Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Nikola Havelková (dříve DD Přerov): Pracuji na personálním oddělení ředitelství Skansky

Nikola Havelková (dříve DD Přerov): Pracuji na personálním oddělení ředitelství Skansky
15.6.2014
Zámeček administrátor
Přečteno: 1388x

Nikola vyrůstala v dětském domově v Přerově. Po ukončení studia na vysoké škole musela z domova odejít. Využila možnosti, kterou nabízí Sámovka - Dům na půl cesty a nyní bydlí ve startovacím bytě, za který musí každý měsíc zaplatit 4 000 korun. Pracovala jako osobní asistentka v sociální sféře, nyní pracuje jako administrativní pracovník na ředitelství stavební firmy Skanska. Myslí si, že je důležité trénovat pohovory už v dětském domově. Vyzkoušet si vytvořit životopis a chodit na brigády, aby člověk získal zkušenosti.

 

Kde jsi studovala během pobytu v dětském domově?

Studovala jsem Vysokou školu finanční a správní v Praze, obor veřejná správa, ale nějak mě to nebavilo, tak jsem obor ukončila a musela jsem odejít z domova.

 

Kam směřovala tvoje cesta potom?

Odešla jsem do Sámovky, což je Dům na půl cesty v Praze, kde jsem byla pár měsíců, potom jsem od nich dostala startovací byt. Podmínkou je, že člověk musí být z ústavní nebo z pěstounské péče. A když mají místo, tak vezmou snad kohokoliv. Podporují vás v tom, že nájmy nejsou tak vysoké. V Domě na půl cesty to je 2 800 korun, ve startovacím bytě čtyři tisíce.Sámovkajinak finančně jednotlivce nepodporuje, ale pořádají setkání klientů jako například společné vaření, pečení či nějaké sportovní akce. A pokud klient potřebuje pomoct s něčím, tak mu pracovníci Sámovky rádi pomůžou. Jen moc nevodí lidi za ručičku, protože by chtěli, aby se klienti více osamostatňovali a "utužovali" se ve společnosti.

 

Jaký byl přestup z dětského domova do Sámovky?

Mnoho lidí si nedokáže představit jiný režim, což moc nechápu. Přitom stačí jednou za 14 dní vytřít podlahu a jednou týdně se sejdeš se sociální pracovnicí. A když pracuješ, tak to setkání je třeba jednou za 14 dní. První tři měsíce jsou přísněji nastavená pravidla pro návštěvy nebo pobyt mimo Sámovku. Už během vysoké školy jsem bydlela na kolejích, takže ten přechod pro měbyl jako podepsat výpověď a přestěhovat se z jedné části Prahy do druhé.

 

Jak to bylo s penězi po odchodu z domova? Začala jsi žít téměř samostatný život.

Pracovala jsem v sociální sféře. Dělala jsem osobní asistentku a tak jsem si vydělávala. Zároveň mě podporuje Nadace Terezy Maxové, protože ještě studuju dálkově Vyšší odbornou školu sociálně právní tady v Praze.

 

Kde se vzal nápad pracovat ve Skansce?

Poté, co jsem se o projektu „New Job New Life“ dozvěděla, napsala jsem vedoucí pracovnici v Sámovce. Ta mi předala kontakt na paní Petrejovou , koordinátorku projektu. Zavolala jsem jí, že budu končit s osobní asistencí a že hledám novou práci. Byla jsem v databázi 30 studentů, které Nadace podporuje. Paní Petrejová oslovila vedení Skansky. Oni mě potom pozvali na pohovor. Pozice administrativního pracovníka v nabídce nebyla, měla jsem velké štěstí. Ve Skansce byly různé jiné pozice – manuální. Na personálním oddělení však někoho právě hledali. Celkem to trvalo 2-3 týdny.

Ve Skansce to byl můj čtvrtý pracovní pohovor. Bylo to fajn. Byly tam dvě mladé a příjemné slečny. Vyžadovali nějakou zkušenost z administrativou a abych uměla na počítači. Dříve jsem dělala pro jeden projekt „Studenti píšou knihu“, kde jsem měla na starosti administrativu. Domlouvala jsem schůzky ředitelů základních škol a našeho pana ředitele, plánovala jsem cesty, občerstvení. To jsem dělala 5 měsíců.
Na další pohovor jsem šla s paní, která mě zaučuje, byl tam i ředitel personálního oddělení. Domlouvali jsme se, jak jsem na tom časově, protože ještě studuji dálkově. V úterky chodím do školy.Vybrala jsem si DPČ – dohoda o pracovní činnosti. S DPČ musím odpracovat 20 hodin týdně. Takže 5 hodin denně, kromě těch úterků.

 

Jak vypadá tvůj den v práci?

Sedím u počítače, kde zapisuju data do interního systému, pracuji s fakturami, pomáhám organizovat školení a další věci. Kanceláře jsou „open space“, v každé je tak 30 lidí. Momentálně mám DPČ, protože jsem potřebovala volnější režim kvůli zkouškovému období, ale to se může změnit. Myslím, že jsou spokojení – v dobrém mě vždycky vyhazují domů, ať se jdu učit.

Mladým lidem musí „přecvaknout“, peníze po odchodu z DD potřebují

Je to velký šok pro mladého člověka, který po odchodu z dětského domova musí nastoupit do pracovního procesu?

Já myslím, že jo. U těch lidí musí něco „přecvaknout“, aby si uvědomili, že ty peníze potřebují. Většinou znám děcka, která nechtějí pracovat,a nějak je to nebere. Myslím, že je to těžké. Když jsem byla v Praze, tak jsem také dva měsíce nic nedělala, hledala jsem si práci a bylo to depresivní. V hledání mi pomohla moje sociální pracovnice v Sámovce, Veronika Matoušková, která mi řekla o sdružení, které hledalo asistenty. Tak jsem jim zavolala, pozvali mě na pohovor, vzali mě a pracovala jsem tam.

 

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Chtěla bych dostudovat a zůstat ve Skansce. Také bych chtěla bydlet ve startovacím bytě, kde může člověk být dlouho, ale záleží dle potřeby a hlavně o tom rozhoduje vedení Sámovky.

 

Aktuální nabídka volných pracovních pozic na www.newjobnewlife.cz.

 

Lukáš Kotlár

 

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek