Tančím, abych žil: „Život je jen náhoda…“
Dne 13. 11. 2010 jsme se vybraná skupina 7 dívek a 6 chlapců zúčastnili projektu „Tančím, abych žil“ ve Zbraslavicích. Hned po příjezdu do Zbraslavic jsme si na chvíli popovídali s kamarády z jiných DD a DDŠ . Potom jsme se ubytovali, rychle převlékli do sportovního a hurá do dílen.
My holky jsme měly jako první Break Dance s Jirkou Jedličkou, bylo to fajn, poté jsme se přemístily na Romské tance s Paní Monikou Balogovou a její taneční skupinou Merci. Ještě před svačinou jsme si stihly zatančit Ameriku s Paní Jolankou Burešovou. Hned po svačině jsme se odebraly na loutky s panem Petrem Pištěkem, kde jsme si udělaly báječný loutkový koncert. Bylo to super. Po loutkách jsme se šly odreagovat na výtvarnou výchovu k Tetě Riťce z DDŠ Býchory. Po výtvarce jsme se těšily na večeři, moc dobře tam vaří. Když nám vytrávilo, začala v tělocvičně učebna Polky, spojená s hrami. Na Polce se mi nejvíc líbilo, že se k nám připojila i Paní Greifová s Paní Čápovou z vedení domova.
Kuřecí stehýnko opravdu chutnalo
V sobotu jsme se naučily spoustu zajímavých věcí, které můžeme v budoucnu použít v různých vystoupeních. V neděli se den opakoval, jen místo výtvarné výchovy byl zpěv s Paní Zuzkou. A navíc se připojila paní Kateřina s nonverbálním projevem.
Na obědě jsme si všichni pochutnali na kuřecím stehýnku s bramborovou kaší. Po obědě jsme si zabalili věci, uklidili pokoje a převlékli na odpolední přehlídku. V tělocvičně, kde jsme prezentovali naše dovednosti, a také se fotili talenti. A úplně na konec jsme si zazpívali písničku: Život je jen náhoda. A pak začalo smutné i veselé loučení s kamarády. I když se nám nikomu nechtělo, tak jsme stejně museli odjíždět zpět do našich DD a DDŠ. Strašně moc se mi tento dvoudenní výlet líbil, a doufám, že i příště pojedu, abych se naučila zase něco nového!!! Děkuji
Zuzka Pernicová, DDŠ Býchory
Šťastná Gabriela ze Strašecí: Ještě celý rok 2011 a 2012!
Na kurzu bylo všechno super. Ani nevím, čím začít… Proto začnu něčím jednoduchým.
Loutky: Hodina loutkářství byla super, hlavně když jsme se učili měnit hlas, a jak jsme se učili pohybovat loutkami pomocí rukou. Mé ruce u toho byly křečovité, ale dalo se to zvládnout.
Zpěv: Paní Janiššová byla skvělá, naučila nás píseň Saxana a Bedna od whisky.
Dramatický tanec: Nejvíce se mi líbil tanec na konci Garfield. A spoustu jsem se naučila.
Cikánské tance: Je to zvláštní způsob tance, ale moc mě potěšil. Před kurzem jsem ani nevěděla, že něco takového existuje… Opravdu s tímto tancem jsem moc spokojená
Řezbářství: Tady jsem se trochu přiučila, hodí se mi to do školy na dílny. Hodně jsme se tam všichni spřátelili, bylo to asi to nejlepší. Naše práce byl totem, který se bude ještě dodělávat v Býchorech. Ale bylo super na tom pracovat.
Hip-hop: První hip-hop s Jíťou byl úžasný, strašně mě to s ní bavilo. Ale break dance to není nic pro mě!!! I když to nebylo tak špatný…:-)
Kreslení (výtvarka): Na ní jsem byla jen jednou a vypadalo to dobře, škoda že to bylo ve stejnou dobu jako řezbářství.
Strašně moc mi tam chutnalo jídlo. Jsem šťastná, že to bude ještě celý rok 2011 a 2012. Bude to super. Také tam mají krásnou přírodu a u vody je to nezapomenutelné. Také se mi líbí, jak tam pokaždé někoho pozvou, třeba tu polku, kterou nás pak učili, nebo step.
Je to nezapomenutelné místo.
Gabriela Doležalová, DD Nové Strašecí
Někomu to šlo, někomu ne, ale jinak to bylo moc fajn
Paní vedoucí vychovatelka Čápová četla děti, které by měly jet do Zbraslavic, a já jsem byla jedna z nich. Hrozně mě to potěšilo, jeli jsme tam čtyři holky a dva malí kluci. Odjížděli jsme kolem jedné hodiny a vždycky jsme se vrátili, protože jsme pořád něco zapomínali, ale byla to sranda. Asi na počtvrté jsme už vážně vyrazili přímo do Zbraslavic, tam jsme dorazili kolem třetí hodiny, možná i dřív. Chvíli jsme se kochali přírodou a pak jsme se šli ubytovat.
Twist, to bylo žůžo
My holky jsme měly pokoj 203, tak jsme si honem povlékly postele a převlékly do tepláků, protože ještě ten den jsme šly tančit. Pak jsme tam měly loutky, ty byly úžasný, byla to fakt sranda, protože jsme tam nebyly jenom my Býchory, ale byly tam s námi i jiný DDŠ.
Pak jsme běžely na romské tance, které miluju, protože to je úplně peckový, u toho se i zasmějete. Také jsme tam měli kreslení z Riťkou, která nám řekla, abychom nakreslily, co nám říká tanec, protože jsme jeli na „Tančím, abych žil“. Potom jsme tam měly i vyřezávat totem, to nám holkám docela nešlo, ale pustily jsme se do toho s chutí a bylo to fajn. Také jsme tančily s paní Jolankou Burešovou, to se mi líbilo ze všeho nejvíc. Tančily jsme twist, a to bylo žúžo… No, a pak jsme šli všichni do tělocvičny, kde na nás čekali „stepaři“, jeden je mistr světa junior, měl tam i malou sestřičku. Byla tam i jejich maminka. Opravdu moc krásný, pak jsme se to všichni učili, šli jsme do kruhu a dělali všechno, co ta paní lektorka ukazovala. Byla taky sranda, někomu to šlo a někomu zase ne, ale bylo vidět, že to všechny bavilo a to je hlavní. Každý člověk žije s hudbou a tancem, a o to celou tu dobu vlastně šlo, protože celý ten pobyt byl vlastně o projektu „Tančím, abych žil“. Pak byl konec a měli jsme jít všichni do hajan.
Díky za Býchory...
Druhý den jsme měly zase něco podobného, akorát jiný činnosti. Také jsem se těšila na zpěv, ale byl tam takový malý problém - nejdřív s příjezdem paní učitelky, naše parta na ní musela čekat - nakonec jsme tedy na zpěv nešly vůbec. Jsem hrozně moc ráda, že jsem tady v Býchorech, protože kdybych nebyla vůbec v dětských domovech, tak bych nezažila to, co právě prožívám. V Býchorech jsem se hodně naučila a jsem tu hrozně moc ráda. Poznala jsem tance, který jsem ani neznala, ale kdybych byla normálně doma, tak bych nevěděla, jak se třeba tancuje pravej Hip Hop nebo Twist, nebo bych nevěděla, co to je vyřezávat totem, ale všechno jsem se díky tomu naučila a je to super. Učíme se nové věci, tance a všechno to je suprové. A vidím i to, že i jiné ústavy to hrozně baví, protože se učí nové věci. No a pak byl konec úplně.
Dopoledne jsme zase šli všichni do tělocvičny a ukazovali si navzájem, co jsme se za ty dva dny naučili. Bylo to krásné, protože všichni děti co jsme tam byly, tak jsme do toho šly s chutí. Všechny děti měly na tváři úsměv, a to už vlastně mluví za všechno, protože je vidět, že kdo vymyslel projekt „Tančím, abych žil“, může vidět, že ty všechny děti odjíždějí spokojené do svých domovů a určitě se těší znovu do Zbraslavic, jako my děti v Býchorech. Tak to je ode mne asi všechno, co bych k tomu mohla napsat, ale jedno vím určitě, že děkuju za to, že jsem se tam vůbec mohla podívat, a za to děkuji všem. Také chci poděkovat za to, že jsem tady v Býchorech a ne někde jinde. Všechny děti se budou určitě těšit na další víkend ve Zbraslavicích. Je to prostě super.
Maruška Siváková, DDŠ Býchory
