Opravovali jsme klempírnu

Stojí na dvoře a chátrá. Chodili jsme kolem a netušili, co nám to dá práce jí opravit. Řeč je o nevelké budově v areálu našeho domova, která kdysi sloužila jako dílna, ve které se starší kluci učili řemeslu. Už dlouho se však nepoužívala a jeden čas byla dokonce pronajímána soukromníkům, kteří zde svařovali kovové konstrukce.

V domově jsme chystali přehlídku řemesel „Setkání uměleckých řemesel“ – druhý ročník, která měla proběhnout počátkem měsíce května. Prý bude špatné počasí, říkali všichni i v televizi. Pan vychovatel Kounek, když jsme šli kolem této budovy, říkal, že by bylo dobré jí na tuto akci použít, když bude pršet, aby mistři řemesel mohli být v suchu. Náš nápad navrhl na poradě vychovatelů, a že za 500,- Kč na materiál to s námi opraví.

Když jsme poprvé vešli do budovy, viděli jsme velkou halu (11 x 7 m výška 3 m) s černými stěnami po svářečích, s opadávající omítkou. S nadšením jsme se pustili do omývání stěn, otloukání omítky až na cihly a čištění spár. Nezanedbatelný byl také úklid nepořádku, který se v hale za ta léta nashromáždil, takže jsme jím naplnili celý kontejner. Naše skupina ve složení Nikolas Dunka, Denis Farkáš, Robin Ščuka, Jakub Kretovič a já, měla za úkol vyrobit omítku, navozit přesátý písek, v brýlích připravit sud vápna. Bylo to horší, než jsme čekali, otlučených zdí bylo mnohem víc, než jsme dříve viděli. Denis s Jakubem bílili tak intenzívně, že Denis malířině zcela propadl a štětka byla jeho. Ostatní jsme špricovali – zpevňovali otlučenou zeď, pod omítkou. Všichni jsme si několikrát zkusili omítání a to i já levák. Nejlépe zedničinu zvládl Nikolas, který také omítl největší díl budovy. Pan vychovatel nám ukazoval co a jak dělat. Sám omítal a dolaďoval drobné nedostatky po nás. Svou ruku k dílu přidal i noční vychovatel pan Doležal, který zazdil velkou díru, která hyzdila budovu.

Poslední víkend v dubnu jsme, jak říkal pan vychovatel, šturmovali, neboli finišovali, a to od rána až do večera, pouze s přestávkami na jídlo. V neděli bylo vše hotovo i s vydrhnutou podlahou a umytými okny. Prázdná hala svítila novotou a my byli spokojeni. Nejvíce nás potěšilo, že jsme opravenou halu mohli předat v termínu organizátorům výstavy, takže to co jsme slíbili, to jsme také dodrželi, ačkoliv nám málokdo s dospělých věřil.     

David Mitáš

2. výchovná skupina

DDŠ Králíky