Cyklokros v Německu: Ostudu jsme neudělali
Tak sláva, konečně jsem si našel chvilenku na sepsání příběhu z mého prvního cyklokrosového závodu. Každý den trénuji, a to buď venku, v tělocvičně, na válcích, anebo chodíme na spinning. O víkendech jezdím na soustředění, závody nebo tréninky. Rád bych se s dětmi z jiných dětských domovů podělil o zážitek z mé první cyklokrosové jízdy.
Ještě než se dostanu k příběhu, chtěl bych poděkovat Nadačnímu fondu Albert za finanční pomoc, díky které jsem si zakoupil horské i silniční kolo a mohu se tak zúčastňovat cyklistických závodů. A nyní k příběhu...
Závody za hranicemi
V jednom tréninkovém odpoledni mi trenér oznámil, že s ním a s celým cyklistickým oddílem pojedeme do Německa na cyklokrosové závody. Moc jsem se těšil, protože cyklokrosové závody jsem měl jet vlastně poprvé a navíc v cizině. A tak, hned po tréninku, jsem běžel za tetou a s velkou radostí jsem jí tuto novinu sdělil. Zároveň jsem ji požádal o svolení zúčastnit se. Účast na závodě mi byla schválena. Večer před odjezdem jsem si připravil potřebné věci, hlavně jsem si umyl kolo, aby mi dobře samo a rychle jelo… Všechny děti, se kterými bydlím na rodinné skupině, včetně tety mi prý budou držet palce a popřály mi co nejlepší umístění.
Radost, napětí a stres
Rána před odjezdem jsem nemohl dospat, jak jsem se těšil. Cestou na závody jsme v autě s ostatními závodníky a trenérem probírali taktiku a techniku jízdy. S přibývajícími kilometry atmosféra v autě houstla a nervozita stoupala. Mimo jiné se trenér zmínil o poměrně silné konkurenci. To mě rozhodilo. Byl jsem ještě nervóznější, začal jsem se obávat, abych obstál a neudělal ostudu. Ve skrytu duše jsem doufal, že alespoň projedu cílem. Vy byste strach neměli? Cyklokros jsem jel poprvé, strach byl namístě. Nešlo totiž jen o mne, ale i družstvo. Nechtěl jsem, aby oddíl skončil kvůli mně na posledním místě. Trenér mě uklidňoval, ale nějak to nepomáhalo, snad jsem ani strachem nevnímal, že na mě mluví, a už vůbec ne, co říká.
Do městečka, kde se závod konal, jsme přijeli s výrazným časovým předstihem. Měli jsme tak možnost si trať několikrát projet a zafixovat si záludná a těžká místa. Smůlou však bylo, že začalo hodně pršet. Z části tratě se tak stalo bahniště. Bylo velmi těžké touto částí bez pádu projet. Asi tak hodinu před mým startem mi trenér řekl, abych se připravil, rozcvičil a projel. Tréma narůstala. Také tak trochu i proto, že jsem nerozuměl německým pořadatelům. Naštěstí mi kamarádův táta přispěchal na pomoc a předstartovní pokyny a povely mi překládal. Na trať nás vypouštěli jednotlivě, v minutových intervalech.
Pády a bloudění
Pět minut do startu…dvě minuty do startu...minuta do startu, a pak se ozval výstřel. Šlápl jsem do pedálů a jel o sto šest. Trať byla velmi náročná, v bahnitém terénu jsem několikrát upadl, nebyl jsem však jediný, závodníci padali jako hrušky. Tudíž moje pády neměly na celkový výsledek vliv. Část tratě nebyla vyznačena, v těchto místech stáli pořadatelé a ti nás navigovali, posílali správným směrem. „V zápalu boje“ jsem nepostřehl pokyn pořadatele a vydal jsem se jiným směrem. Pořadatel na mě volal, ale neslyšel jsem ho, diváci však pokřikovali, divně gestikulovali a rozhazovali rukama tak divoce, že mě napadlo, že jsem se vydal špatným směrem. Rychle jsem kolo otočil a vydal se na správnou trasu. Mým štěstím bylo, že jsem si nezajel daleko. Cílem jsem nakonec projel a byl jsem řádně zabahněn, snad jen oči mi svítily.
V cíli vládla spokojenost
Závod byl těžký, konkurence byla velmi silná. Samotný závod mě stál spoustu sil, energie, ale byl jsem šťastný, že jsem závod úspěšně dokončil. Umístil jsem se na pěkném pátém místě. Trenér byl s mým výsledkem spokojen, i oddíloví kamarádi mi pogratulovali. Někteří z nich se umístili i na horším místě než já. V rámci hodnocení družstev jsme dopadli dobře, umístili jsme se v první třetině. Za páté místo jsem dostal speciální olej na řetěz kola.
Po vyhodnocení jsme vyrazili domů a vyčerpáním jsem v autě brzy usnul. Z mého úspěchu měly radost jak tety, tak i děti v domově. Cyklokrosový závod byl pro mě skvělým zážitkem a novou zkušeností. Už se těším na další závod. V nejbližší době trenér plánuje účast na závodě, na oválu, v Praze.
Najde se nějaký cyklista? Pokud ano a budeš mít zájem si popovídat, napiš mi na tento e-mail denis.nguyen4zscheb@seznam.cz.
Ahoj,
Denis