Setkání s americkou armádou jsem si ujít nenechal
O průjezdu amerických vojáků a vozidel skrz Českou republiku jsem se dozvěděl ze zpráv z internetu. Už od té doby jsem si říkal, že by bylo fajn se s nimi setkat a jestli vůbec taková možnost by byla reálná. Po pár dnech jsem zjistil jejich předběžné trasy, kudy by měli jet. Pro mě bylo nejbližší místo město Vyškov, kam Američani dorazili 29. 3. 2015.
Jak jsem se toho dne probudil, ještě jsem netušil, že se s nimi setkám. Na sto procent jsem byl rozhodnutý před obědem. Řekl jsem si, že jedinečnou možnost si přeci nenechám ujít, a tak jsem se vydal na cestu směrem k Vyškovu. Už jak jsem poprvé nastoupil do vlaku, tak jsem se moc těšil.
Při příjezdu do Vyškova jsem byl domluvený s kamarádem, který byl o pár let dříve taky v našem domově ve Strážnici, že se setkáme, protože on sám bydlí ve Vyškově. Společně jsme nejprve jeli okolo vojenské základny, okolo davu nadšenců a plno nedočkavých lidí. Atmosféra byla už v tu dobu úžasná, většina lidí měla buď americké vlajky, nebo uniformy a všichni očekávali jejich příjezd. Pár minut potom, to jsme museli zastavit, se naše očekávání splnilo. Viděli jsme americké obrněné vozidla a transportéry, kde byli samozřejmě i vojáci; ti na nás mávali a my všichni na ně.
To byla první část kolony a při příjezdu druhé kolony jsme už byli před samotným vstupem do základny, lidí bylo ještě více a na všech zúčastněných bylo vidět velké nadšení, že můžou něco podobného vidět na vlastní oči. Projíždějící auta troubila za doprovodu vojenské policie. Po vstupu do základny byla možnost se setkat osobně s několika členy americké armády společně i s jejich technikou a vozidly. Davy lidí stály frontu, jen aby mohly spatřit něco, co u nás není k vidění. Když jsem se dostal na řadu, tak jsem si nejdřív s nimi povídal, jak se mají a kdo odkud pochází, jak dlouho už slouží v armádě a mnoho dalších informací jsem se snažil zjistit. Popravdě jsem byl velice šťastný, že mi věnovali jejich čas. Všichni působili velice mile a přátelsky, obešel jsem více vojáků a povídal jsem si s nimi, i když to zrovna neměli jednoduché. Každý si chtěl povídat a fotit se.
Největší zážitek byl pro mě ten, že jsem mohl osobně mluvit s vojákem americké armády, dost to pro mě znamená a můžu říct, že je to jeden z mála dnů, na které nezapomenu. Spojené státy americké jsou moji nejoblíbenější zemí a tuhle možnost jsem si nemohl dovolit vynechat.
Jak jsem si prošel většinu toho, co tam bylo k vidění, tak jsem se bohužel musel vydat na cestu domů. Ale s takovým pocitem, na který snad nezapomenu. Určitě to stálo za to!
Lukáš Sklenský
DD Strážnice
