Na nejhorší kopec v Česku

S domovem jsme byli na adaptačním pobytu v Krkonoších. Bydleli jsme ve velké chalupě v Malé Úpě, kde byli velicí pavouci.
První den jsme šli velký kopec na Soví vodopád, ale voda tam žádná nebyla. Ten den mě vůbec nebavil, ale pak ten výhled byl krásný. Druhý den jsme šli velký kopec, a ještě jsme nevěděli, že nás čeká něco mnohem horšího zítra.
Šli jsme pohádkovou trasou. Ten den jsem měla špatnou náladu. Cesta byla taky špatná, protože jsem se ponořila po kolena do bahna. Bylo to hloupé, protože když jsem vytáhla nohy, chyběla mi bota. Našla jsem ji v bahně až po patnácti minutách. Rozbrečela jsem se. Když byl konec procházky, tak jsem to přehodnotila, byli jsme v lese a líbilo se mi to.
Třetí den jsme vstávali brzo a to jsem dost brblala. Připravovali jsme se na pochod. Když jsme vystoupali výš, tak to stálo zato.
Byli jsme i v Polsku na hranicích. Najednou slyším svoji mladší sestru, jak se zlobí a nechce pokračovat v cestě. Rozhodla jsem se, že jí zkusím pomoct. Šlo nás 25 a byly jsme úplně poslední. Byla jsem ráda, že se mnou nakonec chtěla jít, a pustila se do toho tak, že jsme na Sněžce byly mezi prvními. Měla jsem
obrovskou radost za sebe i za Gabču, že to zvládla. Můj brácha šel pomaleji, ale taky to zvládl. Byli jsme tady poprvé. Výhled byl krásný. Bylo tam hodně Poláků. Za odměnu jsme šli do Pece na bobovou dráhu, to mě hodně bavilo.
Čtvrtý den byl nejlepší, naše rodinka se šla projít do města.V lanovém centru byl krásný kluk s modrýma očima. Když jsem překonávala jednu z překážek, rozvázal se mi uzel. Spadla jsem a musela čekat, až mi někdo pomůže. Pomohl mi ten mladík, asi to byl osud. Až jsem stezku zvládla, odhodlala jsem se a šla ho poprosit o Instagram. Udělali jsme si i společnou fotku.
Celý výlet se mi strašně moc líbil. Musela jsem posouvat své limity, překonávat se. Ze špatné nálady se stala skvělá. Je potřeba překonávat strach, překonávat své nálady, jinak se v životě nikam neposuneme.
Alexandra K. (17)