Příběhy
Když rodiče chybí, ale nejste sami
Jmenuji se David a žiji už několik let v dětském domově Dagmar v Brně se svou sestrou. Naše maminka je ve vězení, a dlouho jsem si myslel, že ona je jediný člověk, kterého v životě potřebuji. Každý telefonát s ní mě uklidňoval a dával mi pocit, že je tu se mnou… více
Hanka z DD Hodonín: Certifikát z Anglie
Díky Nadaci Veroniky Kašákové jsem se o prázdninách mohla podívat do Anglie, kde se mi moc líbilo. Poznala jsem tam nové lidi, se kterými jsem tam trávila svůj… více
Život je džungle, ale dá se zvládnout
Ahoj Zámečku, Jmenuji se Kristýna a vyrůstala jsem v DD Strážnice. Z domova jsem odešla, když mi bylo 20 let s úspěšně složenou maturitou a nedodělaným prvním semestrem na vysoké škole v Opavě. Ze které jsem odešla ze své vlastní vůle a byla jsem moc ráda, že mé rozhodnutí v domově respektovali. Vyřídila jsem s tetou vychovatelkou potřebné dokumenty, také jsem obdržela finanční podporu od DD a šup vyletět z hnízda… více
Katka po odchodu z děcáku: Žádná pohádka to rozhodně není
V roce 2000 jsem nastoupila do dětského domova v Jemnici, o tři roky později do Tišnova. Nechápala jsem, proč nemůžu žít s rodiči jako ostatní děti. Postupem času a přibývajícím věkem jsem začala chápat, že takhle je to správně. Když začaly odcházet z domova děti o pár let starší, říkala jsem si, že takovou chybu neudělám a zůstanu, dokud můžu. Dva týdny před mou plnoletostí jsem začala uvažovat, že odejdu. Nemělo na to žádný vliv, že jsem měla přítele a byla do něj strašně zamilovaná. Prostě jsem chtěla odejít, a taky odešla… více
Setkání s americkou armádou jsem si ujít nenechal
O průjezdu amerických vojáků a vozidel skrz Českou republiku jsem se dozvěděl ze zpráv z internetu. Už od té doby jsem si říkal, že by bylo fajn se s nimi setkat a jestli vůbec taková možnost by byla reálná. Po pár dnech jsem zjistil jejich předběžné trasy, kudy by měli jet. Pro mě bylo nejbližší místo město Vyškov, kam Američani dorazili 29. 3. 2015… více
Já a drogy: Závislou jsem se stala až v pasťáku
Než začnu psát svůj příběh o tom, jak jsem začala brát drogy, tak si myslím, že všichni kluci i holky v mém věku mi dají jistě za pravdu, že většinu z nás nezajímá názor dospělých, protože si myslíme, že pravdu máme my a že jsme chytřejší než všichni dospělí. Jenže ono to tak není, ale to zjistíme, až když skončíme v nějaké léčebně nebo ve výchovném ústavu… více
Proč zrovna já? Boj malého chlapce s nevyléčitelnou nemocí
Převážně tady čtu články o tom, co se vám všem podařilo, ale já nebudu psát nic hezkého. Naopak, o svém velkém průšvihu… více
