Nad Králíky, jak zdá se, usídlil se zákeřný černokněžník

Nebo je to krkavec, který nenápadně krouží mezi korunami stromů v tamějším areálu? Mapuje si své teritorium? Ptám se sama sebe. Nicméně od spekulací tu nejsme. O tom, jak na mě zapůsobila návštěva v tomto zařízení, si povíme později.

Nyní se vraťme k důvodu mé návštěvy. V tomto čísle Zámečku jsme se zaměřili na zařízení, do kterých se dostávají „zlobivé" děti, tedy na výchovné ústavy a dětské domovy se školou, kterým se často říká taky „pasťák“ nebo „polepšovna“. A protože já jsem byla na návštěvě v Králíkách, přišel mi tento termín svobodně na mysl. Právě zde byl totiž před mnoha lety natočen film Marián, který byl odstrašujícím i pro nás, děti, které v devadesátých letech žily v dětských domovech. Mimochodem, kdo neviděl, doporučuji shlédnout.

V některých těchto zařízeních došlo v posledních měsících k událostem, které by se za žádných podmínek neměly odehrávat! Ani v domově, ani v pasťáku, ani v rodině. To se prostě nedělá!

Bohužel, stalo se

A stalo se tak i ve VÚ a DDŠ Králíky, kde dva mladiství napadli vychovatele a následně vychovatelku, která se snažila přivolat pomoc. Útok byl zřejmě velmi brutální. Jak jste se mohli z médií, ale také z webových stránek Zámečku, dozvědět, šlo o útok šroubovákem na vychovatele, vychovatelka byla zbita. Údajným důvodem byla nutnost zaopatřit si cigarety.

Jsem ráda, že většina z vás - dětí na tuto situaci reagovala negativně a mnohých z vás se dotýká osobně. Dnes jsou oba chlapci v jiných zařízeních, i když tomu tak v prvních dnech nebylo. Z chlapců, kteří byli v prvních okamžicích pro ostatní kluky za hrdiny, se záhy stal postrach. Situace se opět uklidnila po převozu útočníků.

Paní vychovatelka je opět v plném pracovním nasazení a panu vychovateli, který je stále v pracovní neschopnosti, se daří lépe.

Kontrola za kontrolou

Ještě dnes v Králíkách panuje napětí, které ovlivnilo i mou návštěvu. Na chlapcích i zaměstnancích byla znát jistá únava z vyšetřování a kontrol, které v takovém případě byly zajisté zcela nevyhnutelné.

Proto jsem se rozhodla, že chlapce, na které jsem možná působila jako další kontrola, nechám oddychnout, a pokusím se pro Vás zjistit, jak to právě v Králíkách funguje. Všichni totiž dobře víte, že není domov jako domov a stejné je to i s polepšovnami.

V současné době je ve značně zaostalém zařízení jedenáct chlapců. Proč ale některé kontroly věnovaly údajně svou pozornost spíše účetnictví než skutečným nedostatkům, je mi záhadou.

Náladě, která zde panuje, nepřidají ani dlouhé temné chodby, sociálky s gumovými plentami a ani skutečnost, že toto zařízení může být zavřeno.
Ticho, které v době vyučování křičelo ze zdí, ve mně budilo respekt. A možná by stačilo tak málo. Trocha barvy, dveře na záchod a snaha "vlivných"být nápomocný klukům, kteří se svými emocemi neumí pracovat.

Šlo útoku předejít?

Při otázce, jak se dalo této nešťastné události předejít, paní ředitelka uvedla, že především odbornou prací s chlapci, kterou by představoval speciální tým. „I když v našem zařízení v současné době působí několik specialistů, bylo by dobré, kdyby se našim klukům, stejně jako ostatním dětem, kteří naší pomoc potřebují, věnoval tým, který by byl veden týmem dalších, ještě více specializovaných odborníků, kteří by se problematikou těchto dětí skutečně zabývali a hledali možnosti, jak dětem, které ve většině případů prošly traumatizujícím dětstvím, pomoci,“ říká ředitelka Drahoslava Horsáková.

Proč tedy takový tým ještě neexistuje? Paní ředitelka mi ukazuje několik projektů na zlepšení práce s chlapci a žádosti o peníze na rekonstrukce, které byly zamítnuty. Začíná být zmatená.

Chvílemi si začínám myslet, že se někdo vehementně snaží o likvidaci tamějšího zařízení. Objekt je to velký, okolní zahrada dech beroucí a panoramata, která celé Králíky obklopují, působí přesně opačným dojmem, než celá tato situace. Je to balzám na duši. Mít dostatek peněz, dokázala bych do takových prostor pro svůj zájem také investovat, čas i peníze.

Čas bohužel letěl a já jsem se s paní ředitelkou a celou tajemnou budovou s několika posmutnělými kluky musela rozloučit. Čekala mě další čtyřhodinová cesta, tentokrát domů.

A mé závěry?

• Těším se na další návštěvu, která se uskuteční během velkých prázdnin (pokud tedy opravdu nedojde k uzavření, jak se spekuluje), na které budu moci kluky poznat osobněji a s odstupem času si otevřeně o útocích na vychovatele pohovořit. Pokud paní vychovatelka a pan vychovatel svolí, ráda s nimi o celé události a jejich pocitech z onoho večera pohovořím. To proto, abyste si, milé holky a milí kluci, uvědomili, že všichni ti lidé kolem vás taky mají srdce a mnozí i rodinu.

• Mrzí mě, že toto zařízení není podporováno stejně, jako jiná zařízení tohoto typu. Věřím, že určité změny - rekonstrukce, by přinesly plody stejně jako volnočasové aktivity či určité typy terapií. Jenže ty jsou údajně na vyšších místech smetány ze stolu.

• Proč? Zeptala jsem se tedy i několika místních obyvatel. Šlo o to zjistit, zda by právě obyvatelé nestáli o zrušení ústavu. Většina dotazovaných s ústavem nemá problém. Vzhledem k jeho dlouholeté existenci jsou králičtí obyvatelé na občasný humbuk zvyklí. Někdo dokonce nevěděl, že takové zařízení v jejich obci je.

• Líbí se mi návrh paní ředitelky pro vytvoření jakéhosi speciálního týmu, který by se odborně opravdu důsledněji věnoval dětem, které to potřebují, a zároveň vytvářel podmínky pro prevenci.

• Oceňuji spolupráci s rodiči

• Temné poničené chodby, které na dobré náladě nepřidají, přinesly přeci jen trochu tepla. Bylo to linoucí se teplo z kuchyně, kde se právě vařilo. Chválím a ještě jednou děkuji do kuchyně za báječný oběd…

O tom, jak se celá situace bude nadále vyvíjet, vás budeme informovat na našem webu a v dalším čísle Zámečku. Budeme li mít štěstí, přineseme i rozhovor s jedním z útočníků.

Veronika Vargová