Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Zámeček - jediné oficiální médium pro dětské domovy České republiky
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček - www.zamecek.net
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
Časopis Zámeček
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Unikátní výzkum v dětských domovech

Unikátní výzkum v dětských domovech
8.11.2015
Zámeček administrátor
Přečteno: 12858x

Na konci června byl představen unikátní výzkum, kterého se účastnilo 27 dospěláků, kteří již vyšli z dětského domova a byli nuceni se vrátit s žádosti o pomoc poté, co jim odchod z dětského domova příliš nevyšel. Ve výzkumu bylo také zahrnuto 102 dětí, které měly maximálně rok před opuštěním děcáku. Cílem bylo především ukázat, že stále nefunguje příprava dětí na odchod, ale ani ne tak ze strany domovů, ale spíše ze strany státu. Celý průzkum trval dva roky a poukazuje na tři hlavní problémy, které vám na stránkách Zámečku rádi představíme. K výzkumu jsme dali možnost se vyjádřit všem ředitelkám a ředitelům dětských domovů, jejich celé reakce budou zveřejněny na webu Zámečku.

 

Průzkum agentury Ipsos, který si objednala nezisková organizace Mimo domov, se zabýval obavami a představami dětí před opuštěním dětského domova. Mediálně výzkumu pomohla Roman Hrůza Agency, která dlouhodobě s neziskovým sektorem spolupracuje a poskytuje médiím informace či zajímavé příběhy.

    ● NEDOSTATKY V SYSTÉMU A VZDĚLÁNÍ
        ● NEDOSTATEK INFORMACÍ A FINANČNÍ GRAMOTNOSTI
            ● VZTAHY - DĚTI Z DD JSOU PŘÍLIŠ FIXOVANÉ NA VYCHOVATELKY

vyzkum4.jpg 

NEDOSTATKY V SYSTÉMU A VZDĚLÁNÍ

Výzkum ukazuje, že děti v naprosté většině případě (71 %) studují obor s výučným listem. Spektrum volených oborů není široké, nejčastěji se studuje kuchař-číšník, zedník, prodavač či ošetřovatel. Výzkum říká, že 40 % dětí jejich plánované dosažené vzdělání nevyhovuje. 57 % dětí a dospěláků již mimo domov uvedlo, že by poté chtěli pokračovat dále ve studiu nebo si udělat další kurzy. Agentura Ipsos uvadí, že po odchodu z DD studuje pouze jedno dítě z deseti.

Neziskové organizace Mimo domov a Letní dům chtějí také upozornit na to, jak tento stav změnit. Je důležité, aby se s dětmi pracovalo dříve, než čas odchodu přijde - tedy v době, kdy jsou děti stále v prostředí dětského domova a zároveň, aby se nastavila i pomoc po odchodu z náhradní péče. Zde je důležitá role státu, aby zajistila jednotný systém s jasným metodickým řešením této situace.

“Dnes to probíhá tak, že má každý terénní pracovník 300 lidí v daném kraji, takže každé dítě vidí 1-2krát do roka. Návštěva vypadá tak, že jsou děti dotazovány, zda ví, co budou dělat nebo kde budou bydlet. Po většinové odpovědi ne - nevíme, si zprávu poznamenají do formulářů, nechají si potvrdit návštěvu a jdou dál.”, potvrzuje osobní zkušeností neuspokojivou praxi Klára Chábová, předsedkyně organizace Mimo domov.
 

NEDOSTATEK INFORMACÍ A FINANČNÍ GRAMOTNOST

Výzkum poukazuje na to, že dětí neví, co všechno je potřeba po opuštění z DD zařídit. Problém mají s finanční gramotností, což jim v reálním světě potom komplikuje situaci. Pouze 13% dětí uvedlo, že má na dobu po opuštění domova našetřené peníze. Například 64% dětí odpovědělo, že ví, jaký je rozdíl mezi čistou a hrubou mzdou. Pouze 35% u nich však dokázalo vysvětlit, co tento rozdíl představuje, 36% dětí pak vědělo, co je to úroková sazba.

Výzkum si všímá také toho, že dokud jsou děti v DD, o existenci a službách neziskových organizací toho příliš neví. O jejich práci se dozvídají až tehdy, dostanou-li se po opuštění DD do problémů.

 vyzkum2.jpg

VZTAHY - DĚTI Z DD JSOU PŘÍLIŠ FIXOVANÉ NA VYCHOVATELKY

Nejčastěji (71%) se děti svěřují vychovatelkám či kamarádům z dětského domova. Kromě sourozenců však velkou oporu podle výzkumu necítí v rodičích nebo spolužácích. To potvrzuje tvrzení, že děti jsou fixované na vychovatelkách a často ji považují za nejbližší osobu. „Velká fixace dětí na tety a strýce je přirozená, protože jsou v každodenním kontaktu. Problém nastává po odchodu z domova, kdy se tyto vztahy přeruší,” popisuje Klára Chábová.

Podle odpovědí dětí, které se účastnily výzkumu, v rámci zařizování bydlení v současnosti neuvažují o pomoci některé z neziskových organizací. Třetina respondentů, která domov opustila, potvrdila, že muselo využít pomoc neziskových organizací nebo domů na půl cesty. Z rozhovoru s dětmi před odchodem však vyplývá, že s touto možností nepočítají.

,,Putovala jsem k různým rodinám, kde mě vzali, někde třeba na týden, někde měli děti, se kterými jsem jim pomáhala za jídlo a spánek”, vylíčila svůj příběh jedna z holčin, která opustila brány dětského domova.

 

Otázky k zamyšlení, jejichž řešení je klíčem k nápravě současného stavu:

Proč je v dětských domovech tolik dětí, které studují obory s výučným listem?

Proč není během přípravy na odchod více využíváno služeb neziskových organizací?

Kdo nahradí vztah vychovatelek a dětí po odchodu z děcáku, které se najednou zpřetrhají?

Jak by měla správně fungovat sociální pracovnice, která s námi pracuje?

vyzkum3.jpg 

Vyjádření Kláry Chábové, předsedkyně Mimo domov

Když jsme průzkum zadávali, věděli jsme, že se pouštíme tak trochu na tenký led. Cílem bylo především ukázat, že stále nefunguje příprava dětí na odchod. Když jsme průzkum připravovali, konzultovali jsme vše i s vedením dětských domovů, s dětmi samotnými, dalšími neziskovými organizacemi a stejně tak i se sociálními pracovníky. A bylo nám potvrzováno, že je důležité o tomto problému neřešené integrace mluvit a ještě důležitější je konat. Průzkum ukazuje, co děti potřebují, a co jim po odchodu schází. A když se začnou hýbat ledy, je pravděpodobné, že se může úspěšně začlenit mnohem více dětí, než nyní.

Náš apel byl tedy směrem k ministrům a vládě, lidem, kteří mohou něco změnit. Za Mimo domov mohu říci, že se budeme i nadále snažit o to, aby změny v systému nebyly zbrklé a nepromyšlené, ale skutečně se braly v potaz životní osudy dětí, o jejichž budoucnosti se rozhoduje každý den. Tisíce dětí ročně opouštějí brány dětského domova a vydávají se na vlastní cestu. Jen pár desítek z nich má to štěstí, že se jim podaří zakořenit a začít normální život. Nehledáme viníky, pouze se snažíme hledat cesty. A náš průzkum byl příspěvkem do diskuse.

 

Reakce ředitelů, ředitelek a federace dětských domovů na výzkum:

Na konci června byl představen unikátní výzkum, kterého se účastnilo 27 dospěláků, kteří již vyšli z dětského domova a byli nuceni se vrátit s žádosti o pomoc poté, co jim odchod z dětského domova příliš nevyšel. Ve výzkumu bylo také zahrnuto 102 dětí, které měly maximálně rok před opuštěním děcáku. Cílem bylo především ukázat, že stále nefunguje příprava dětí na odchod, ale ani ne tak ze strany domovů, ale spíše ze strany státu. Celý průzkum trval dva roky. Zde jsou zaslané reakce redakci Zámečku od ředitelů, ředitelek a federace dětských domovů.


Dana Kuchtová - ředitelka DD Klánovice

Průzkum nejde do hloubky a opakuje stereotypně některé mantry: např. proč děti neznají neziskové organizace a netíhnou k nim - nikoli protože o nich nemají informace, ale protože si k nim nevytvořily vazbu - problém je na obou stranách. Strnulý přístup nevládek, které pořádají semináře, např. o finanční gramotnosti, na které dostaly dotaci a domnívají se, že stačí přijet do DD a oslovit děti přednáškou... Ano, Letní dům to dělá jinak, ale to je jedna jediná nevládka.

Pokud se napíše, že děti v DD jsou systematicky znevýhodněny, škodí to hodně. Konzument výsledků výzkumu nebude vědět, že prvotní znevýhodnění přichází z rodiny. Už vidím, co tahle věta zase způsobí... Co se týče vzdělávání - Klánovice i Počernice dělají všechno pro to, aby děti studovaly - co je to za větu, že většina dětí končí na oborech s výučním listem???

Ach jo, je mi líto, že jsme se účastnili. .

 

Eva Ledvinová - ředitelka DD Zlín

S velkým zájmem jsem si přečetla materiál k problematice odcházejících dětí. Mohu vám jen potvrdit, že touto problematikou se ještě nikdo seriozně nezabýval. Je načase, že se konečně celý problém veřejně řeší. Je to totiž jedna z věcí, které mě trápí nejvíce. Děti, ačkoliv jsou na život cíleně připravovány( projekt Prolomit vlny- ekonomická zdatnost při vedení rodinného rozpočtu, bydlení ve startovacím bytě, vedení a rozpočet fiktivní rodiny aj.), při samostatném životě „venku“ selhávají. S naspořenými částkami se kterými jsou do života propouštěni si neumí poradit a velmi rychle je roztočí. Nedokážou odhadnout důsledky svého počínání. Opojná „svoboda“ způsobí, že se chovají úplně jinak, než jak byli připravováni, jak jim bylo neustále před odchodem vštěpováno. Pokud se jim hned nepodaří najít práci a to v dnešní době je opravdu velice těžké, ztrácejí chuť i motivaci. Nemají tím pádem peníze, ztratí morál pracovat a kruh se pěkně uzavře. Dítě zjistí, že to nemá cenu, však to nějak dopadne, stejně mi nikdo nepomůže….

Mohla bych pokračovat dál výčtem úspěšných dětí, ale těch, co se jim začátek nepovedl , je dost. Jsem ráda, že se tím chce někdo zabývat.

 

Mgr. Milan Lehečka - DD Zruč nad Sázavou

Bohužel v této době, kdy ředitelé připravují mnoho podkladů pro zřizovatele, plánují a vyžadují řadu věcí již pro rok 2016 mám minimum času, zabývat se výzkumem podrobně. Jistě to ale udělám. I jako sociolog mohu říci, že výzkum se jeví kvalitně provedený, podařilo se zřejmě získat validní data a pojmenovává skutečné problémy. V našem domově jsou děti zapojeny do projektů, kdy dítě podporujeme spolu s našimi partnery minimálně rok po odchodu, pomáháme a zajímá nás jeho bydlení, práce, sociální poradenství v jeho prospěch a podobně. Trochu nesouhlasím s tezí, že málokdo ví,proč je integrace do společnosti obtížnější. Myslím, že to víme a souvislosti si uvědomujeme. Je však otázkou, jak se v našem prostředí tyto skutečnosti poctivě pojmenovávají. Podle mého názoru to řada lidí raději nedělá, aby nebyli zavlečeni do diskuse, ve které budou označeni za někoho, kdo má špatné názory, které nejsou součástí trendu.

Nejprve si otevřeně řekněme, že ne všechny děti (na hranici dospělosti), nám umožní jim pomáhat. Vidina rychle nabyté svobody po dosažení plnoletosti je určující a překrývá veškerou snahu personálu o smysluplnou pomoc. Za 4 roky výkonu své fukce se domnívám, že určitou formu pomoci a doprovázení potřebuje 10 0 % mladých dospělých opouštějích domovy. Souhlasím s názorem, že část dětí s ní nepočítá- důležité je, proč se tak děje. Velké téma je procento dětí studujících učební obory. Zde jde o souběh důvodů.

Nebojme se přiznat, že většina našich dětí pochází z prostředí, které jim neposkytlo dostatek kvalitních podnětů pro jejich rozvoj. Přicházejí většinou dávno po ukončené ranné socializační fázi, která nebyla úspěšná. Platí li stále "školní poučky", nedostatky v ranné socializaci se nahrazují obtížně, zdali vůbec. V této fázi se utváří pojmový aparát, porozumění obsahům, kontextům, tvoří se slovní zásoba a pod. Tyto nedostatky se v průběhu dalšího vzdělávání vždy projeví. Z neúspěchů ve výchově a vzdělávání jsou obviněny domovy, ale celá pravda to není. Náš domov využívá psychologa-terapeuta a psychologa specialistu na pedagogicko psychologické poradenství, přesto se uvedená omezení překonávají těžko. A je jich, zejména v rovině psychické, daleko víc. Souhlasím s tím, že nabídka oborů nebývá velmi pestrá. Často se v různých kruzích zapomíná na to, že zařazení dítěte do příslušné formy vzdělávání není rozhodnutím zařízení, ale pedagogicko-psychologických poraden.

Vstup dítěte do praktického života není v ČR řešen systémově, to výzkum správně uvádí. Jednotlivá zařízení spolupracují s různými neziskovými organizacemi z nichž si odnesly mnohá zklamání. My jsme měli při volbě partnera šťastnou ruku a přál bych to všem. Ačkoli reaguji pouze na první letmý kontakt s výsledky výzkumu opakuji, že problémy jsou odhaleny správně a jednotlivé již takto pojmenované oblasti vyžadují zacílenou diskusi, která tak jako tak v naší síti probíhá.

 

Igor Grimmich - DD Husita v Dubenci

Zajímavý materiál, nicméně všichni víme, že děti odcházející to mají složité. Jen mě napadá kolik lidí z běžné populace zná rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou, sazby půjčovného peněz. Myslím, že odcházející děti toho musí vědět mnohem více než jejich vrstevníci žijící u rodičů. Otázka sociálního bydlení- o tom už snad ani nemá smysl se bavit vzhledem ke spol. situaci a zrovna toto je naprosto kardinální problém. Nedávno jsem hovořil s jednou dívkou před odchodem, ta říkala, že má hrnce,možná i porcelán, příbory ,ložní prádlo, ručníky a že by moc ráda věděla, kam si to tak asi všechno dá!!! Otázka pomoci sociálních pracovníků je také podle mě zakleta do problému trv. bydliště. Dítě v dd nemá trv. bydliště, tedy po odchodu formálně přechází do péče kurátora v místě trv.bydliště. Mám pocit, že velká část dětí se nevrací do svého pův. bydliště, protože buď neexistuje nebo tam nemá žádné vztahy.

Nakonec je asi docela dobré, že odešlé děti jsou schopné hledat pomoc u vychovatelů, aspoň něco, i když systém péče s něčím takovým vůbec nepočítá a záleží tak jen na konkretních vztazích, vím, že nemají důvěru v instituce, nechtějí posté vyprávět svůj životní příběh.
Co se týče vzdělání, tam bude zakopán pes v možnostech dítěte. Čím déle situaci sleduji, asi je lepší mít aspoň nějaký výuční list než nic, nebo nedokončené střední vzdělání.V praxi je těžké některé motivovat k něčemu jinému, hraje tam roli jak pův.rodina, dědičnost,sebevědomí, sebehodnocení, ambice, schopnost překonávat překážky atd, podpora nás dospělců.

Co se týče úspor dětí, moc nevím z čeho by je mohly mít, jedině ze sirotčích důchodů, protože ty se nemohou užívat do osmnácti let. Z praxe vím, že je těžké pro děti získat brigádu a když to nastane, pak často je problém i v dítěti, které nezvládne komunikaci, neunese situaci, kdy není apriori vítáno atd,,musí dělat práci, která není moc úžasná.

 

Vyjádření výboru FDD ČR k průzkumu Agentury Ipsos

Výbor Federace dětských domovů ČR byl požádán redakcí časopisu Zámeček o vyjádření k průzkumu Agentury Ipsos. Na svém jednání dne 7. 9. 2015 dospěl k těmto závěrům:


Výbor konstatuje, že se jedná skutečně o průzkum, který je v interpretaci průzkumu často zaměňován za termín „výzkum“, ke kterému má opravdu daleko. Výsledky tohoto průzkumu se opírají o příliš malý soubor respondentů, není srovnáván s žádnou kontrolní skupinou, není z něho patrná doba pobytu respondentů v dětském domově, důvod k umístění do DD, zda se pravidelně stýkají s biologickou rodinou, jaká je jejich rozumová úroveň atd. To je jen několik důležitých faktorů, které však jejich odpovědi značně ovlivňují.

Výsledky průzkumu asi žádného pracovníka v institucionální výchově příliš nepřekvapí, na většinu z nich upozorňujeme na nejrůznějších úrovních již dlouho, např. neexistence systému péče či alespoň pozornosti státu o mladé lidi, kteří dětský domov opustí.

Výbor nemůže souhlasit se závěrem, že děti v DD nemají možnost dosáhnout vyššího vzdělání. Možností vzdělávání mají děti v DD velmi mnoho, ale jen minimálně tyto možnosti využívají. Snad už i širší veřejnost ví, že po skončení nařízené ústavní výchovy může mladý člověk v DD zůstat na dobrovolném pobytu a studovat do dvaceti šesti let, této možnosti však využije jen málo z nich. Můžeme se opět ptát proč, a dostaneme se opět na začátek – rozumová úroveň, úroveň volních a dalších charakterových vlastností, vliv dědičnosti, vliv biologické rodiny, kamarádů, školy, vychovatelů a ostatních zaměstnanců DD, touha po „svobodě“ po nabytí zletilosti apod.

Nelze pominout fakt, že k vysokoškolskému studiu musí mít zájemce předpoklady. V mnohých případech vychovatelé věnují enormní úsilí tomu, aby děti řádně absolvovaly alespoň některé nižší stupně vzdělání.

I přesto několik mladých dospělých využili možnost nabídky vysokoškolského studia, několik ředitelů a ředitelek dětských domovů jako děti v DD vyrůstaly.

Je třeba však také zdůraznit, že v současné době je ze strany různých firem velká poptávka po šikovných a odborně vzdělaných řemeslnících,takže mladí dospělí opouštějící DD najdou uplatnění ve svém oboru. To se mnohdy vysokoškolsky vzdělaným lidem nepodaří. Však také je podporováno státem i kraji učňovské školství.

Příprava na osamostatnění dětí probíhá kontinuálně v podstatě od přijetí dítěte do domova až do jeho skutečného odchodu. V tomto procesu jsou nápomocny i mnohé neziskové organizace, které prostřednictvím příspěvků z veřejných zdrojů připravují různé aktivity, jež mají dětem z dětských domovů usnadnit přechod do samostatného života. Výsledky tohoto procesu nejsou závislé jen na dětských domovech, je nutné předpokládat i aktivní součinnost dětí samých.

Mladí lidé, kteří opouští DD prochází značnou životní změnou, která může ovlivnit kvalitu celé jejich existence. Do okamžiku ukončení institucionální péče jsou svěřenci plně zabezpečeni.

Ačkoliv jsou děti vedeny širokým spektrem dovedností k samostatnosti, mívají obavu z adaptace na majoritní společnost.

Dětské domovy by proto měly mít nejen legislativně upravenou možnost poskytování sociálního poradenství dětem po ukončení ústavní výchovy, ale také by měly mít finanční možnosti k rozšíření personálu o odborného pracovníka, který by se těmto mladým dospělým mohl naplno věnovat.
Federace dětských domovů se aktivně podílí na řešení problematiky přípravy dospívajících dětí s nařízenou ústavní výchovou na samostatný život v podmínkách péče o děti v dětských domovech.

Zkušenosti z praxe ukazují na nutnost přípravy dospívajících zejména v oblastech finanční gramotnosti a občanské gramotnosti tak, aby byly v dospělosti děti schopné se o sebe bez závažnějších problémů postarat, aby si dokázaly zajistit pracovní uplatnění a tuto práci si udržet. Dále aby si dospělí věděli rady s financemi, s řešením bydlení a dalšími důležitými otázkami při vstupu do světa po ukončení ústavní výchovy a přípravy na povolání.

Výbor FDD vítá každou možnost spolupráce s různými organizacemi, které se zabývají problematikou ústavní výchovy a chtějí se smysluplně podílet na přípravě a podpoře mladistvých při vstupu do samostatného života z náhradní péče a chtějí přispět ke komplexnímu řešení problematiky přípravy dospívajících dětí na život po ukončení pobytu v dětském domově.

Výbor FDD děkuje redakci Zámečku za možnost vyjádřit se k výsledkům průzkumu.

Za výbor FDD ČR PaedDr. Jana Koubová, předsedkyně

Dětské Domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek