Tomáš Slavata: Úspěch není důvodem povyšovat se nad ostatní

Triatlonistu Tomáše Slavatu snad ani netřeba představovat. Je to takový celoroční Ježíšek, který na potkání rozdává radost, nešetří optimismem a neváhá dětem z dětských domovů obětovat většinu svého času. Bohužel jsem (z důvodů časové vytíženosti) zanedbal letošní ročník Slavata Triatlon Tour. Poslední dobou jsem celkově Tomášovi nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si zasloužil, a čtenáři Zámečku byli ochuzeni o pár zajímavých textů. To rozhodně musím hned teď napravit! 

Jak Tomáš Slavata překonává podzimní deprese? Je přísným otcem? Proč ještě nenakoupil dárky? Flákal se, nebo měl v roce 2016 plné ruce práce? Odpovědi naleznete v následujícím rozhovoru.

Kámoši jak hrom

Tome, když se vysloví tvé jméno, nejednomu z nás se vybaví takzvaná „Hromová parta“. Kdo do ní vlastně patří?
Základ Hromové party tvořím já, moje přítelkyně Pája, Dominik a Štěpán.* Ale jsou to také přátelé, kteří pomáhají na závodech pro děti a jsou součástí mého života.
*pozn. red.: Dominika Tomáš adoptoval, o Štěpána se stará po dohodě s chlapcovou mámou.

Vzpomeneš si ještě, jak vznikl název „Hromová parta“?
To vzniklo díky filmu Méďa, kde jsou „Hromoví kámoši“. Díky tomu jsme si začali říkat „Hromová parta“.

Podle všeho jsou Štěpán a Dominik u tebe spokojení. Vyhovuje jim a Pavlíně takovýto styl života – časté cestování po ČR, pomáhání při závodech i besedách, atp.?
Náš aktivní život je naší součástí a nás to hodně baví. Máme díky tomu pestrý život a čas, který dáváme, je důležitý i pro nás samotné. Vidět tu radost dětí je něco nezapomenutelného, dává vám to smysl jít dál a jezdit z města do města.

Jak vlastně vypadá tvoje výchova? Jsi na kluky přísný, co se týče třeba zdravé výživy a pravidelného cvičení, nebo to moc neřešíš?
Určitě patřím mezi ty přísnější otce. Kluci museli od 15 let začít chodit na brigády, aby poznali hodnotu peněz. Lépe jsem je tak dokázal připravit na život. Nechci je zachraňovat, ale pomoci jim. Hodně lpím na disciplíně; a co se týče výživy a sportu, tak to je čistě na klucích. Já chci, aby je sport bavil, ale nehodlám jim ho znechutit.

Rok plný výzev

Podzim je pro mnoho z nás období plné depresí, stresu, nemocí a únavy. Jak jsi na tom ty teď na přelomu listopadu a prosince?
Já jsem optimistický člověk. Díky svému vytížení na toto nemám ani čas. Prostě žiju. Nechci jen přežívat a stresovat se věcmi, které nemohu v tu chvíli změnit.

Blíží se Vánoce. Už máš nakoupené dárky, nebo patříš k lidem, kteří je shání na poslední chvíli?
Dárky ještě nemám. Obdarováváme se v průběhu roku a chceme, aby Vánoce byly hlavně o pohodě. O tom, že se sejdeme u stolu. Vánoce jsou svátkem, který spojuje rodiny, a to je pro nás důležitější, než abychom řešili dárky.

Jak plánuješ trávit vánoční svátky, Silvestra a Nový rok?
Budu je trávit v okruhu těch nejbližších. Budeme si k sobě brát na svátky Dominikovy sourozence, takže nás bude doma až až.

Nastává čas bilancování. Jaký byl rok 2016 pro Tomáše Slavatu?
Dá se říct, že sezóna 2016 byla jednou z nejtěžších vůbec. Nejen z hlediska počtu závodů, ale i sportovních výzev, které jsem dokázal dokončit. O co byl ten rok těžší, o to byl krásnější.

Vraťme se k letošní Slavata Triatlon Tour. Klaplo vše podle tvých představ?
Já si myslím, že ano. Každý rok se snažím poučit z předešlých chyb a posouvat se dál. Zpětná vazba dětí a lidí je pak dostatečným důkazem, že se to líbilo.

Stále pořádáš besedy v dětských domovech a ve školách. Objevují se po těch letech ještě noví zájemci o tvé vyprávění?
V domovech se děti mění nebo dospívají. O besedy je stále zájem a moc rád jezdím do domovů. Nejen kvůli dětem, ale kvůli lidem, které se o děti starají. Osobní kontakt je pro mě důležitý. Podle něj pak mohu lépe měnit jak závody, tak osudy dětí.

Do navštívených domovů se s radostí opakovaně vracíš. Jen kvůli besedám, nebo je za tím něco víc?
Určitě to je atmosféra a samotní lidé, kteří DD dělají skutečným domovem pro ty děti. Strejdové a tety dávají dětem mnohem víc, než jen výchovu – svá srdce. Je pro mě inspirací, jak to všechno dokážou zvládat a bojovat za osudy dětí.

Mediální hvězda

Poslední dobou se často vyskytuješ v médiích. Rozhovory pro rádia, noviny, televize… Není toho na tebe už moc? Nemáš chuť utéct od všeho toho ruchu všedních dní a na chvíli „vypnout“?
Pro mě je to určitě poděkování za to, co dělám, a vnímám to jako součást toho všeho. Pokud se člověk stane veřejně činným, musí přijmout zodpovědnost za sebe a za to, co dělá. Utíkám k dětem.

Když jsme u odpočinku, co dovolená? Byl jsi letos někde, nebo chystáš se v zimě třeba někam do zahraničí?
Byli jsme s Pájou v Itálii, kde jsme nejen trénovali na dvojkole, ale také jezdili na výlety na motorce a věnovali se sami sobě. Takže dovolená za mnou a sezóna 2017 přede mnou.

Česká televize nedávno odvysílala pořad „Filantrop Tomáš Slavata“. Jak hodnotíš tento dokument režisérky Theodory Remundové?
Dokument byl hezký. Přesně vystihl to, co dělám. Že se nesnažím zachraňovat, ale posouvat, a že bez činů nejsou sny. Theodora dokázala zachytit můj život takový, jaký ve skutečnosti je.

Máš nějaký zajímavý zážitek z natáčení?
Zážitek mám. Theodora je dcerou paní Ivy Janžurové, což jsem ale předtím nevěděl. Při druhé vzájemné schůzce jsem se jí zeptal, zdali jí už někdy někdo řekl, že je podobná té herečce Janžurce. S vážnou tváří se na mě podívala a řekla: „Já jsem její dcera!“ Bylo to dobré faux-pas, ale rádi se tomu zasmějeme.

Z facebooku o tobě vím, že momentálně rozvážíš vánoční koule. Prozradíš nám víc?
Kamarád Lautner má výstavnickou firmu a zbylo mu strašně moc vánočních ozdob. Zavolal mi, jestli bych pro to neměl využití mezi dětmi. Tak poslední tři týdny rozvážím po celé ČR vánoční ozdoby. Děti je používají na své výrobky pro jarmarky, které pak zpeněží. Osobní rozvoz spojuji s besedou. Nemám v úmyslu děti rozmazlovat, ale chci, aby znaly hodnotu peněz a že peníze nerostou na stromě. Práce a následný prodej výrobků jim pomáhá mnohem více.

Co očekáváš od roku 2017? Máš nějaké osobní/sportovní cíle?
Že budu nadále mezi dětmi a budu šťastný.

Nyní máš možnost čtenářům Zámečku cokoliv vzkázat, popřát, sdělit…

Přál bych si, aby každý člověk nebo dítě, které něco dokázalo, nezapomnělo, odkud vyšlo, a vždy zůstalo pokorným bojovníkem svého osudu. Úspěch není důvodem povyšovat se nad ostatní, ale zůstat sám sebou a nezapomenout.

Tome, děkuji za odpovědi. Tobě, Páje, Štěpovi i Domčovi přeji klidné prožití svátků a úspěšné vkročení do nového roku.

Rozhovor připravil: Franta Berger