Expedice Jizera: Dopřáli jsme si šťastné dny
„Ahoj Markéto, tak už jste se vrátili? Potkala jsem na chodbě Melindu, Kristýnku a Romanu. Jen zářily a volaly jedna přes druhou:“ „Tetó, tetó! Byly jsme na vodě!“ „A jak se vám tam líbilo?“ „Moc! Budeme vyprávět.“
Děti své emoce netají.
Příznivou informaci už vlastně mám od dětí, ale přesto se tě zeptám. Nebyly nějaké problémy?
Mohu říci, že opravdu nebyly. Počasí, které si nevybíráme, bylo perfektní a tak naší expedici přispělo k dvojnásobnému úspěchu, a ten jednoznačně byl.
Už jste opravdoví vodáci! Vzpomínám si, že jste naposled jeli Vltavu, a nikdy nezapomenu vaše motto: „Nejen žíti, plouti je nutno!“ Stovkám vodáků jste tehdy svým vzpomínkovým článkem udělali radost a věřím, že desítky dalších se možná vydaly po vašich stopách.
A kde jste to vlastně letos byli?
Na Jizeře. Opravdu nezapomenutelné zážitky snad na všechno. Jak jsem už řekla, počasí, příroda, lidi a ještě mnohem více.
A jak jste věděli, že právě Jizera vás tak nadchne?
Nevěděli. Paní ředitelka nám ji vybrala. Znala ji z dřívějších let a prý není špatná.
A měla pravdu?
Stoprocentní!
A to jste jeli jen tak „na blind“?
Kdepak. Nic jsme nepodcenili. Využili jsme internetu a hlavně známostí a opravdu dosáhli na VIP. Stačilo říci, že jsme Dětský domov Krompach nebo jen, že jsme ti od „Vezíra“, a takřka všude jsme měli zelenou.
Hořím zvědavostí, zajímají mě podrobnosti, zážitky a hlavně chování našich dětí. Každá výjezdová akce je náročná a každá se přes všechnu snahu nepovede, jak by si člověk přál. Všichni to známe.
Počkej hodinku, uklidíme věci a budu vyprávět.
Sleva a příjemný personál
Tak povídej, jak to všechno bylo.
Pomohla nám náhoda. Otec kdysi chodil na VŠ s náruživým skautem, vodákem, dnes už důchodcem, který je široké veřejnosti, zejména libereckého regionu, znám jako „Vezír“. Právě on nám dal doporučení na jabloneckou společnost SUNDISK ing. Martina Bauera. Ten nám okamžitě slíbil slevu a své slovo dodržel. Dostali jsme 20localhost na půjčení raftů a ubytování a zapůjčení koloběžek na cestu z Dolánek na Malou Skálu gratis. No nekup to!
Nás zajímala půjčovna raftů a tak jsme se dostali až na Malou Skálu, na Žlutou plovárnu. Je to sportovní areál s lanovým centrem, hřištěm na nohejbal, na plážový volejbal a především rozsáhlou půjčovnou raftů a kánoí. SUNDISK disponuje velkým počtem instruktorů (lanové centrum je přímo vyžaduje) a, to si nemohu nechat jen pro sebe, skvělým personálem. Je to společnost příjemných lidí, kteří jsou ochotni pro klienty udělat cokoliv, a to, prosím, iniciativně, rychle a přesně na zavolání. Ty nejlepší zkušenosti máme třeba s recepční Markétou Januškovou či Honzou Telenským nebo Štěpánem Bezdíčkou, kteří nám předávali materiál a doprovázeli jako řidiči po celé trase. Naše poděkování patří i jiným, ale musí mi prominout, neznám přesně jména a nechci je komolit.
Nuda v žádném případě nehrozila
A co jste vlastně sjeli? Co jste viděli? A hlavně: Co naše děti?
V pátek jsme se ubytovali na již zmíněné Žluté plovárně (replika podle skutečných plováren stavěných za první republiky), postavili stany, dali pár setů volejbalu, zatopili táborák a upekli si čerstvé buřty. V sobotu jsme dopoledne dali malou vycházku do okolí a prohlédli si zříceninu hradu Vranov s Panteonem, dominantou Malé Skály. Po obědě jsme vyrazili s vervou a rafty do Železného Brodu. Byly tam shodou okolností velké trhy s množstvím atrakcí a davem lidí. Informace byla mírně nepříznivá, avizováno málo vody. Nicméně po několika procházkách řečištěm v okolí Splzova jsme úspěšně dopluli do kempu. V neděli opět turistika. Tentokrát hrad Frydštejn. Příjemná procházka i sportovní výkon.
Po obědě plavba a dovolím si tvrdit, že naše nejlepší etapa. I tady jsme byli nepřehlédnutelní. Naše plavba nažhavená heslem: „Etapa druhá! Hej! Půjde to ztuha! Hej! Do Dolánek v údolí Hej! Ještě nás nic nebolí! Hej! Hej! Hej!" Začala atraktivním splutím šlajsny uprostřed maloskalského jezu. Svačili jsme u známé výletní restaurace „U zrcadlové kozy“, kde jsme rozhodně nezastavili sami. Turisty se to tu jen hemžilo. Další vodáci, motorkáři, cyklisté i pěší a kůzlátka ve výběhu zřejmě svačili a odpočívali s námi. Pak jsme odjeli na koloběžkách zpět. Třetí etapu jsme začali cestou vlakem do Dolánek, prohlédli si „Dlaskův statek“ a vyrazili do Příšovic. Pokochali jsme se pohledem na zámek „Hrubý Rohozec“ projeli Turnovem, přenesli dva nesjízdné jezy v Turnově a v Přepeřích posvačili u kiosku (nějaký pán nám každému koupil lízátko), odevzdali jsme rafty, pádla a barely a odjeli zpět dvěma vlaky na Malou Skálu.“
Sladká tečka na závěr
A ještě jednou, jak naše děti?
Však víš, když je zaujmeš, když se jim líbí, tak jsou milionové. I nádobí po jídle bez problémů myly. Pravidelně se střídaly. Také sport je denně zaujal. Strejda Radek to s nimi umí a všechny sporty (volejbal, přehazovaná) dělal s nimi. David, Nikolas, René i Milan byli k neudržení. Každý den jsme měli táborák. Všichni iniciativně nosili dřevo z okolních lesů a křovin. Abych nezapomněla! Naše vodní putování mělo vynikající sladkou tečku. Před odjezdem jsem vyjednala s vedoucí restaurace Boučkův statek oběd. Dostali jsme možnost výběru z pěti jídel za sponzorsky dohodnutou cenu a pití zdarma. Děti stolovaly jako na slavnosti a zářily štěstím.
A jakým heslem jste se loučili? Vím, že si na tom dáváš záležet.
Z Jizery na Krompach u Lípy České. Hej! Zbudou nám na vodu vzpomínky hezké! Hej! Nenechme nic náhodě! Hej! Za rok zase na vodě. Hej! Hej! Hej!“
Moc ti, Markéto, děkuji. Všichni bychom byli rádi, kdyby nám naše pobyty vždy vyšly tak jako ta vaše letošní voda.
Myslím, že každý prožije jen tolik šťastných dnů, kolik si jich dopřeje. My jsme je tentokrát dopřáli našim dětem, a moc rádi.
Vzpomínkový rozhovor s vedoucí „Expedice Jizera 2014“
Bc. Markétou Jankovskou zapsal externí účastník zájezdu
Mgr. Milan Holubec
