Důchodci poznali Hip-Hop

Když jsem přišel ze školy, tak nám teta oznámila, že v domově důchodců by chtěli, abychom jim zatancovali jako minulý rok. Pak nám teta řekla, že můžem tancovat všichni tanečníci, ale klidně můžou zatancovat jen 2 nebo 3, tak jsme se toho s mým tanečním kamarádem ujali. Na přípravu jsme měli týden. To nám celkem vyhovovalo, protože moc času nepotřebujem, jelikož už několik sestav spolu máme nacvičené.

Cvičili jsme každý den, protože jsme chtěli, aby se to důchodcům z našeho městečka líbilo. Když už jsme to dokonale nacvičili, tak nám teta vytáhla oblečení a zkusili jsme si to se vším všudy. Některým děckám se nelíbila vůbec naše hudba, tak jsme přemýšleli, jestli ji nemáme změnit, ale neměli jsme moc času, tak jsme to nechali při starém. A udělali jsme dobře, protože důchodcům se náš tanec líbil. Ještě nikdy jsem neviděl, aby důchodci chtěli víc HIP-HOPU. Když jsme s naším vystoupením skončili, tak se z publika ozývaly hlasy ,,Ještě! Ještě!", tak jsme jim tam hodili ještě pár salt a byli jsme moc rádi, že se jim to líbilo a že jsme jim zpříjemnili odpoledne. Taky jsme za to dostali maličkost a pochvalu od tety ředitelky. Největší zážitek pro nás bylo, když jsme odcházeli, tak nám na chodbě asi 40 důchodců začalo tleskat. Byl to dobrý pocit!

Patrik Miker (13)