,,Lidská práva, aneb Kam se hrabe deklarace práv člověka a občana?‘‘
Tuhle menší reportáž jsem si pro vás připravil, protože mnoho z nás si neuvědomuje, co vše se děje v zákulisí lidských práv. Pro představu vám zde ukážu dva zkrácené reálné články. Je jen na vás, abyste se zamysleli a uvědomili si, jak moc můžete být šťastní z toho, kde žijete.
Malí trpěliví prodavači
Martin Vlnas / 08.12.2008 / článek vyšel 5.12.2008 v časopise HR Forum (příloha ČvT)
Kdysi mocná Kambodža dnes patří mezi nejchudší státy planety. Cejch bídy si nese také na 1,4 milionu pracujících dětí. Jejich dětství často končí tam, kde to naše – západní – začíná.
Zatímco „u nás“ dopřáváme potomkům to nejkvalitnější dětství, abychom je připravili na vstup do nekompromisního světa dospělých, děti v zemích, jako je Kambodža, si o podobně důstojném a bezstarostném dospívání mohou nechat jen zdát. Taková je každodenní realita mnoha dětí třetího světa. Z tepla pohovek a blikajících televizí je k ní příliš daleko, když ji ale pocítíte na vlastní kůži, pálí víc, než všudypřítomné komáří štípance. Mezi intenzitou slunečních paprsků a počtem snímků za vteřinou panuje nepřímá úměra. Turisté se rychle unaví. Ozývá se vyprahlé hrdlo drásané všudypřítomným načervenalým prachem. Také žaludku, uvyklému třem jídlům denně, dochází trpělivost.
Z nedalekého palmového háje jako na povel vybíhají zástupy khmerských dětí. Každé za sebou táhne něco jiného. Kýbl plný ledově vychlazené balené vody. Konvice s horkou kávou. Nudlové polévky. Nesmí chybět ani pivo. Ti nejmenší mají alespoň pohledy a korálky. Žádnému z nich bych netipl víc, než deset let. Jen nepromeškat ten pravý okamžik. Teď! Turisté jsou v mžiku obklopeni. Někteří zdvořile odmítají, jiní vytahují peněženky. Jednodolarové bankovky rychle mizí v dětských kapsách. A znovu! „Pleaaaaaase, buy from me (Prosím, kupte si to ode mne),“ bzučí špunti kolem vás. Stydíte se. Nevíte, kam s očima. Kupujete a se skloněnou hlavou odcházíte.
Prodaná
Zdroj: www.arara.cz
Jednoho dne otec Zaně a Nádije, které se narodily a vyrostly v Anglii, oznámil, že pojedou na prázdniny do Jemenu, země svých předků, kde zažijí báječná dobrodružství. Sliboval jim, že budou navštěvovat nádherné pláže, jezdit na koních bez sedla a závodit na velbloudech. Dívky ani v nejmenším netušily pravý účel údajného prázdninového výletu. Teprve na místě zjistily, že je otec v podstatě prodal do otroctví.
Ve věku čtrnácti a patnácti let byly provdány za chlapce z jemenských kmenových vesnic, kde dosud panuje středověk, kde ženy nemají žádná práva a jsou vydány na milost a nemilost mužům rodiny, kteří zde ztělesňují zákon.
Obě dívky byly zavlečeny do zapadlé horské osady, znásilněny, oblečeny do tradičních arabských oděvů a musely otročit rodině. Jejich matce trvalo šest let, než dcery ukryté hluboko v horách vůbec objevila, a další dva roky, než se jí podařilo najít způsob, jak Zanu dostat ze země. Tím, že Zana z Jemenu unikla, však vyhrála jen polovinu bitvy. Její mladší sestra Nádija takové štěstí neměla a je dosud stále zajatkyní.
Závěr
Osobně znám jeden pravdivý příběh. Žena byla v otroctví a musela denně pracovat 19 hodin, takže na spánek měla 5 hodin. Když její majitel odešel, ve svém domě ji zamkl. Jednou, když chtěla utéci, spadla z okna a zlomila si nohu. Její majitel ji obvinil z krádeže. Soud tenhle případ řeší, ale nikoliv otroctví, ale to, že mohla něco doopravdy ukrást, i když to tak nebylo. Bohužel, je to smutné, ale denní realita!
Lukáš Kotlár, redaktor Zámečku
DD Uherský Ostroh
