DD Tachov: Aktivní domov plný nadaných dětí
Redaktoři Zámečku přijali pozvání do dětského domova v Tachově. Lukášovi s Frantou pak už stačilo jen domluvit konkrétní termín, koupit jízdenky, sednout do vlaku a vyrazit na západ republiky. Byla to dlouhá jízda, Tachov se totiž nachází v Plzeňském kraji poblíž hranic s Německem. Několikahodinové cestování se ale vyplatilo, z města i tamního děcáku si kluci odvezli příjemný pocit.
PŘÍJEZD
To si tak míjíte pole, louky, projíždíte lesem…a najednou se před vámi vynoří město s dvanácti tisíci obyvateli. Tak nějak vypadal poslední kus naší trasy z Prahy do Tachova. „Konečná stanice, prosíme vystupte,“ ozvalo se hlášení. Snažíme se přesvědčit strojvůdce, aby nás zavezl až před dětský domov, ale ten se prý se svým strojem vrací do Plané u Mariánských Lázní a nemá na nás čas. Budeme tedy muset využít levnější dopravní prostředek – „pěškobus“.
Kráčíme městem, obdivujeme hradby, zámek i velké množství obchodů, když v tom Lukášovi zazvoní telefon. Pan ředitel DD Tachov nám jede autem naproti! „Ahoj kluci, já jsem Zdeněk,“ zdraví sympatický muž. Po chvilce zastavujeme před dětským domovem. Těžko popsat slovy pohled, který se nám v tu chvíli naskytnul. Dvě budovy, za nimi fotbalové hřiště a v pozadí silueta města, nad kterým ční kus historie v podobě nádherného kostela. Tak tady se nám bude líbit!
DOMOV NA OKRAJI, BYT V CENTRU
Jen co obsadíme naše apartmá, vyrážíme s jednou z vychovatelek do nově zrekonstruovaného bytu. Patří sice děcáku, ale vyskytuje se mimo areál. Téměř v centru Tachova. Většina dětí zrovna odjela domů na prodloužený velikonoční víkend a zbytek se přemístil k ostatním do budovy, takže pokojíčky jsou momentálně prázdné. „Tenhle barák je vlastně původní dětský domov, který se kdysi přestěhoval tam, kde je dnes. Tady z toho se staly městské byty. O jeden jsme si zažádali a vyšlo to, takže 29. února 2016 se naše skupinka nastěhovala sem,“ vysvětluje Eva Kalabisová.
Upravit vše do finální podoby znamenalo obrovské množství práce a dřiny. Eva měla od začátku jasnou představu, jak by měl byteček vypadat, a tak se svými pomocníky bourala, stavěla, přemisťovala, malovala, plánovala... „Dřív to byla jedna velká místnost. Aby z toho vznikly oddělené části, musely se vytvořit přepážky ze zdí, zabudovat futra, nasadit dveře. Část vybavení jsou věci, které třeba někdo z vychovatelů měl doma a už je nepotřeboval. Jako třeba tahle televize, ta je zrovna ode mě,“ ukazuje na zeď v dívčím pokoji. „Nábytek máme hlavně díky nadacím a štědrým lidem.“
Stěny zdobí portréty chlapců a dívek, fotografie z různých akcí. Tachov patří k aktivním domovům, takže děti se účastní DD CUPů, sportovních turnajů, pěveckých soutěží a dalších událostí, ze kterých si vozí medaile, diplomy či poháry. „Zrovna předevčírem jsme byli na Nejmilejším koncertě ve Staňkově a v několika kategoriích jsme postoupili do finále,“ chválí svoje svěřence vychovatelka, respektive teta, a dodává: „Důležité je, že si rozumíme se sousedy. Nikomu nevadí, že tu bydlí děti z děcáku. Zatím si nikdo nestěžoval, přestože jsme možná občas trochu hlučnější.“ Z bytu do školy to mají žáci místní základky jen pár kroků, takže mohou spát nebo snídat o něco déle než jejich kamarádi z „domečku“.
Kostel, který jsme po příjezdu viděli v dáli, teď stojí hned vedle nás. Dozvídáme se, že za 2. světové války na něj dopadly bomby, ale neexplodovaly. Naštěstí! To by jistě nezničilo jenom kostel, ale i tehdejší budovu dětského domova. Na návštěvu nedělní mše prý ovšem nebývá čas, protože tou dobou Eva buď připravuje oběd, anebo míří s dětmi na výlet. „Chodíme často ven na procházky po okolí, abychom jen neseděli na zadku. Navštěvujeme cirkusy, sportovní akce a tak podobně. Co doma…“ usmívá se.
VELIKONOČNÍ PŘÍPRAVA
Následující den nás ředitel zařízení provádí hlavní budovou. Setkáváme se s dalšími skupinkami dětí, které zde přes Velikonoce zůstaly. Nahlížíme i do sociálních bytů, kterými DD Tachov disponuje. „Byty jsou určeny dospělým, kteří již opustili dětský domov, ale ještě potřebují pomoc. Teď tu máme tři chlapce a jednu slečnu. V podstatě se o ně už nestaráme, žijí si vlastním životem. Chodí do práce, s dětmi v DD nebývají v kontaktu. Mají i vlastní vchod, aby se nemuseli courat přes domov. My jim jen poskytujeme zázemí a oni nám za to platí měsíční nájem 3 000 Kč,“ vysvětluje Mgr. Zdeněk Kropáč. Naše další kroky směřují do ředitelny. Z té se po zajímavém rozhovoru přesunujeme do dílen, kde vznikají výrobky pro Jarmarky s Albertem, a do zkušebny, ve které kupříkladu ladila svůj úžasný hlas dnes již bývalá svěřenkyně tohoto domova Zuzana Holakovská. Kdo jezdí na Nejmilejší koncerty, jistě ví, o koho se jedná.
Už bez pana ředitele pádíme zpět za dětmi. V prvním patře se pracuje. Tajně doufáme, že nebudeme muset přiložit ruku k dílu (no jo, jsme trochu líní), ale přijímáme pozvání na kafe/čaj a pouštíme se do řeči s ostatními. Zatímco menší chlapci sledují pohádky v televizi, Hanka Jirková v kuchyni připravuje těsto na velikonočního beránka. U stolu probíhá zdobení vajíček. Už chybí jenom pomlázky, aby kluci mohli v pondělí vyrazit do terénu. „Ty budeme plést odpoledne, za chvíli půjdeme na proutí,“ ujišťuje bývalá zaměstnankyně nemocnice, nynější vychovatelka domova.
Přesunujeme se o patro výše. I tady děti koukají na pohádky. Jeden z klučinů si namísto sladkostí předem vykoledoval neštovice, a tak svátky tráví v posteli. To je nemilé, přejeme brzké uzdravení! Lukáš běhá po pokoji a snaží se chytit Wi-Fi, abychom se mohli pochlubit webovými i facebookovými stránkami. Sbíráme jeden lajk za druhým a noví fanoušci Časopisu Zámeček i Přiznání Dětských Domovů si hned prohlíží první várku fotek z naší návštěvy.
NEJSME TU NAPOSLEDY
Ještě krátký pokec s Jardou Holakovským ze sociálního bytu a vydáváme se na zpáteční cestu do Prahy. V Tachově jsme sice pobyli jen krátký čas, ale stihli jsme navázat nová přátelství. Doufáme, že se mezi tamními dětmi najdou jedinci, kteří sem tam přispějí texty a fotkami do Zámečku.
Děkujeme Evě Kalabisové a panu Zdeňkovi Kropáčovi za pozvání a milé přijetí. Moc se nám u vás líbilo a kdykoliv se rádi vrátíme. Zámeček zdraví Dětský domov Tachov!
František Berger
