Dětská redakce v Praze
Ahoj všem, kteří rádi čtou časopis Zámeček kvůli tomu, že se chtějí dozvědět něco o dění z jiných dětských domovů, o akcích dětských domovů a nebo také o redakci Zámečku, která se dělí na dvě skupiny, a to starší a mladší redakční členy tohoto časopisu. Během celého víkendu od 12.-14. 4. 2013 jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí, které bych vám moc rád popsal.
První, co bylo na programu, který vymysleli Gracián Svačina a Miloš Nquyen, byla návštěva soukromého Dětského domova Radost v Praze. Kamarádi ze soukromého Dětského domova Radost nám popovídali o svém bydlení. V tomto dětském domově jsme pokládali otázky typu „Kým jste zřízeni?, Jak jste přizpůsobeni podmínkám v takovém malém DD?, Jaké jsou tu vycházky? atd...“. Vlastně jsem myslel, že mezi státním a soukromým domovem není rozdíl, i když dlouhá léta jsem přemýšlel nad tím, zda-li jsou tu nějaké soukromé domovy. Byli moc hodní a na všechny otázky nám odpověděli a hlavně nás všechny pohostili svojí výbornou buchtou a šťávou.
Podmínky tam jsou skoro stejné jako ve státním dětském domově, ale pár rozdílů tam opravdu je. Neomezují je ve vycházkách, mají jednou měsíčně zvednuté kapesné, dostávají peníze, které by měl pobírat dětský domov, ale děti si z toho musí kupovat oblečení atd. Tento domov je myslím opravdu ve své podstatě realizačně pro ty dámy náročný, ale lidé z tohoto domova jsou opravdu upřímní, vstřícní a hodní nejen k sobě, ale i ke společnosti jako takové.
Zkus udělat rozhovor s Radkem Lacim a nestyď se
Jedním z pozvaných byl Radek Laci, který měl opravdu těžký život, jak jste se dozvěděli již v čísle 110 po rozhovoru, který vedl s Radkem Gracián Svačina. Své vlastní rodiče a sourozence ve svém životě nikdy neviděl a ani zatím po tom netouží. Sám od sebe šel studovat vysokou školu, která je opravdu dnes důležitá - bez ní nejsi nic. Byl v Kojeneckém ústavu Louny a v Dětském domově Česká Lípa. Ve 13 letech se dostal do pěstounské rodiny, která ho ovšem vulgárně napadala, a proto přestal věřit lidem, i když by se to rád naučil. Nechtěli mu dovolovat to, co měl rád, což byl sport (florbal, fotbal, atd.), a vždy, když přijel domů, tak se musel hned učit a nemohl se dívat po učení na televizi. Hned po učení vykoupat a musel jít hnedle spát.
Radek měl postel na chodbě, kde musel spát. A kdo byl jeho kamarád? No přece nejlepší přítel člověka - pes. Když byl v domově, měl tam kmenovou vychovatelku, které moc nevěřil, možná vůbec. Nechce zatím nikomu sdělovat své vzpomínky na pěstouny, jelikož by ho mohl pak každý litovat, a to opravdu není pak člověku příjemné. Od určité doby právě začal věřit jedné tetě a doufá, že neztratí v ní důvěru. Pak jen řekl jednu větu, která je dnes opravdu pro každého z nás podstatná. Ta věta zní: „Zamysli se nad tím, co chceš od života. Dnes ti střední škola nestačí.“ A řekl to velmi správě. I já souhlasím s jeho názorem.
Radek říká: „Pomáhej lidem kolem sebe v nouzi, i když nemusíš, ale nezapomeň, že až přijdeš ty sám, nebude ti poskytnuta pomoc od druhých.“ Tomuhle pořekadlu jsou převážně učeny děti z dětských domovů.
Novinařina, zábava a koncert
Druhý den ráno jsme se všichni vydali do novin, ve kterých pracuje náš kamarád (dříve z dětského domova v Jemnici) Gracián Svačina. Tyto noviny se jmenují Hospodářské. Nejsou to bulvární noviny jako třeba jiné, které si vymýšlejí blbosti jen proto, aby každému uškodily a lidé si o tom člověku mysleli jen to nejhorší. Samozřejmě nás uvedli do obrazu, co a jak se dělá a co vše a za jak dlouho musí stihnout. Opravdu jsme byli spokojeni. Řekli nám, že unesli Kateřinu Zemanovou, což byla ve své podstatě jen fáma, abychom si i my zkusili, jak rychle jsme přemýšliví a hlavně jak rychlí jsme ve psaní.
Každému z týmu rozdělil nějaké úkoly, které jsme měli vypracovat a pak vyhlásili, kdo byl nejlepší. Dělali jsme různé telefonní rozhovory, což byla veliká zábava, zjišťovali si informace atd… Tímto chci jen říci, že jsme si to maximálně všichni užili v plné parádě. Po dlouhé zábavě a psaní na PC jsme se dostavili na velmi dobrý oběd a po obědě vyrazili na Univerzitu Jana Amose Komenského, kde jsme si zkoušeli dělat někteří z nás rozhovory se slečnami na univerzitě a samozřejmě mezi sebou. Vyzkoušeli jsme si i modeling, kde nás mladá paní fotografka fotografovala a snímky, které jsme si udělali, nám pošlou a bude to docela veliká sranda, až to uvidíme a hlavně až uvidíme sami sebe. Také nám ukázali své video, které natočili a v něm krásně zapěli.
Po tomto úžasném zážitku jsme vyhládli a šli na výbornou večeři. Po večeři jsme navštívili jednu kavárnu, kde jsme měli navštívit kapelu O5&Radeček. Tato kapela, jak již víte, má člena ze Zámečku, což je Ondra alias Helmut. Jsou to výborní zpěváci a hlavně lidé, kteří nám zazpívali mnoho známých a suprových písniček, na které se sice nedá moc tančit, ale stejně jsme si to užili a zároveň si u toho pořádně zařádili.
Beseda se současným ředitelem Zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, panem Hynkem Kmoníčkem
Beseda na téma současné problematiky dětských domovů a jejich uzavření byla velmi poučná, také jsme probírali mnoho jiných věcí, které byly velmi zajímavé. Jeho prací je také zařizování zahraničních věcí. Pan Hynek Kmoníček je především ministrem zahraničí a také jedna otázka byla: „Jakou zem byste doporučil všem dětem i dospělým na výdělečnou činnost?“ On však řekl, že se to bere podle toho, jaký jazyk člověk umí, ale že v dnešní době je nejdůležitějším jazykem angličtina, což je ve své podstatě pravda. Jelikož měl toho ještě ten den více, tak jsme s ním strávili pouhou hodinu a půl. Po této zajímavé besedě jsme se někteří vydali na tramvaje a domů, a někteří na poslední výborný oběd. Pak už se opravdu všichni rozjeli domů.
Tato akce byla příjemná a hlavně taková, jakou jsme si nikdo asi nedokázal představit. Hlavní program byl opravdu skvělý. Pište články do Zámečku, koukněte na web Zámečku, dělejte soutěže, které jsou v časopise Zámeček a vyhrajete i lukrativní ceny. Neváhejte a dejte se do toho.
Vojta Sivák, Karolína Lorenčíková
DD Sedloňov
