Krtčí příběh - příběh čísla 156

Nejkrásnější příběh čísla 156 aneb co mají společného krtci a děti z domovů. Honzovi, který článek napsal, jsme poslali jako cenu notebook.

Žilo bylo pět krtků, uprostřed velkého města v malé a špinavé noře. Maminka krtčice pořád odbíhal do jiné nory. tři sourozenci neměli co jíst.A žížaly museli lovit v jiných norách a všude okolo. Maminka krtčice se rozvedla s tatínkem krtkem.A proto skončili, jak skončili. Maminka krtčice našla nového pana krtka a nebyli na tom spolu moc dobře, brali zakázaná hnojiva. Pak jsme se třemi sourozenci skončili v Klokánku. 

Po třech měsících si nás maminka krtčice vzala opět do své péče. Měli jsme kde bydlet a co jíst, nora byla voňavá a krásná. Pak se to zvrtlo a maminka krtčice neměla na nájem, paní majitelka nor nás musela vystěhovat. Bydleli jsme tedy zatím v noře u tety krtčice, která vařila dobré žížalové polévky a tak dál. Chodili jsme do školy. A pak se teta krtčice odstěhovala a neposkytla nám bydlení. Takže jsme už neměli žádnou noru na bydlení a museli jsme běhat jen tak po ulici. Poté se zas nějaká ta nora našla, ale naše maminka krtčice a nevlastní táta krtek zas začali brát zakázaná hnojiva a zas se vše opakovalo a z nory nás opět vyhodili. Takže jsme opět bydleli na ulici a museli jsme spát u lavičky pod hlínou. Například kousek od Hlavního nádraží v Praze, v parku, zkrátka nic pro náš kožíšek.

Naštěstí nás zachránila paní Ježková, která pomáhá mláďátkům, která nemají domov. Převezla nás do Klokánku na Praze 10. I přesto si nás občas vzala na víkendy naše teta krtčice, ale s maminkou ani tatínkem jsme nebyli v žádném kontaktu. Zde jsme byli rok a poté nás přesunuli do Domova pro opuštěná mláďátka v Novém Strašecí. A tak se tři malí krtci mají velice dobře, mají hodně žížal a je jim dobře na kožíšek.

Jan G. (12)

DD Nové Strašecí