Pěstounská péče? Pětkrát zpátky do děcáku
Pěstounská rodina může pro někoho může znamenat nový začátek a spokojený život. Pěstouni by měli dělat vše pro dítě, které chtějí do opatrovnictví. Ale v dnešní době jde všechno moc snadno…
Vlastní matka opustila 2 děti - dvojčata, které se nakonec stejně po deseti letech odloučila. Jedno je dnes v DD a druhé je v pěstounské péči. Postupně jsme byli v pěti pěstounských rodinách. Vzhledem k neuspokojení mých nenaplněných životních snů a cílů jsem byl opravdu velmi háklivý, když někdo ubližoval mému dvojčeti. Jako každý správný rodinný příslušník se člověk zastane svého bratra, sestry a všech blízkých. Já mám hodně sestru rád a nikdy jí nikdo nemohl ubližovat, i když se to dělo.
Poprvé v šesti. Po půl roce začal teror
Když jsme měli šest, řekli nám, že jdeme do pěstounské péče, ve které se o nás dobře postarají a dají nám vše, co potřebujeme. Ono je to pěkné říkat, ale horší je žít půl roku v naprosté pohodě, když pak najednou začne teror. Moje sestra byla pod neustálým dohledem pěstounů. Byla různě bita jako v každé jiné rodině. Vzhledem k tomu, že jsem její bratr a měl jsem, a ještě neustále mám, k ní silné citové vazby, bránil jsem jí a stál za ní, ať jsem byl bit sám nebo ne. Dvě rodiny byly na rozpadnutí manželství a dvě byly rozhádané.
Po týdnu v děcáku k dalším pěstounům
Po roce a půl nás odvezli zpět do DD v Holicích, kam jsem se opravdu moc těšil. Brzy jsme se dozvěděli, že nám našli novou pěstounskou rodinu. To bylo v 8 letech. Dobře, my tedy půjdeme a uvidíme, jak to dopadne. Po týdnu jsme odjeli do další pěstounské rodiny. Celý rok uplynul a vše bylo v naprostém pořádku. Po roce to šlo zase jako v předešlé rodině. Nemohl jsem to ustát, tak jsem začal ubližovat rodičům opravdu nejodpornějším způsobem. Opět jsem se vrátil zpět do DD v Holicích. Zase nastala radost a úžas z toho, že jsem tam, kde jsem nejšťastnější.
O rok později jsme šli do další rodiny. To už byla opravdu ta třetí kapka. Do třetí rodiny v devíti letech. Tam jsme byli půl roku a zase to bylo vše stejné jako předtím, a to samé to bylo v deseti letech, kdy už to opravdu přesáhlo ty nejabsolutnější meze, alespoň pro mne.
Domov v DD, ne u pěstounů
Poslední rodinou byla paní ředitelka DD Potštejn, která je opravdu skvělá. Je to prostě dáma. Vlídná, ale prostě jsme si nesedli. Původně ani nevěděla, že Simča má nějakého bratra, ale si nás vzali oba dva. Ano, je pravda, že nutit o prázdninách děti se učit každý den je silné kafe, ale dnes vím, proč to teta dělala. Kvůli tomuto problému jsem se vrátil do DD v Holicích a týden na to mě odvezli do DDÚ v Hradci Králové. A pak mě poslali do DD v Sedloňově.
V pěstounské péči není vše nad zlato…
Pocity a ponaučení? V pěstounské péči není vše nad zlato. Ale chápu, když si to někdo z vás bude chtít zkusit. Každý máme svou hlavu a musíme si vše zkusit. Každému radím, aby si z příběhů ostatních vzal pár vět k srdci a přemýšlel, co je pro a proti DD.
