K cíli nás hnal adrenalin i olympionici

Na pozvání Českého olympijského výboru jsme se 2. dubna zúčastnili závodů v běhu v prostorách golfového hřiště Kunětická hora. Když jsme se dozvěděli, že pojedeme na závody, začali jsme trénovat. Bylo nás šest statečných: Samanta, Valerie, David, Filip, Petr a Honza.

Trénovali jsme pravidelně, když to vyšlo a měli jsme čas. Na našem fotbalovém hřišti jsme vyměřili trasy pro jednotlivé kategorie a tety nám sestavily tabulku, kam nám zapisovaly časy. První tréninky jsme do cíle ani nedoběhli, i kluci, kteří hrají fotbal a pořád běhají, funěli jako lokomotivy. Nás bolely plíce a píchalo v boku a tety bolely hlasivky, jak nás povzbuzovaly. Postupně jsme se začali trochu zlepšovat, tety řvaly "běž, přidej, přidej" a my jsme řvali, že už nechceme.

Závody Grand Prix Dříteč byly pro nás amatéry hodně drsné a konkurence veliká, ale ten adrenalin, co nám koloval v žilách, povzbuzování, atmosféra a hlavně chuť stoupnout si na bednu, to vše nám pomohlo užít si sportovní dopoledne. Abychom to shrnuli, máme tří krásná poslední místa, o která jsme bojovali jako lvi, jedno čtvrté, jedno šesté a David vybojoval doslova o chloupeček třetí místo v běhu na 600 metrů. Teta říkala, že cílem proběhl s výrazem šílence. Všichni jsme dostali perníkové medaile, abychom věděli, zač je v Pardubicích perník, a David navíc tu nejkrásnější bronzovou.

Přišel se s námi vyfotit i olympijský medailista Roman Šebrle a také Martin Doktor. Po celou dobu se o nás starala taková hezká a hodná slečna. Po závodech jsme dostali spoustu výborného jídla na posilněnou, taky řízečky a dortíčky. Nakonec jsme se jeli ještě podívat na hrad na Kunětické hoře. Prý tam bydlel Rumburak – čaroděj z pohádky o Arabele. No prostě príma den.

Děkujeme všem, že jsme se mohli zúčastnit. Už trénujeme na příští rok.

Děti a teta Pája
DD Senožaty