DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Adoptivní rodiče mě vyhodili na ulici: Důvod? Jsem gay a cikán

Adoptivní rodiče mě vyhodili na ulici: Důvod? Jsem gay a cikán
15.8.2016
Zámeček administrátor
Přečteno: 39822x

Festival Prague Pride není jen o pochodu, akcích, workshopech, ale také o velmi zajímavých a emotivních příbězích. Jeden z nich, jsme si vyslechli během vrcholu festivalu Prague Pride v parku na Letné.

 

Devatenáctiletý Petr vyrůstal jako novorozeně v kojeneckém ústavu a poté byl umístěn do jednoho z dětských domovů nedaleko Pardubic. V dětském domově strávil krásné dětství a vzpomíná na něho moc rád. „Žil jsem v dětském domově do svých šesti let“, dodává Petr, pro něhož byl domov velkou nadějí. „Měl jsem se tam dobře, starali se tam o nás jako o vlastní a učili nás už odmalička základní praktické věci do života.“ Když skončilo období školky, šel Petr k zápisu do školy. „Do školy jsem se strašně moc těšil, už i na to, že jsem měl kamarády, kteří se mnou byli ve školce“, sděluje redakci Zámečku Petr.

 

Jednoho dne ale nastala pro Petra velká změna. V domově mu tety sdělily, že půjde do adoptivní rodiny. Petr se strašně moc těšil. „Jsou to rodiče, kteří mi ve svém volnu věnovali čas, brali mě na výlety, víkendy a teď si mě chtějí vzít do své rodiny natrvalo.“ Petr měl neskutečnou radost.

 

„Život v adoptivní rodině byl během základní školy skvělý. Rodiče mě také brali na mši svatou do kostela“, vypravuje dále Petr a zdůrazňuje, že se k němu rodiče chovali jako k vlastnímu. Byl také rád, že má dva nevlastní bratry, s nimiž měl hezký vztah. „Na základní škole jsem patřil mezi nejlepší žáky... Ovšem čím jsem byl starší, tím jsem se choval více zženštile. Zhruba ve svých dvanácti-třinácti letech jsem si začal uvědomovat, že se mi líbí kluci“, dodává Petr. „Začal jsem se pak také dívat na porno a sledoval jsem kluky v šatnách během tělocviku. Tak to prostě bylo.“ Rodičům se o tom Petr ale nezmínil, protože to byli křesťané a on se bál jejich reakce. Začal se věnovat klukům na on-linové seznamce a hlídat si svou historii v počítači. K tomu začal i zanedbávat školu. Nepřipravoval se na vyučování, nedělal písemné práce a domácí úkoly, jako spoustu jiných věcí, kterými se zabýval dříve.

 

Našel si totiž kluka. „Jmenoval se Kuba, bylo mu patnáct let, začali jsme spolu často chodit ven a dali jsme si i první pusu. Rodiče naštěstí nevěděli, že se scházím s klukem a mysleli si, že jsem venku a buď se procházím nebo jsem s kamarády nebo spolužáky".

 

Přišel prvák na střední škole a Petr začal zanedbávat studium ještě více. I v jeho rodině to začalo být jiné. Na Petra často rodiče křičeli, že by se měl více učit a ne se někde poflakovat venku. Dokonce mu i nadávali, že bude jako všichni cikáni v republice... Na Petra to tenkrát ale nemělo příliš velký vliv. „Vracel jsem se domů někdy i dost pozdě, protože jsem byl prostě zamilovaný“, říká dnes už devatenáctiletý Petr.

 

Jednoho dne se ale vrátil domů a doma bylo nezvyklé ticho. „Byl to zvláštní pocit, jelikož byla vypnutá televize a byly otevřené dveře do mého pokoje, kde seděl otec u počítače a vedle něho stála máma.“ Otec se mě pak zeptal: „Můžeš nám to vysvětlit?“ Odpověděl jsem: „No, víte, líbí se mi kluci, jsem gay.“ Máma se na mě podívala a řekla:„Ještě jednou prosím?“ Opakoval tedy znova, že je gay. Než to totiž stačil doříct, schytal od otce facku. „Co je na tom špatného, že se mi líbí kluci?“ zařval Petr nahlas a šel se zamknout na záchod. „Rodiče mi vysvětlovali formou křiku, že Bůh stvořil ženu a muže. A že spolu musí být muž a žena a že to jinak nejde. Stál jsem si ale za svým názorem. Bylo to zhruba asi měsíc po mých osmnáctiletých narozeninách.“ Rodiče mu pak večer zabalili věci a druhý den ráno při snídani mu předali finanční obnos a řekli, ať se nezlobí, ale že je už dost velký, aby se o sebe postaral sám.

 

„Brečel jsem a nevěděl jsem, co mám dělat. V tu chvíli jsem neměl nikoho, vůbec nikoho, ani kluka, se kterým bych chodil. Přespával jsem tedy u kamarádů, ale peníze rychle ubývaly. Dostal jsem necelých deset tisíc korun“.

 

Asi po měsíci se Petr rozhodl, že se přesune do Prahy. „Ten pocit, že žijete ze dne na den na ulici, přespáváte tu, nemáte peníze ani na jídlo a pití, ten nepřeji nikomu.“ Petr žil na ulici měsíc a půl. Pak se rozhodl, že si bude hledat práci. Vzali ho do Alberta jako brigádníka, ale dlouho tam nevydržel. Proto se rozhodl, že bude chodit uklízet do jednoho nočního klubu. Někdy si vydělá přes tři stovky, někdy přes dva tisíce, ale důležité je, že má dnes střechu nad hlavou, že chodí do práce a žije svůj život. Lituje, že si nedodělal střední školu i dalších chyb, kterými prošel. Ale důležité je, že dneska stojí na vlastních nohou.

 

Albín Balát 

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek