Smysl života

Ještě nikdy jsem pořádně nad smyslem života nepřemýšlela, takže na začátek si nepřečtete zase to stejné klišé. Ale když se mám nad tím zamyslet… Můj život je víceméně pořád větší a větší stereotyp, ale už několikrát se v mém životě stala taková událost, že celý můj život přetočila a stalo se úplně něco nečekaného. Jenomže i na to jsem si postupem času "zvykla" a začala upadat stále do stejného stereotypu.

Takže co je vlastně tím smyslem života? Honit se den co den, dělat neustále to samé a nevědět pořádně, k čemu tohle všechno vede? Jenomže nikde taková ideální rovnice smyslu života neexistuje, každý jsme jiný, a kdybychom se všichni měli řídit podle stejných pravidel, asi bychom nebyli všichni spokojení a brzy bychom začali být z toho života pěkně otrávení. Každý má v životě jiné priority a každý od života čeká něco jiného. Někomu stačí žít spokojeně v partnerském životě a založit rodinu. Někdo po tomhle například vůbec netouží. Pro spoustu lidí je prioritou práce a kariéra. Ti žijí hektický život plný nepřetržité práce a honění se za lepším postavením. Někdo je tak skromný a je spokojený, když je s těmi, které má rád, dělá je šťastnými a udělal by pro ně cokoliv, někdy i víc než pro sebe. Další lidé jsou třeba plní zášti, které ubližují ostatním a jejich smyslem je co nejvíce ublížit druhým. Tohle je asi ten nejhorší smysl života. Nechápu, jak některé lidi může uspokojovat to, když může druhému ublížit, a to co nejvíc, ať už psychicky, nebo fyzicky. A tady se zase ukazuje, že každý člověk je jiný a nejde smysl života určit pro každého nebo ho vůbec za všechny lidi říct.

Navíc čím jsme starší, tím je pro nás smysl života jiný. Například teď nemůžeme mít tu stejnou životní prioritu, jakou jsme měli ve školce, kde tím bylo neustálé hraní si s legem, panenkami nebo s čím že si dnešní děti hrají. Tím se taky dostáváme, že s každou generací přichází úplně něco jiného, nového.

Někdy také někteří lidí mohou pocítit takovou úzkost, až pro ně nějaký smysl přestane vůbec existovat. Myslí si, že je život zbytečný, ale někdy tohle vůbec není pravda, někdy se stačí podívat kolem sebe a člověk zjistí, kolik lidí by svým odchodem ze světa hodně ranil. Ale někdy ani tohle některé nezastaví.

Podle mě je zkrátka smyslem života to, jak být vůbec v tom svém šťastný, určit si své cíle a za těmi si jít. Ať to stojí, co to stojí.

Vendula Šifelová
DD Hodonín

Ilustrační foto