Pandemie všem ukradla rok života

Jako by to bylo včera, kdy nám ve škole řekli, že zítra se nejde do školy, protože přišel nějaký virus, ale že za týden jsme zpět. Trvá to už více než rok. Slovo „karanténa“ je pro nás noční můrou, žáci a studenti už neznají školu jinak než online na počítači a na roušky jsme si zvykli už na tolik, že pomalu nevnímáme to, když si je nasazujeme. Nikdy jsme si tolik nevážili vyjížděk na koloběžce nebo obyčejné procházky na čerstvém vzduchu. 

Sto lidí, sto chutí. Každý si vybaví spoustu věcí, o které v době pandemie přišel. Říká se, že nejlepším přítelem člověka je pes. U nás je to naše Leontýna, která to s námi táhne už téměř deset let. Každý to ale může vnímat jinak, někdo se psů může i bát. Co vím ale jistě je, že největším nepřítelem každého člověka je nuda. Život v karanténě je z většiny času nudný. Taky proto se dá říct, že pandemie nám vzala téměř rok života.

K tomuto roku patří pro nás žáky a studenty hlavně škola. Online výuka se stala povinnou, ale i přesto se z monitorů počítače skoro nic nenaučíme. Doma u monitorů se nesoustředíme tolik jako ve třídě, a tak nám spoustu znalostí chybí. Prostředí třídy a přímý kontakt s učiteli a spolužáky distanční výuka bohužel nenahradí. Od spoustu lidí slýchávám řeči, že distanční výuka je dobrá, že se jim do školy nechce, že známky jsou vlastně zdarma. Tito lidé ale žijí jen okamžikem. Nikdo však nepředpovíme, jak tohle vše dopadne.

Filip
DD Hodonín