DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Dřív jsem se Prahy bál. Teď v ní bydlím a studuji

Dřív jsem se Prahy bál. Teď v ní bydlím a studuji
18.3.2014
Zámeček administrátor
Přečteno: 43726x

Už rok a půl na vlastní kůži zažívám kolotoč velkoměsta. Na život v hlavním městě ČR jsem si zvykl a jsem za tuto zkušenost vděčný. A to jsem ještě před pár lety prohlašoval, že bych v Praze bydlet nemohl, protože bych se z toho asi zbláznil. Tolik lidí, hluku a zmatku… No prostě nic pro mě, kluka z malé vesničky. Ale studentský život je plný zvratů a neočekávaných momentů. Ať už se mi to líbí nebo ne, stal se ze mě Pražák.

Jsem typ člověka, který si těžce zvyká na změny. Přechod z Gymnázia Open Gate na Univerzitu Jana Amose Komenského řadím ve svém životě ke změnám nejvýraznějším. Nevěděl jsem, co očekávat od vysokoškolského studia, zda si budu rozumět s novými spolužáky ani jak zvládnu pobyt v tak obrovském městě, jakým je Praha. Zezačátku to rozhodně nebylo snadné, ale obavy postupem času vyprchaly a já si zvykl.

Pýcha předchází pád…

Na vysoké škole vás už profesoři nehlídají, jestli se učíte nebo zda chodíte do školy. Je jim to fuk. Vždyť jde o naši budoucnost, ne o jejich. Jestli student vynechá nepovinné hodiny, nedoučí se látku a pak u zkoušky neuspěje, to je čistě jen na něm. Pokud nechodí na povinné přednášky, dostane práci navíc.
I já už musel psát několikastránkové eseje navíc. Stále odkládám věci na poslední chvíli, a když máte během jedné noci napsat třeba patnáct stránek odborného textu na téma, kterému nerozumíte, není to žádná sranda. Překvapivě jsem prvním zkouškovým obdobím prošel bez sebemenších problémů. Začal jsem si věřit mnohem víc.

…ale i pád na hubu je krok vpřed

Druhý semestr jsem podcenil. Červen, sluníčko, léto… Už jsem se viděl na prázdninách, a tak jsem se rozhodl uzavřít čtyři předměty až v září. V domnění, že během léta bude dost času na učení, jsem na dva měsíce opustil Prahu. Volného času jsem měl až až, ale chuť učit se jaksi chyběla. V září u zkoušek se stalo, co se stát muselo. Dvě ze čtyř zkoušek jsem nezvládl. Když jsem neuspěl ani v listopadovém opravném termínu, na kterém jsem více než s neznalostí bojoval s trémou, znamenalo to jediné. Vyhazov!

Co dál? Najít si práci? Zkusit jinou školu? Opakovat semestr? Po dlouhém váhání zvítězila třetí možnost. Nechtěl jsem vzdát studium; a když jsem zjistil, že mi v případě opakování budou uznány dosud zdárně uzavřené předměty, rozhodl jsem se pokračovat na UJAKu. Sám bych to finančně neutáhl, ale nadace manželů Kellnerových mi dala druhou šanci a znovu mě podpořila. Nyní chodím do školy pouze na dva předměty, znovu si zvykám na nové spolužáky. Už znám prostředí i profesory, z tohoto hlediska je to pro mě jednodušší. Předchozí neúspěch beru jako cennou zkušenost. Vím, co mě čeká, co nesmím podcenit a na co se připravit. Je to pro mě povzbuzení.

DSC_0613.jpg

Třetinu života jen tak za hlavu nehodíš

„Co tu děláš?“ „Franto, tady už nestuduješ, víš o tom?“ Takto mě s úsměvem vítají kamarádi v Open Gate, kam jezdívám poměrně často. Aby ne… Nejlepší způsob, jak strávit volný čas, je pokec se starými známými. Nejen se studenty, ale i s učiteli, vychovateli a třeba i uklízečkami či kuchařkami. V Babicích u Prahy jsem prožil úžasných sedm let svého žití, mám tedy na co vzpomínat. Popravdě řečeno, stýská se mi. Po lidech, prostředí a všem, co jsem v areálu gymnázia prožil a jinde nezažiju. Ale čas nikdo z nás nezastaví, je třeba soustředit se na současnost a myslet na budoucnost.

Zůstat v Praze? Umím si to představit

Spoustu lidí naše hlavní město láká. Obdivování památek, noční tahy po barech a hospodách, pocit nezřízenosti atd. Musím říct, že mě to taky lákalo. Kdysi. Památky a lokality, jakými jsou kupříkladu Karlův most, Hrad či Petřín, mě už nevzrušují. Jsem přece Pražák, můžu veškerá turisticky atraktivní místa navštívit kdykoliv. A to už není tak zajímavé, úroveň onoho kouzla a tajemna Prahy v mých očích klesla. Mejdany a podobné věci, které neodmyslitelně patří k studentskému životu, mě nelákají. Možná jsem suchar. Možná jsem na to už příliš starý.

Dávám přednost fotbalu. I když fandím olomoucké Sigmě, sem tam zavítám na stadion Sparty, který stojí kousek od mého podnájmu, abych zhlédl atraktivní utkání a vychutnal si atmosféru plně obsazených tribun. Na Praze se mi líbí, že člověk je tu sám sebou a o ostatní se moc nestará. Úplný opak vesnice, kde zná každý každého a cokoliv jedinec provede, hned se to o něm ví a stává se terčem pomluv.

K velkoměstu jsem nikdy netíhnul, ovšem dnes se nebráním myšlence najít si zde práci a vlastní bydlení.

 

František Berger (21)

Ozdoba u kyvadla v Letenských sadech

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek