Rajko se loučí s Králíky. Za maturitou míří do VÚ Hostinné
Do dětského domova se školou v Králíkách jsem přišel z Diagnostického ústavu Hradec Králové. Bylo mi tenkrát 12 let. Byla to pro mne velká změna oproti tomu, co jsem do té doby zažil. Vychovatelé byli daleko přísnější než v diagnostickém ústavu nebo ve škole, kam jsem předtím chodil. Stejně tak pravidla, která se musela v tomto domově dodržovat, byla pro mne velice přísná, na takový režim dne i chování jsem nebyl zvyklý.
Útěky a krádeže nic neřeší
Dostal jsem se do výchovné skupiny, kdy byli umístěni starší a daleko silnější chlapci, takže můj začátek v Králíkách nebyl vůbec veselý. Celkem dlouhou dobu trvalo, než mne začali chlapci brát mezi sebe, což mě samozřejmě dost štvalo. Tento pobyt mě opravdu vůbec nebavil a ještě ke všemu jsem nejezdil domů za rodinou, jelikož doma měli velké finanční problémy, na které navazovaly i problémy s bydlením. Z tohoto důvodu jsem se dostal do party tzv. útěkářů, kteří si mysleli, že své problémy vyřeší tím, že se budou toulat někde sami a na živobytí si budou vydělávat krádežemi. Později jsem přišel na to, že útěky můj problém nevyřeší, začal jsem se chovat slušněji a hlavně jsem přestal utíkat. Najednou jsem zjistil, že když budu dobře hodnocen, mohu využívat některá privilegia, která jsem do té doby neměl.
Čas ubíhal a vedení se střídalo
V době mého příchodu do Králík byl ředitelem p. Zerzán. Toho jsem obdivoval, jelikož, ačkoliv byl starší člověk již před důchodem, byl tělem i duší sportovec, k čemuž nás všechny také celoročně vedl. Já mám sport rád už mala, a tak jsem se po nějaké době konečně našel. Kromě sportu zde také vychovatelé a učitelé vedli různě zaměřené kroužky, např. sportovní, posilování, keramický, práce se dřevem, fotografický, střelba ze vzduchovky, hudební atd. Za tyto aktivity jsme byli všichni vděční, jelikož to pro nás bylo vždy vysvobození ze stereotypů. Jakmile odešel p. Zerzán do důchodu, nastoupil na místo ředitele p. Klíma.
Pan Klíma začal tvrdě, např. tím, že nám všem nechal zabavit osobní oblečení, jelikož někteří chlapci se svým prádlem obchodovali a používali ho jako platidlo. Po určité době, kdy se chlapci na spolusprávě zavázali, že k podobným věcem již nebude docházet, nám bylo osobní oblečení vráceno. Myslím si, že to tenkrát bylo od pana ředitele správné, jelikož do dnešního dne se již nestávalo to, že by někdo byl o své oblečení okraden, nebo by viditelně obchodoval s oblečením. Také jsem začal postupně jezdit domů, nejdříve za bratrem, který se za mne zaručil, a později i za mamkou. Také se z některých spolužáků stali praví kamarádi, se kterými jsem ve spojení dodnes, i když jsou na druhém konci republiky. V neposlední řadě jsem začal docházet do fotograficko-žurnalistického kroužku a zde se seznámil se Zámečkem a jeho úžasnou partou. Zhruba po roce vystřídala p. Klímu na jeho místě paní Horsáková, která je zde ředitelkou do dnešních dní. Z počátku jsme jí moc nevěřili, báli jsme se, že bude hůř. Jakmile jsme jí ale poznali, docela jsme si ji i někteří oblíbili. Myslím si, že je spravedlivá a vždy, když něco slíbila, tak to i dodržela. V určitých věcech dokonce uvolnila stávající řád, bohužel to většinou pak někdo z chlapců zneužil.
Všude dobře, v Králíkách nejlíp
O stravě v našem domově mohu napsat jen samé chvály. Porce jsou zde velké a jídlo moc dobré. Několikrát se již stalo, že když jsme navštívili jiné domovy, tak jsme si tak nepochutnali jako u nás a měli jsme skoro pokaždé o dost menší porce. Co se týká vybavení domova, není bohužel nejmodernější, malá tělocvična s mini posilovnou, společný sál na stolní tenis a na hernách pár terčů na šipky. Vychovatelé však se pokouší i z tohoto mála pro nás každý den uspořádat nějaký atraktivní program.
Nikdy nezapomenu na prázdninový pobyt v DDŠ Hostouň, takový vlastně letní tábor, kde jsme sportovali, spali pod stanem a večer drželi noční hlídky. Naopak jedním z nejsmutnějších zážitků bylo, když jsem se dozvěděl, že díky své blbosti – útěku, se nezúčastním Expedice Mukačevo, na kterou jsem se velice těšil. Můj pobyt v domově mi velice ulehčili, a tímto bych jim chtěl poděkovat, i třídní učitel p. Pavel Plch, vychovatelky pí. Lenka Holčapková a Dana Suchá a vychovatelé p. Zdeněk Vostrčil a Aleš Dvořák. Nikdy na ně nezapomenu a vždy je rád znova uvidím.
Spolupráci se Zámečkem nepřeruším
Po prázdninách budu přemístěn do Výchovného ústavu Hostinné, kde po čtyřletém studiu složím maturitní zkoušku ze stavebního oboru. Tento obor jsem si sám vybral, jelikož si myslím, že mne bude bavit a jednou se stavebnictvím dobře uživím. Doufám, že v novém ústavu budu mít možnost dále spolupracovat s časopisem Zámeček, jelikož ten mi ukázal, že i děti z polepšovny mají šanci, aby dosáhli toho, čeho chtějí, a mohou se rovnocenně bavit i s dětmi z normálního prostředí. V plánu mám zde založit redakci dopisovatelů Zámečku, tak jak jsme jí měli v Králíkách.
Na závěr bych chtěl všem dětem z dětských domovů, dětských domovů se školou i výchovných ústavů vzkázat: To, že nevyrůstáme v normálním prostředí, ještě neznamená, že jsme nějak nepoužitelní pro život. Každý z nás má šanci ve svém životě něčeho dosáhnout, musí jen chtít. Všem přeji hezké a hlavně dlouhé letní prázdniny.
