Po stopách rumunského Banátu
Chudoba, práce, suché záchody, ochotní lidé, koně, tradice, zpěv, kroje, koláče, seno, dobytek, dojení, pastva, prasata, agresivní psi, sýr, traktory, slivovice nebo třeba obrazy s křesťanskou symbolikou. Nejen tohle se mi představí po 14 dnech v kouzelném Banátu v Rumunsku.
Brigáda? „Ano, a dokonce zahraniční!“
Úkol od paní ředitelky dětského domova zněl jasně. „Na 14 dní si udělejte prázdniny podle svého“. Každý byt se rozhodl pro něco jiného. Většina se rozhodla pro rekreaci v nedalekém okolí, ale my, nejstarší byt jsme se rozhodli pro zahraniční brigádu. Protože nám všem není 18 let a brigádu jsme žádali jen na 2 týdny, naše expedice do zahraničí byla málem ohrožena. Nikdo o nás neměl zájem. Jelikož jsme už před tím získali peníze určené pro zahraniční brigádu, museli jsme něco vymyslet.
„Co tak třeba do Banátu?“
Teta přišla s nápadem jet přímo do Rumunska – Banátu, kde se dnes nachází české vesnice. V Banátu můžeme najít 6 českých vesnic. Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Einbentál, Bígr a Šumice. Zvyky, tradice a způsoby hospodaření, které si přivezli krajané do Banátu, se uchovali do dnešních dnů. Vesničané se živí především prací na poli. Ke každodenním činnostem samozřejmě nechybí dojení kravnebo osmi-hodinové hrabání sena na rozpáleném slunci. Lidé zde žijí v nazdobených chalupách a spí v pohádkově pruhovaných peřinách. Všichni se navzájem ve vesničkách znají, pomáhají si, jsou pracovití a nesmírně ochotní.
„Mají to tu opravdu drsné.“
Po šesté hodině večer vyjíždíme autobusem z Brna. Kvůli silnému dešti, který v Rumunsku poškodil už dost nekvalitní silnice, jsme na místo dorazili o 10 hodin později. Cesta tedy trvala přes 24 hodin. Na prvních zastávkách v Rumunsku jsme si mohli všimnout chudého prostředí. I když vidíte v ulicích většího města světové firmy, před nimi se prochází lidé s koňmi či s krávami. Na lidský život se zde příliš nehledí. Ceny jsou zde téměř stejné, ale s tím rozdílem, že jejich průměrný plat je 3 000 korun. Žijí zde v chudobě a pracují za mzdy, za které se v ČR ani nesmí pracovat. Lékařská pomoc je jen další slabý článek Rumunska. Za vytrhnutí zubu zde vesničané dají 240 korun + úplatek, aby je vůbec do ordinace někdo vzal. Pro vesničana, který se 24 hodin stará o jídlo, to je opravdu drahé. O to těžší je představa, že někdo potřebuje akutní operaci a přežít.
„Traktorem do práce!“
S traktorem a dřevěným vozem vyrážíme do malé, české vesnice Rovensko. Kromě ubytování zde najdeme místní školu, kostel a hospodu s obchůdkem. Během prvních dnů se seznamuji s místními lidmi a s drsnou a namáhavou prací. Naše babička, u které jsme byli ubytovaní vstávala už kolem šesté hodiny, čímž začíná její ,,normální“ den. Během prvního týdne, kterého jsme zůstali na Rovensku, jsme se snažili co nejvíce pomoci. Byla to největší šance poznat každodenní dřinu upracovaných babiček. Když jsme hrabali seno jednu hodinu, byli jsme „ zničeni “. Jak se mají babičky, které hrabají celý den? 
„Po týdnu z Rovenska do Gerníku!“
Po 15 kilometrové procházce míříme do Gerníku. Gerník už je větší vesnice. Najdeme zde kromě školy, kostela, pekárny a hospod také kulturní dům nebo policejní stanici. Je zde více lidí, kvalitní silnice a lepší pracovní podmínky. Opět se zde všichni znají a pomáhají si navzájem. Ráno v pět jezdí po vesnici auto s pečivem a odpoledne v pět zde jezdí auto se zeleninou.
„Pašování nafty do Srbska nebo prodávání slivovice za komunistů.“
Ubytováváme se u ochotné a usměvavé babičky. Po celý týden nám povídá nejrůznější příběhy, které jsou vždy vtipné, i když šlo o docela vážné téma. Třeba o tom, jak ji před třemi lety hořela chalupa, o tom , jak pašovala naftu do Rumunska nebo jak prodávala slivovici za komunistů.
Většina z naší party si vyzkoušela dojení, hrabaní sena, pojení krav, pečení buchet, výrobu sýrů nebo třeba kydání hnoje. Odvážní si vyzkoušeli vést krávu na pastvu nebo sekání trávy srpem nebo kosou.
Poznali jsme, co to znamená drsný a náročný život. Myslím, že jsme si společně uvědomili, že v Česku si nemáme vážně na něco stěžovat.
Naše expedice se uskutečnila díky laskavému grantu od Bertíku (Albert) v hodnotě 80 000,-. Upřímně Vám děkujeme.
Lukáš Kotlár; zpravodaj Zámečku
Dětský domov Uherský Ostroh
