DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Proč zrovna já? Boj malého chlapce s nevyléčitelnou nemocí

Proč zrovna já? Boj malého chlapce s nevyléčitelnou nemocí
25.4.2012
Zámeček administrátor
Přečteno: 38666x

Převážně tady čtu články o tom, co se vám všem podařilo, ale já nebudu psát nic hezkého. Naopak, o svém velkém průšvihu.

Opravdu není důležité, kde jste, kde žijete. Důležité je, kde je někdo, kdo se o vás CHCE starat. Bude to znít otřepaně, ale je to opravdu moudrost, že není nad zdraví. Vím o tom své. Řekl bych, že jsem normální kluk. Alespoň jsem byl. S klasickými vylomeninami a občasným kouřením. Nebudu předstírat, že ne. Ale pak jsem začal mít zdravotní potíže – tak se to řekne hezky uhlazeně, ale prostě jsem měl průjem (hnačku, srajdu ... snad není nikdo, kdo by to neznal). Jenže to nepřestávalo. Teta mi zavolala záchranku, měla strach, aby to nebyl slepák nebo salmonela – to je ze syrových vajec, ale prý ne, jen asi něco ve střevech.  Doktor řekl dieta – jíst suché rohlíky. Poslali mě domů, ale nic se nezlepšilo.

Svíjel jsem se v křečích

Pořád mě bolelo břicho. A to ukrutně. Ty křeče byly protivný. Ale to nic nebylo proti té hanbě, když jsem nestihl (a to víc než často) doběhnout na záchod. Teď už se tomu zasměju, ale moc příjemný to nebylo. Každý z nás prdí (teta říkala, abych napsal větry – ale nevím, jestli by tomu někdo rozuměl), jenže já se pak vždycky musel jít převléknout. Asi po 14-ti dnech jsem už nechtěl ani jíst. Cokoliv jsem snědl, jen mě z toho bolelo břicho. Tety si už se mnou nevěděly rady a chodily pořád za doktorem, až mě poslal do nemocnice. Dvakrát nadšený jsem z toho nebyl. Kdo zažil, tak se mi nediví. Teta mě utěšovala, že se mě nechtějí zbavit, ale že se mi snaží pomoci. Jo, pěkně děkuju za takovou pomoc…

Pobyt v nemocnici

No prostě já to tak neviděl a přiznám se, že jsem i brečel. Ale strejda ředitel mi poslal do nemocnice mobil, a tak mi mohli večer tety i sourozenci volat. Znojemská nemocnice je hezká (pokud vás nic nebolí) – telka na pokoji, sestřičky na dětském oddělení jsou moc hodné a milé, ale dlouho jsem tam nebyl. Když viděli doktoři můj průjem (byla v něm i krev), šupem mě hnali do Brna. Dětská nemocnice v Černých Polích se na dlouhý měsíc stala mým domovem. Uspali mě a udělali vyšetření střev (pozn. kolonoskopie) a žaludku. Pak mi dali hadičky, pomocí nich mě krmili, protože jsem odmítal jíst normálně, taky mi museli dát krev, tomu se říká transfúze, jak mi vysvětlil doktor, protože jsem byl hodně bledý. Bledý a posraný. To byla vyhlídka. Jo, a ještě hladový. Starali se o mě dobře, ale asi si umíte představit, že bych byl radši v domově se sestrou a bráchou. Alespoň že mě do Brna přijela navštívit teta. A teď si asi říkáte, přijde šťastný konec příběhu. Ale chyba lávky.

Žádné řízky, čokolády, mléko...

Neuzdravil jsem se. Jen jsem se zlepšil, ale mám nemoc, ze které se nikdy nevyléčím. Teta mi to napsala – je to chronické zánětlivé onemocnění střev. Beru hrsti léků, kvůli kterým (zatím) nesmím ani cukr a mléko. Takže mi přichystat jídlo je asi dost náročné. Tety věčně rozebírají, co můžu a co ne. Když budu chtít, aby mi bylo dobře a abych už neměl průjem a ty hrozné křeče v břiše, musím pořád, to znamená, dokud budu žít, držet přísnou zvláštní dietu. Říká se jí bezezbytková. To, co považujete za zdravé (ovoce a zelenina, pečivo se zrníčky), já třeba nesmím. Můžu hlavně den staré rohlíky, nic smaženého (jo, to znamená žádný řízek), zeleninu jen kořenovou (mrkev, petržel), a to vařenou, ovoce jen banán a jablko, taky jen dušené. Žádný cukr, nic nesmím sladit, pořád piju hlavně černý čaj, nic, kde je mléko, žádný jogurt… A tak, i když nemám pro Vás šťastný konec, jako že jsem se uzdravil, tak aspoň na závěr chci poděkovat všem, kdo se o mě starají a tetám kuchařkám za to, že to se mnou nemají jednoduché a přesto se všichni snaží, abych měl jídelníček co nejvíc zajímavý z toho mála, co můžu. Nezlobte se na mě, když se někdy na to jídlo šklebím. Radši bych si dal kus řízku nebo čokoládu, oplatek, a pořád si říkám – proč zrovna já?

 

Nikolas Kolář (13),

Dětský domov Znojmo

 

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek