Našla jsem domov tam, kde většinou nikdo nehledá

Jmenuji se Bára, je mi 11 let a mám dva malé sourozence. Sestru Niky (6) a bráchu Jirku (8). Jak už jste si jistě podle nadpisu všimli, našla jsem domov tam, kde většinou nikdo nehledá. Všechno to poprvé začalo v roce 2019, kdy nás poprvé i s mými sourozenci převezli do klokánku. V tu dobu mi bylo asi 7 let, bráškovi 4 a ségře 2 roky. No každopádně teď už zpátky k příběhu.
Nevím už přesně kolikátého to bylo, ale ten den večer se rodiče poprali a táta mámu zbil. Já a sourozenci jsme už spali, i taťka spal, když v tom jsem slyšela, jak máma v kuchyni s někým mluví. Šla jsem poslouchat ke dveřím. Máma na tátu zavolala policii za napadení. Ale máma byla v tu chvíli hodně opilá, tak jsem šla potichu vzbudit tátu a řekla jsem mu, že máma na něj volá policii. On vstal a nahlas řekl: COŽEE!!!
Potom šel za mámou do kuchyně a řekl jí: Děláš si ze mě srandu, si vožralá, seberou nám děti. A máma řekla: o to mi taky jde. Nebudu vychovávat takový nevděčný parchanty… V tu chvíli táta vstal a hodil s mámou o zem. Mámě tekla krev, už si nevzpomínám odkud. No a pak přijeli policajti a sanitka. Sanitku zavolala babička, která tam s náma bydlela. Policie vtrhla dovnitř, odvedla tátu a mámu odvedli do sanitky.
Pro nás si přišla sociální pracovnice a řekla nám, ať si každý vezmeme jednoho plyšáka a jdeme za ní. Nasedli jsme do auta a odjeli do Klokánku. Tam jsme byli 1 rok a potom jsme šli zpátky domů. jenže po dvou letech, co jsme byli doma, se máma zase opila, a tak nás znovu odvezli do Klokánku, kde jsme byli dva měsíce. Potom nás převezli do dětského domova Unhošť a tady už jsme něco málo přes půl roku.
Našla jsem tady opravdu domov. Dokonce když jezdím domů, sotva přijedu domů a už se mi chce zase sem do Unhoště. Myslím, že tady je ten domov, to opravdové zázemí, které jsemtak dlouho hledala.
Dnes je středa a já píšu tyhle věty a chci, aby každá mladá dívka a chlapec, kteří si tohle prožili, si uvědomili, že domov můžou najít i v dětském domově a není ostuda tady být. Naopak je to důkaz toho, i přesto všechno, co jste si prožili, jste se nezastavili a jdete dál. Tak v tý cestě za svým snem pokračujte a já vám věřím, že to dáte. A spolu s vámi jdu dál.
Bára (11), DD Unhošť
(foto ilustrační, DD Unhošť)