Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Radek Ulián (dříve DD Krnsko): V Hiltonu naložím 555 kilogramů prádla za hodinu, čtyři a půl tuny za den

Radek Ulián (dříve DD Krnsko): V Hiltonu naložím 555 kilogramů prádla za hodinu, čtyři a půl tuny za den
19.8.2016
Zámeček administrátor
Přečteno: 602x

Radek (26) je první, kdo díky NJNL získal práci na plný úvazek a udržel si ji. O jeho zajímavé práci psal i Respekt, který mapoval příběhy „úplně neběžných, ale obyčejných dní“. S Radkem jsme připravili rozhovor v pražské kavárně Pražírna, která se nachází jen o několik baráků dál od diagnosťáku, kde se Radek ocitl po nevydařeném pobytu v opatrovnické péči jeho bývalé kurátorky. Radek si coby vystudovaný truhlář vyzkoušel práci obchodního zástupce nabízejícího paušály pro T-Mobile, rozjížděl byznys se zmrzlinami, byl securiťákem a poté vydržel v prádelně hotelu Hilton Praha.

 

Různé dětské domovy, opatrovnická péče, diagnosťák. Kudy tě vlastně nejprve cesta vedla?
Když mi byly 4 roky, nejdříve jsem šel do Dětského domova Radenín, což je u Tábora, to bylo v roce 1994. S bráchou i ségrou, mně byly čtyři roky. V 97. mě přesunuli do děcáku Stránov a potom, co s majitelem „našeho“ zámku ve Stránově vypršela smlouva, jsme mířili do Horního Krnska. Tam jsem byl do roku 2002, poté jsem se dostal do opatrovnické péče moji bývalé kurátorky, u ní jsem vydržel půl roku.
Poté jsem se dostal do diagnosťáku sem na Lublaňskou ulici tady v Praze. Po měsíci se rozhodlo, že půjdu do výchovné skupiny tohoto diagnosťáku. Tam šli ti nejlepší z nejlepších.
V opatrovnické rodině jsem začal studovat střední školu, do prváku jsem šel na truhláře. V Praze v diagnosťáku se podařilo najít střední školu, tu jsem dokončil, ale nepodařilo se mi dokončit nástavbu. Poté jsem už mířil do Domu na půl cesty, kde jsem byl těsně po vyučení od roku 2009 do roku 2011.

Co jsi dělal poté, co jsi odešel?
Dělal jsem obchodního zástupce pro T-Mobile. Dostal jsem to jako nabídku od kamaráda, který se mnou byl v domově. Šel jsem do firmy v Kunraticích, kde jsem i další 4 měsíce bydlel. Jezdili jsme po celé České republice. Fungovali jsme jako externí firma pro T-Mobile. Běhal jsem po ulici a sepisoval paušály. Bylo to dobrá zkušenost, naučil jsem se mluvit s lidmi. Největším problémem u takové práce je, že ti lidé to druhý den zruší. To je špatně pro mě, protože když to zruší, tak já vracím provizi. Důležité je přesvědčit člověka k tomu, že ne, že ten paušál chce, ale že ho potřebuje.

To jsi dělal 4 měsíce, poté ses rozhodl jít ke kamarádce a nastaly další změny…
Napsal jsem ji, že bych někde potřeboval složit hlavu a najít normální práci. Zavolala mi, že mám za ní přijet. Nastěhoval jsem se a byl u ní asi 3 měsíce, sháněl jsem práci. S majitelem, který to tam měl na půlku jako penzion a druhou půlku jako byty, jsem si vytvořil dobrý vztah. Promluvil si se mnou a řekl mi, že chce rozjet byznys. Napadly nás stánky s točenou zmrzlinou. Nejprve otevřel 3 stánky. Prodával jsem, doplňoval zásoby a hlavně zaučoval ostatní brigádníky. Lidi se točili, třeba někteří kradli peníze, ale změnilo se to elektronickou kasou – to už se pak dalo hlídat. Toto jsem dělal dva roky. Během zimy jsem dělal ve stánku s občerstvením. Nevynášelo to a také jsem zjistil, že mi majitel neplatil zdravotní pojištění, což mi způsobilo problémy.


Podařilo se ti potom najít opět bydlení a nějakou práci?
Odjel jsem do Prahy. Napadlo mě zkusit Dům na půl cesty Maják. Vedoucí Lukáš z Majáku mi řekl, že za týden by tam mohlo být volno a že mám přijet. Nastěhoval jsem se tam. Na nájmech mi nejprve narostl dluh 12 000, ale potom jsem mákl. Různě jsem hledal práci, chodil jsem na brigády do Makra. S Lukášem jsem narazil i na projekt New Job New Life. V nabídce bylo místo na pracovníka v prádelně v Hilton hotelu. Řekl jsem si, že to musím zkusit! Bylo mi jedno, co budu dělat, důležitý pro mě byl hlavní pracovní úvazek. Dělám tam od února 2014 a to mi vydrželo do dneška. Mám cca 15 a půl tisíce čistého. Mám osmihodinové směny - pondělí až pátek.

 

O řemeslo nebylo v Praze zájem?
V Praze jsem objížděl hodně řezbářských firem, ale bez praxe mě bohužel nikde nechtěli. Jako vyučený truhlář jsem měl praxi jen v rámci školy, ale říkali mi, že to nestačí. Dělal jsem tedy brigády, třeba jako security, kde jsem 16 hodin stál v Kauflandu, a to už nikdy nechci dělat.


Radek Ulián 2.jpg

Jak vůbec vypadá práce dělníka v prádelně hotelu Hilton Praha?
Každý den začínám v 6:45. Přivezu klec, mám tam pásovej dopravník a mám necelé 4 minuty na to, abych dal 38 kilo prádla do „kapsy“. Je tam také elektronické váha, která mě hlídá. Pak druhá kapsa, takže zase 38 kilogramů během čtyř minut a tak to běží po celý den. Tedy až do 11:00, to mám přestávku na oběd. Bral jsem to jako dobrou posilku. Když jsem tam přišel, měl jsem okolo 55 kilo. Byl to pro tělo velký záhul, ale zase zesílilo. Teď však jsem 4,5 měsíce na neschopence, protože fyzička a tělo to nakonec nezvládlo, mám problémy se zády.
Z Majáku jsi ale těsně po nástupu do Hiltonu odešel…
Momentálně žiji s přítelkyní, její mámou a ségrou. V Majáku jsem byl asi půl roku. Teď mi ale chodí nemocniční a pomáhám kamarádovi se skládáním počítačů. Záda se už zlepšila, teď ještě řeším další problémy, mám vyšetření na CT. Spolupráci s Hiltonem ukončit nechci, chci být kmenovým pracovníkem hotelu.

Vzpomínáš si ještě na výchovu a život v dětském domově?
Ta výchova byla hodně individuální. V domově jsem byl lempl a zlobivý kluk. Takže mě tu péči nevěnovali jako holce, která měla samé jedničky a vyznamenání. Z ní věděli, že něco bude. Dnes už to tak třeba nebude, ale ve Stránově to tak bylo. Byl tam strejda, který byl jako můj táta. Odešel jsem z domova a on rok a půl na to umřel, byl nemocný. Strávili jsme spolu hodně času, jezdil jsem k němu na kafe a pak z ničeho nic zpráva o tom, že umřel. S některými vychovateli dodnes udržuji kontakt.

Kdysi jsem hrával fotbal za FK Krnsko. Po olympiádě v Solenicích jsme jeli na Slovensko, kde jsme hráli fotbal proti Slovákům, Maďarům a Němcům. Závodně jsem běhal 1 500 metrů. Tam jsem vždycky skončil na 3. místě. V dětském domově jsme hodně času trávili venku, jezdili jsme na kole, skoro jsem neznal, co je počítač.

 

O čem pro tebe byl odchod do samostatného života? Co bys poradil ostatním?
Je to všechno o známostech a o tom, jestli člověk opravdu chce. Musí se chtít člověk za- řadit do společnosti. Zjistit, že potřebuje stabilní práci a vydělat peníze. Jako žít s tím, že budu mít peníze a budu slavný, to nefunguje. Není to jen o té svobodě, která čeká po odchodu. Jaké máš teď konkrétní cíle? Musím teď dát do kupy svoje zdraví, a také bych potřeboval ještě s mým výučním listem zapracovat na vzdělání. Potřebuji cizí jazyk, to by mi pomohlo.

 

Doporučil bys někomu se zapojit do projektu New Job New Life?
Určitě bych spolupráci s NJNL doporučil. Já jsem první, kdo díky NJNL získal práci na plný úvazek a udržel si ho. Aspoň nějaké prvenství, když jsem měl pokaždé to třetí místo…

 

Více o projektu najdete na webu www.newjobnewlife.cz.

 

Lukáš Kotlár
Šéfredaktor

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek