Dopis Zámečku: Něco se změnilo. K horšímu

Milý Zámečku,

jelikož se známe už pár let a vím, že ti můžu důvěřovat a že mi vždy rád poradíš, prosím tě o pomoc. Náš Dětský domov v Mikulově se někam „ztratil“. Je to pár měsíců, kdy jsem začal pozorovat, že něco není v pořádku. Vy, co znáte náš domov v Mikulově, víte, že tu máme skvělé tety, které pro nás dělají maximum a i z vašich úst vím, že nám je „závidíte“. Ano, některé tety můžete, protože máte co „závidět“.

Jak říká naše teta Soňa: „Nemohla bych dělat tuhle práci, kdybych v ní nenechala city, chovám se k vám jako k dětem vlastním.“ Jsem svědek, že to tak opravdu je. Cílem mého článku není kritizovat naše tety. Jsem rád za ně. Vzal jsem si k srdci výrok tety Aleny: „Vždy můžeš říct, co si myslíš, ale slušně.“ Dřív jsem to nechápal, protože jsem byl puberťák, který nesnáší nespravedlnost a „hraní na několik stran“. I na tohle jsem dostal odpověď, tentokrát od tety Jany: „Nezapomínej, že až budeš pracovat, je lepší vycházet s kolektivem a nadřízeným než s nimi válčit.“ I teta Jana má pravdu. Samozřejmě skoro od každé tety dostávám rady, kterých si cením, i když se mi někdy nelíbí, ale beru je.

Náš domov je malý, momentálně tu je 20 dětí. Nedávno jsme měli schůzku s ředitelkou. Určitě je máte také, takže víte, jak probíhá. U nás je pravidlem, že se na začátku chválí a povídá se o pozitivních věcech, abychom naladili dobrou atmosféru. To se nám pokaždé podaří. Také přišlo na ocenění. Když se někomu něco podaří nebo si zaslouží dostat odměnu, tak jí dostane. Jsou to sladkosti, někdy peníze a výchovné opatření v pozitivní podobě, které se nám zakládá a je pro nás plusem. Jenže se odměny dávají za „blbosti“.  Někteří, kteří by si ji opravdu zasloužili, ji nedostali. Za to ti, co ji ani nečekali nebo by ji podle mě dostat neměli, ji dostali. Opět je tady věc, kterou nasnáším – nespravedlnost. Poslední dobou ji vidím všude, kde se podívám. Jak ve sportu, tak ve škole, a náš domov není výjimka. Uvědomuji si, že je velmi těžké zavděčit se každému, ale vždy se na každém dá najít něco dobrého. Nemám na mysli, aby nás někdo za vše chválil. Zajímavé je, že když něco provedeme, tak nám je z ředitelny řečeno „Probrat to s tebou musím!“. Tohle u nás nikdy nebylo. Nikdy.

Zámečku, to je asi vše, co jsem ti chtěl sdělit, a prosím tebe i vás čtenáře, kdybyste zahlédli nebo věděli něco o našem starém dobrém domově, kontaktujte mě, prosím.

Fanda Miker,

DD Mikulov

Co na to říká teta ředitelka?

Protože jsem čtenářem časopisu Zámeček, tak kontaktuji Františka Mikera a prosím ho, aby se i on sám přičinil k tomu, že bude náš domov stejně dobrý, jako ten, který hledá.

teta Lada (ředitelka DD Mikulov)