Nespravedlnosti v Mikulově: Myslím si o tom svoje
Stalo se to asi takhle: Jednoho rána jsem šel na 7:00 hod. do školy, cestou mě viděla jedna z tet, že jsem do školy opravdu šel. Když přišla ranní teta, bylo právě už 7:00, čas kdy já jsem byl už ve škole, kolem té samé hodiny přišla i teta, která jela s moji sestrou do Brna na krev a jestě tam byla teta, která měla noční. Děcka snídaly, teta noční byla v 1. skupině, teta denní rozdávala léky a byla ve vychovatelně, která je ve 2. skupině a teta, která jela do Brna, byla ve vychovatelně, ale i ve 3. skupině. Jak děcka chodily do školy, tak během 10 minut se jedné tetě ztratila peněženka z vychovatelny a v té peněžnce byly 2000 Kč.
15:00 hod.
Přicházím ze školy a Lukáš mi říká: "Zdar už to víš?" Myslel jsem si, že je to nějaká jeho legrácka, ale pak mně říká, že se tetě ztratilo 2000Kč. Nechápal jsem a zároveň jsem si říkal, že stejně se na toho, kdo to udělal, přijde. Jenže opak byl pravdou. Zkoušeli jsme zjistit, kdo to mohl vzít, bylo několik schůzek, ven jsme mohli pouze na hodinu, byli jsme bez televize, bez počítačů, ale stejně nic! Hodně mě to štvalo, protože trpět za někoho se mi vážně nechtělo. Tak jsem šel za tetou ředitelkou do kanceláře, chtělo to udělat hodně lidí, ale já už to nevydržel, musel jsem tam jít. Zeptal jsem se, jak to bude dál. Odpověděla mi, že zákazy zůstavají do odvolání, dokuď se celý problém nevyřeší. Řekl jsem ji, že stejně se tohle nevyřeší, že je jediná možnost a to jsou otisky prstů. "Jenže to je moc drahé!" odpověděla teta. Zkrátka se na to všichni složí a tetě se to vrátí. Nejdřív se jednalo, že mě a ještě našeho nejmladšího člena dd, kterému je 6 let, z toho vynechají, protože jsem tady nebyl a všichni ví, že v tom nemám prsty, a jeho, protože to asi těžko vzal on. Z ředitelny jsem odcházel velmi naštvaný. Když jsme to s klukama v pokoji probírali, všichni jsme se shodli, že je to nespravedlivé. Teta mi sice řekla: ,,Já vím, že je to nespravedlivé, ale jste kolektiv." V tomhle má pravdu, jsme kolektiv, ale ne kolektiv, který by celý musel pykat za jednoho, možná více lidí.
Konečný verdikt:
"Na poradě jsme se shodli, že to zaplatíte všichni. Každému se vezme z kapesného 1/3." řekla teta ředitelka. Nic jsem nenamítal, protože jsem věděl, že už to nemá cenu. Já jsem dával 100Kč. Protože někdo z vychovatelů řekl: ,,On mohl být s někým domluvený, tak to zaplatí taky!" Když jsem to slyšel, asi půl hodiny jsem se ještě smál. Určitě jsem věděl, že teta si dá kabelku do vychovatelny, a že bude nějaká příležitost ji to vzít. Takže jsem to asi celé vymyslel já. No - spravedlnost už vlastně neexistuje nikde!
Franta Miker
