Nikola Marková: Nakonec jsem to přeci jen někam dotáhla

Před několika lety neuměla anglicky téměř ani slovo a studium v zahraničí pro ni bylo velkou neznámou. V současnosti se věnuje psychologii na univerzitě v jednom z největších měst Velké Británie. Nikola Marková, dvacetiletá absolventka prestižního Gymnázia Open Gate, pochází z Dětského domova Budišov nad Budišovkou. Patří k "vyvoleným" jedincům, kteří i přes nepřízeň osudu touží něco dokázat a vlastní pílí odhodlaně kráčí za vysněným cílem. V rozhovoru pro Zámeček Nika prozradila, proč po maturitě zamířila do Skotska, zavzpomínala na středoškolské období a svěřila se, s kým a jak tráví právě probíhající letní prázdniny.

Glasgow: Divocí studenti a pochmurné počasí

Máš za sebou první rok na univerzitě v zahraničí, konkrétně ve Skotsku. Jak bys jej zhodnotila?
Myslím si, že na první rok na univerzitě mě dobře připravila předchozí škola - Open Gate. Obtížnost studia pro mě nebylo až tak novinkou, a žít daleko od domova jsem si zvykla. Nejnáročnější bylo nejspíš zvyknout si na systém na univerzitě, neboť zkoušky jsou jen jednou za semestr, což je oproti OG velký rozdíl. Nicméně mě ten rok obohatil zejména ve směru rozvoje osobnosti.

Co vlastně studuješ?
Studuji na University of Glasgow čtyřletý obor psychologie. Konkrétní představu, čím bych chtěla být, zatím nemám; v oboru mě zaujalo mnoho oblastí. Přemýšlela jsem o kriminální psychologii, ale plně rozhodnutá opravdu ještě nejsem. Teprve mě čeká celý obor probádat, tak uvidíme, čeho se chytím a na co se specializuji.

Proč sis vybrala právě Glasgow?
Glasgow jsem si vybrala zejména proto, že ve Skotsku je má univerzita v oboru psychologie umístěna v žebříčku vždy na předních příčkách (například tento rok, podle jednoho ze serverů, který jsem sledovala, na prvním místě). Dokonce i v celé Velké Británii boduje a v mém oboru se vejde mezi prvních pět nejlepších univerzit. Mimoto je to i hezké město.

Jak dlouho ti trvalo zvyknout si na tamní podmínky? Čím se asi tak nejvíce liší Velká Británie od České republiky?
Myslím si, že jsem si zvykla relativně rychle. Nejtěžší bylo zvyknout si na soužití s jinými studenty, kteří často bývali velice hluční a také, oproti mně, divocí. Dalším malým šokem pro mě bylo počasí; často pochmurno, častěji než v ČR deštivo a chladno. V takovém počasí se vše dělá hůř; vstávání, učení,…

Lepší jeden kamarád, než spousta známých

Bydlíš na koleji, nebo sis našla podnájem?
Bydlela jsem na koleji a následující školní rok plánuji totéž.

Znám tě jako přátelskou dívku se smyslem pro humor, takže asi pro tebe nebyl problém najít si tam kamarády, že?
Nebyl pro mě problém komunikovat s lidmi. Pro mě bylo zásadnější najít si jednoho pořádného kamaráda, než spoustu takových těch spíš známých. Spousta z nových studentů byla totiž jiné povahy, jak už jsem zmiňovala výše. Hodně jsem si ale padla do oka s jednou spolubydlící, za kterou jsem opravdu vděčná.

Vědí tvoji noví spolužáci a přátelé, že jsi z DD? Nedívají se na tebe kvůli tomu skrze prsty, popřípadě neobjevila se u nich vůči tobě přehnaná lítost?
Spolužáci nevědí, že jsem z dětského domova. Bývá nás ve třídě tolik, že se vzájemně všichni nestíháme poznat. Většina spolubydlících o tom ale ví. Každopádně trvalo pár měsíců, než se to dozvěděli. Jejich postoj ke mně se kvůli tomu nezměnil k horšímu, ba naopak. Někteří jsou o něco milejší, což asi bude trochu tou lítostí. Nicméně špatné zkušenosti nemám.

Klacky pod nohy mi nikdo nehází

Jak reagovalo vedení DD Budišov nad Budišovkou, když jsi jim oznámila, že chceš studovat v zahraničí? Nebyl s tím problém?
Problém s tím rozhodně nebyl. Naopak. Byli moc rádi, že mohou podporovat studentku, která se chystá do zahraničí. S tím se totiž u nás v domově ještě nesetkali. Takže to pro ně byla pocta stejně tak jako když jsem studovala na Open Gate.

A co rodina – bratr, mamka...? Jak ti vnímali tvé rozhodnutí?
Ti reagovali přibližně stejně jako dětský domov. Jsou na mě pyšní a obdivují mě, že jsem se rozhodla takhle vycestovat.

Kolikrát jsi během školního roku zavítala do ČR?
Dvakrát. Častěji to bohužel nešlo. Finančně je to náročné, taktéž časově.

Kdo všechno tě finančně podporuje?
Stejně jako na Open Gate mě teď již desátým rokem bude podporovat nadace The Kellner Family Foundation.

Máš nějakou brigádu?
Brigádu nemám. Chtěla jsem se ten první rok zaměřit na studium a na adaptaci. Myslím si, že to je první krok k tomu, abych si mohla dovolit přibrat si do svého už tak malého volného času nějakou brigádu.

Pokud se zrovna nezabýváš školou, čemu se věnuješ? Jak nejraději trávíš volný čas?
Nejčastěji se věnuji té škole. Ale jinak také sportu, relaxaci, trávení času s přáteli, čtením časopisů Psychologie, apod.

V jazycích bych se ráda zdokonalila

Do Velké Británie odešlo mnoho absolventů Open Gate. Setkala ses s někým z nich?
Setkala jsem se zatím akorát s Anežkou Svobodovou, Jakubem Musilem, Beatriz González, Jolanou Venenyovou a Davidem Výbochem (Dave, který v současné době studuje v Dundee, pochází z Dětského domova Nové Strašecí, pozn. red.). Ti jsou ke mně nejblíže.

Jak s odstupem času vzpomínáš na středoškolská léta?
Přijde mi, že těch osm let uteklo nesmírně rychle. Hodně mě to období ale naučilo. Stihla jsem tam toho mnoho zažít. Z Open Gate mám převážně hezké vzpomínky. Byla jsem se díky škole podívat na spoustě míst, vzdělala jsem se, poznala spoustu milých lidí, utvořila si pevná přátelství…

Dlouho dobu jste byly nerozlučná dvojka s Terkou Navrátilovou, tvou kamarádkou z domova, která rovněž studovala v Babicích u Prahy. Jste ve spojení i po maturitě?
Ano. Terka sice hodně cestuje, ale občas si napíšeme, a když to jde, tak se potkáme i osobně.

Navštěvuješ svoji bývalou školu?
Na Open Gate jsem se byla podívat prozatím jen jednou. Určitě ale plánuji tam opět zavítat a pozdravit se s bývalými přáteli, vedením a jinými lidmi.

Pokud se nemýlím, v roce 2005 jsme spolu byli v té nejnižší skupině na hodinách angličtiny, tedy mezi začátečníky. Nevím, jak ty, ale já tehdy neuměl anglicky ani slovo.
Dokázala sis tenkrát představit, že za pár let zamíříš do zahraničí a angličtinu budeš užívat víc než češtinu?
Ano, máš pravdu. Při nástupu na Open Gate jsem byla v nejnižší skupině. Myslela jsem si, že se nikdy nenaučím pořádně anglicky, ale nakonec jsem to přeci jen někam dotáhla. Rozhodně jsem tehdy ale netušila, že se dostanu takto daleko a že budu schopná studovat i v zahraničí.

Jaké jazyky ještě ovládáš? 
Na gymnáziu jsem se naučila francouzsky a na univerzitě mi přibyla španělština. Chtěla bych se v nich ještě hodně zdokonalit a pak je pořádně využít. Určitě se mi mohou hodit do budoucí práce.

Pomáhat se dá všelijak, i ze zahraničí

Letní prázdniny jsou v plném proudu. Jak si je užíváš, co máš v plánu?
Prázdniny trávím autoškolou, v domově, s rodinou, a krátce i s přítelem. V domově i doma u matky pomáhám většinou s dětmi, doučovala jsem jednu slečnu angličtinu, a jinak si užívám tepla.

Na facebooku občas zveřejníš fotku, díky které můžeš vyhrát peníze pro svůj domov nebo svoji rodinu. To je nějaký projekt? O co přesně jde?
První projekt se týkal mého dětského domova. Chtěla jsem pro nás vyhrát peníze od Barclays, ovšem jiní byli úspěšnější.
Druhý projekt byl pro mou rodinu. Kampaň již skončila. Snažila jsem se finančně rodinu podpořit a dostat ji alespoň trochu z tíživé finanční situace.

Můžou čtenáři Zámečku nějak pomoci?
Teď už bohužel ne. Mně pomoci nemohou, ale určitě lidem kolem sebe ano. Stačí maličkosti; být milí, pomáhat si navzájem, či když uslyší o nějakém projektu, do kterého se mohou zapojit, ať neváhají.

Tak jo, Niky...

Mockrát děkuji za odpovědi a přeji ti hezký zbytek prázdnin a mnoho školních i životních úspěchů. Držím palce, ať tu autoškolu zvládnete bez úhony jak ty, tak instruktor a všichni kolemjdoucí.

Užij si Velkou Británii.

Rozhovor s Nikolou Markovou připravil a zpracoval:

František Berger