova, bydlí v Sámovce v Praze, kde studuje na vysoké škole sociální pedagogiku, pracuje a věnuje se dobrovolnictví v nadaci Lata. Je ráda, že mohla vyrůstat v děcáku, dnes však přiznává, že by se tam už nevrátila. Po našem rozhovoru se ji ani nevidím - má skvěle našlápnuto, tak jí budeme držet pěsti!

 

Proč jsi ve svých 14 letech musela do domova?
V domově jsme byli hlavně kvůli tomu, že rodiče měli finanční problémy. Teď už je to v pohodě, oni se dali do kupy, našli si nové bydlení a vzali si k sobě i moje mladší sourozence, se kterými jsem původně přišla do děcáku. Ještě s námi byla v domově naše nejstarší sestra, ale hned po měsíci odešla. Moji nejmladší sourozenci byli v domově dva roky a poté dva roky u pěstounů. Já jsem v domově žila skoro 5 let.

 

Jaké to tehdy pro tebe bylo?
Pro mě to byla příjemná změna. Já jsem chtěla do dětského domova, protože jsem chtěla studovat. A u nás doma na to nebyly finance. Hodně věcí jsem si uvědomovala a fakt jsem byla ráda. V této době jsme se s rodiči vůbec nebavili, protože v tom byl i alkohol a neměla jsem s nimi dobré vztahy. Moji mladší sourozenci to vnímali asi jako tábor. Rodiče se snažili za námi jezdit během víkendů.

 

Na základce jsi měla vynikající výsledky, kam tvoje cesta směřovala po ZŠ?
Hlásila jsem se na střední školu v Ostravě a tam mě i přijali – na Vítkovickou střední školu v Ostravě zaměřenou na ekonomii a na řízení podniků. Pak jsem ale přišla do domova a dostala jsem možnost buď jít na obchodní akademii, protože to bylo nejblíž. Školu v Ostravě mi nechtěli proplácet. Ale říkala jsem si, že kdybych nešla na výšku, tak s obchodkou budu mít aspoň nějaké uplatnění.
V domově o mě bylo postaráno

FormatFactoryDenisa_2.jpg

Jak vypadal tvůj život po odchodu z děcáku?
Odešla jsem přímo do Sámovky. Po roce jsem dostala už i svůj startovací byt, platím měsíčně 3 500 korun. Získala jsem stipendium na pomaturitní vzdělání, kde jsem studovala angličtinu. Poté jsem nastoupila na vysokou školu. Během toho jsem měla možnost vyzkoušet nějaké brigády a práce. Měla jsem před odchodem strach, co bude. Měla jsem problém si zvyknout, že už nejsem v domově, najednou nikdo kolem mě moc nebyl. V domově o mě bylo postaráno, teď musím řešit nejrůznější věci, třeba platby a všechny úřední věci. Osm měsíců jsem dělala pro DPD v call centru. Teď čekám na brigádu v Allianz. Mám toho teď celkem dost, takže si zvykám na ten režim.

 

S New Job New Life vše začalo už v domově...
Teta nás zaregistrovala, poslali jsme životopis a čekali, až se nám ozvou. Měsíc jsem měla brigádu v ČEZu. Druhou brigádu jsem měla v právnické britské firmě Allen&Overy, kde jsem byla tři týdny. Teď mám možnost pracovat u Allianz, už mám za sebou první pohovor a čekám na druhý, který bude začátkem prosince.

 

Líbilo se ti v kruhu právníků?
Ve srovnání s jinými administrativními firmami, kde jsem byla, tak to na mě působilo jako nejpřátelštější prostředí. Byla jsem ráda, že jsem měla možnost odposlouchat angličtinu. I když to byla právnická angličtina. Anglicky jsem pak mluvila i se svojí nadřízenou. V domově jsem neměla moc kamarádů. Nekouřila jsem a nechodila za školu.

 

Co přípravy na život v děcáku? Probíhaly nějaké?
Přípravy do života jsem měla spíše ve škole, kde jsem se v rámci účetnictví například učila psát životopis, ale v domově nám s tímto nepomáhali. Alespoň mně ne, nevím, jestli ostatním dětem. V domově by se tomu určitě mělo věnovat, ale v našem domově byly děti, které neměly zájem o pomoc. Raději šly na cigaretu nebo k počítači a nechtěly se zajímat o budoucí povolání. V domově jsem měla jednu hodnou tetu, se kterou jsem si rozuměla a která mi nahrazovala moji mámu. Jednou za námi přišla bývalá chovankyně, která byla v tomto domově před dvaceti lety a mluvila o tom, jaký je život venku po dvaceti letech, co opustila domov. To jsem si užila, bylo to pro mě užitečné a já jsem to hodně brala a skoro hltala. Jsem ráda, že jsem vyrůstala v děcáku.

 

Jaké jsou tvé další plány do budoucna?
Teď ještě nevím, co přesně obnáší práce v sociální sféře, ale už ve škole máme hodně praxe. V domově důchodců, vyzkoušíme si práci i v protidrogovém prostředí a já se pořád hledám. A až po studiu bych se potom chtěla na 100 % rozhodnout. Momentálně bych chtěla pracovat v nadacích nebo v dětských domovech.

 

Chtěla bys vrátit čas a být ještě v dětském domově?
Do domova bych se už nevrátila. Nemám už žádné velké pravidla a jsem úplně volná. Mám své povinnosti, ale můžu si dělat prakticky co chci. Jsem teď už ráda, že mám všechno zmáknuté. Jsem ráda, že jsem prošla domovem a tu zkušenost tam mám. Díky tomu jsem vystudovala, hodně mi to dalo a jsem straš- ně ráda, že jsem tam byla.

 

Doporučila bys někomu, aby se do New Job New Life zapojil?
Doporučila bych to úplně všem, jsem spokojená. Jsou tam fajn příjemní lidi. Člověk se pak nebojí nových věcí a těší se. Běžte do toho, je to zkušenost k nezaplacení!

 

Více o projektu najdete na webu www.newjobnewlife.cz.

 

Lukáš Kotlár
Šéfredaktor

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek