Hanka Ludvíková Muchová: Nečekala jsem, že ta cesta bude chvílemi až tak náročná

Hana Ludvíková Muchová má ve svých čtyřiatřiceti letech s děcáky bohatou zkušenost. V DD Ústí nad Labem – Severní Terasa doučovala angličtinu, magisterská studia na FAMU zakončila dokumentárním filmem „Hranice ghetta“ z prostředí dětských domovů, pomáhala v Centru Sámovka a spolupracuje rovněž s platformou Vteřina poté. Po odvysílání premiéry si režisérka filmu Sbohem děcáku našla čas i pro náš časopis a ochotně odpověděla na položené otázky. Co je poselstvím tohoto dokumentu? Jaké krizové situace natáčení přineslo? Dočkáme se pokračování/rozšíření příběhu? Přečtěte si rozhovor s Hankou, která také prozradila, s kým a jak bude trávit letošní Vánoce. 

Z jakého důvodu jste se rozhodla točit dokument právě o dětech opouštějících dětský domov? A proč jste k tomuto účelu navázala kontakt zrovna se Simonou (nyní Robbiem), Jardou a Lukášem z ústecké Severní Terasy?

Nejdřív jsem se s Jardou, Robbiem (tehdy Simonou) a Lukášem spřátelila, když jsem v dětském domově učila angličtinu. To bude už víc jak deset let. Teprve po nějakém čase mě na FAMU, kde jsem studovala, popostrčili k tomu, abych začala točit o těchto dětech dokument. Takže nejdřív byly postavy a náš vztah, potom až téma opouštění dětského domova, které se k nim váže.

Co je hlavním cílem dokumentu? Může posloužit ostatním dětem jako „návod“, co je čeká a na co by se měly připravit po odchodu z DD?

Hlavním cílem filmu je zprostředkovat divákům silné příběhy. A kdyby film mohl nějak posloužit také dětem z DD, bylo by to skvělé. Těžko jako návod, spíš by to mohl být dobrý výchozí bod třeba pro diskusi s vychovateli či s ostatními dětmi o budoucnosti, nebo takový odrazový můstek pro přemýšlení sama o sobě. Nečeká mě třeba podobná cesta? S kým se můžu o tom poradit? Můžu si dopředu sehnat nějakou pomoc třeba s bydlením? S postavami z filmu se mohou i ztotožnit, což je mnohem zábavnější forma než třeba nějaká nudná přednáška.

Film měl premiéru v kinech koncem listopadu. Máte už od diváků zpětnou vazbu, jak se jim snímek líbí a co na něj říkají?

Zpětnou vazbu mám dosud samou pozitivní. Myslím, že se mi ještě nestalo, aby si po skončení filmu někdo z diváků neutíral slzy. Diváky příběhy našich postav velmi zasáhly. Také se mě občas ptají, jestli by třeba nemohli nějak pomoci, udělat něco, aby ta cesta z děcáku do života byla jednodušší.

Předpremiéry se zúčastnili dva ze tří „hlavních hrdinů“ dokumentu. Jak hodnotí Vaši výslednou práci?

Byl to pro ně určitě zvláštní a silný zážitek, vidět ten svůj životní příběh takhle najednou. Myslím, že byli taky dojatí. A musím velmi ocenit, že přijali tu cestu takovou, jaká byla, aspoň tak mi to řekli. Se všemi pády, nejistotami, hledáním…

Bude se Sbohem děcáku promítat v kinech po celé ČR? A objeví se dokument i na televizních obrazovkách?

Už se promítal v konkrétních městech po republice. Ještě plánujeme promítání s besedami v různých koutech republiky; jak pro veřejnost, tak pro odborníky, a nejlépe i pro místní dětské domovy. Stojíme o diskusi. A třeba i následně může přijít nějaká pomoc v této problematice. V televizi by měl film běžet příští rok.

Každý odcházel z DD s jinou představou. Jarda chtěl založit velkou rodinu, Lukáš by rád uspěl jako hiphoper a Simona toužila po změně pohlaví. Splnily se všem třem jejich sny?

O Simoně už víte, stal se z ní Robbie. Zbytek bych neměla prozrazovat. Dozvíte se to, když se půjdete podívat na film. :-)

Myslíte si, že se už dokázali postavit na vlastní nohy, nebo stále bojují s tvrdou realitou života?

Říká se, že nejtěžší jsou asi ty první tři roky po odchodu z děcáku, někdy ale ani poté nemusí být úplně vyhráno. Pevně doufám, že to dokázali, každopádně jim moc a moc držím palce.

Zažila jste během natáčení krizi, kdy jste si řekla, že dokument asi nedotočíte? Co bylo na tvorbě filmu nejtěžší?

Natáčení bylo velmi náročné, hlavně po opuštění děcáku. Mnohokrát jsem po nich musela doslova pátrat, hlavně po Lukášovi. Velmi těžké byly také momenty, kdy se mí protagonisté dostali do nějaké náročné životní situace. Nečekala jsem, že ta cesta bude chvílemi až tak náročná. Chtěla jsem jim moc pomoci, ale nevěděla jak. To byly krizové momenty a já si říkala, proč jsem se musela pustit zrovna do této problematiky. Postupně jsem se ale naučila, že každý problém má své řešení; a pro mě konkrétně to znamená, že děti odkážu na odbornou pomoc například sociálních kurátorů.

Chtěla byste se v budoucnu k těmto třem osobám vrátit; ať už jen čistě ze zvědavosti, jak na tom jsou, nebo ve snaze navázat na svoji několikaletou práci?

Doufám, že spolu budeme v kontaktu i nadále. Jako přátelé. Už mi nějak přirostli k srdci. A jestli se ptáte na pokračování filmu, tak na to momentálně neumím odpovědět. Bylo by to zajímavé. Uvidíme…

Pro Vás osobně je to první časosběrný dokument, který jste natočila. Kdybyste se teď mohla vrátit o pět let zpátky, nerozhodla byste se pro jiný námět? Přece jen, spolupráce s děvčaty a chlapci z děcáků nemusí být pro začínající dokumentaristku příjemná a snadná.

Tak takhle nad tím vůbec nepřemýšlím a nikdy jsem nepřemýšlela. Vůbec to nebylo tak, že bych si jednoho dne řekla: „Tak, a teď budu dokumentaristka a rovnou udělám časosběr.“ Ten nápad vznikal velmi pomalu, postupně. A hlavně se odvíjel od Járy, Simony/Robbieho a Lukáše. A když se na to dívám zpětně, tak jsem za tu naši zkušenost velmi vděčná.

Inspirovala Vás, popřípadě pomáhala Vám při práci na snímku Sbohem děcáku jedna z nejznámějších českých dokumentaristek Helena Třeštíková, jejíž dcera Hanka měla na starost produkci filmu?

Inspirací byla zejména metodou sbírání materiálu v čase. A na konci, když jsme měli hotový hrubý střih, se Helena Třeštíková přišla podívat do střižny. Sestřih se jí líbil. Moc si toho vážím!

Dokončení filmu, předpremiéra, rozhovory pro média… Máte za sebou hektické období. Zbyl Vám vůbec čas třeba na nákup dárků?

Hektické období kolem premiéry a uvedení filmu mi naopak dodávalo energii. A příchod Vánoc nevnímám jako povel ke splašenému nákupu dárků. Čím dál méně vnímám materiální dary jako něco obecně důležitého pro život.

Prozradíte nám, kde a jak plánuje trávit Vánoce a příchod nového roku Hana Ludvíková Muchová?

S manželem a tříletou dcerkou, v klidu doma. Vychutnáváním si vánoční atmosféry. S dcerou se vracím do svých dětských let a objevuju kouzlo Vánoc právě v maličkostech a atmosféře. Na Nový rok budeme asi nějak improvizovat, ideálně co nejdál od Prahy.

Kdybyste chtěla něco sdělit dětem z DD, máte příležitost.

Přeji vám hodně sil! Vím, že tu sílu máte, nebo ji v sobě teprve objevíte. Jste skvělé bytosti. Ať na své cestě životem potkáváte samé dobré anděly a všechny události, které vás potkají, dokážete proměnit ve zkušenost, která vás posune dál.

Děkuji za Váš čas, Hanko. Za celou redakci Zámečku Vám přeji krásné svátky a spoustu osobních i pracovních úspěchů.

František Berger