Víkend v divočině: Utrpení, které jsme přežili

Koncem října, kdy už jsou dny krátké, je sychravo a teplota pod deset stupňů, jsme si vyrazili na zvláštní víkend. Byl to „Víkend o přežití“ a učili jsme se tu různým dovednostem, jak přežít v přírodě a vůbec…to vše pod vedením našich instruktorů.

Během tří dnů a dvou nocí jsme trpěli a přežívali. Dojmy prvního dne byly fakt překvapující. Jelo nás 13 v jednom terénním autě. Strejdové se drželi vzadu jako popeláři. Když jsme dorazili na místo, nemohli jsme uvěřit, že budeme opravdu spát jen tak v lese. A to ještě chvílemi pršelo a byla docela zima. Pomocí plachty a provazu jsme si postavili provizorní stan, pěkně se k sobě přitulili a ve spacácích na karimatce tak strávili první noc. Předtím jsme ale ještě museli na dřevo, rozdělat oheň a uvařit si čaj ze smrkových výhonků a z vody z potoka. Byli jsme z toho vedle, protože nikdo z nás to neznal. Každý z nás dostal svůj příděl jídla na 3 dny a s ním jsme museli hospodařit. Spát kolem půlnoci, budíček v 7 ráno. Navíc jsme taky byli celý víkend bez sladkostí (hrůza) a bez telefonů (ještě větší hrůza).

Další dny byly dost drsné. Rozdělat si oheň pomocí křesadla a kůry, jít na dřevo, sbírat houby do guláše, nějak se uživit. Každý měl svůj nůž, takže jsme vyráběli luky a zkoušeli něco ulovit… Neulovili jsme nic. Večer jsme měli pochod podle mapy, polovina se vrátila za chvíli, protože bloudila, a polovina dorazila úplně odjinud, než měla. Naštěstí nikdo nepřekročil blízké hranice a neskončil v Německu.

Už v sobotu některým docházelo jídlo, takže večer jsme chroustali pečené cvrčky a kdovíco ještě a některým to chutnalo víc jak chipsy (doporučíme tetě kuchařce). Také jsme stříleli ze samostřílu za 20 000,-. Zvláštní pocit držet něco takového v ruce. Závěrečná neděle byla slaňovací a jeskyňová. Po delším pochodu dle mapy jsme se všichni sešli v nedalekém Ostrově, kde nás instruktoři protáhli skalami a jeskyněmi, lezli jsme dolů jak krtci, a z jedné skály jsme zas nacvičovali slanění.

No, všechno jsme to nakonec přežili a skončilo to bez ztrát na životech. Na závěr jsme získali osvědčení, rozloučili se s instruktory a odjeli domů. Určitě bychom si to rádi zopakovali, ale ne v zimě. I když pak by to zas asi nebylo o přežití.

P.S.: Tety praly oblečení dva dny a ohněm je to cítit u nás skoro ještě i dnes.

Lucka Stránská a Iveta Raková (účastnice kurzu a přeživší…)
Dětský domov Semily