Báseň pro zaměstnance a děti téměř dospělé

Jako bratry jsme se stali, jako přátelé jsme se uctívali.

Jako andělé s křídly jsme se získávali.

Každý jsme si říkali brácho, ségro, příteli, přitom víkend propěli.

Užili jsme si moc srandy, v srdcích zbyly jen ty songy.

Všichni jsme se podpořili, po nocích jen klábosili.

Naše bratrstvo nám zůstává, strach mě na dno dostává.

Nastává mi z odchodu, a také z nových problémů.

Nevím, jak mám bez vás žít, protože mi nebylo nikdy líp.

S vámi se cítím jako v rodině, protože jste vyspělé.

Tato báseň je věnována těmto lidem: Pěťovi Čurejovi, Milanovi Ščučkovi, Karlovi Vašátkovi, Vláďovi Vašátkovi, Karolínce, Dášence, Ivošovi, Patrikovi (bramboře), Romanovi Jirouškovi a v neposlední řadě tetám – paní Čadové a Matějuvské a hlavně také, abych nezapomněl, Evičce.

Nikdy vám nezapomenu to, co jsem s vámi prožil a co jsme si společně užili. Navždy zůstáváte v mém srdci. Toto je věnováno ode mne pro DD Potštejn.

Vojtěch Sivak