DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Vzpomínky zůstanou

Vzpomínky zůstanou
16.1.2012
Zámeček administrátor
Přečteno: 40302x

Milý Zámečku,

dovol mi, abych se ti představil. Jmenuji se Vojta Růžička a je mi (bohužel) 17 let. Pocházím z Dětského domova Dubá-Deštná. Do roku 2007 jsem měl u nás na dětském domově blbé žití. Neměl jsem vůbec kamarády, vůbec jsem neznal lásku ani pravé kamarádství, neuměl jsem mít někoho rád, byl jsem sobecký, ale dost zamlklý. Ovšem jen do té doby, než se objevili tři úžasní lidi, které vám s potěšením mohu představit.

Jako první vám představím vedoucí vychovatelku Ilonku, druhá je teta Petra a třetí můj nejoblíbenější člověk na celém světě - teta Iveta Palečková. Tyto tři osoby nám změnily život v dětském domově. Nahrazovaly rodičovskou lásku, daly nám důvěru a hlavně nás chápaly a vždy, když jsme potřebovali nějak pomoct, byly připravené pomoci. Asi si náš dětský domov právě říká, proč toto píšu. Píšu to z jednoho prostého důvodu: stýská se mi po dnech, kdy jsme si užívali, jak jsme začali navazovat kamarádské vztahy, dokonce i láska mezi dětmi vznikala, např. Tomáš s Maruškou, na to se nedá zapomenout. Dokonce vznikala důvěra k tetám, my děti jsme společně začaly chodit na volné vycházky a různé akce, jako například Doksy, Máchač, pěší turistiku a letní tábory. Pamatuji si, jak jsme byli všichni šťastní a jak jsme se moc těšili na druhý den, až si zase užijeme s tetou Petrou a Ivetou.

Když zrovna sloužily tyto dvě úžasné tety, vždy mi ten den utekl, jako by to byla pouze půlhodina. Mezi námi dětmi vyrůstala důvěra. Ještě teď to mám černé na bílém, jaké tajnosti jste mi říkali, nebo když jste potřebovali s něčím pomoct. Ovšem ne jenom mně jste psali, i jiným dětem. Pamatuji si toho dost a mám pocit, jako kdyby to bylo včera. Nikdy na to nezapomenu. Vzpomínáte na ty schovky a polštářové bitky na páté skupině? Nebo ten chlebíček, viď Jaruško, jak jsem ti ujedl... Anebo když Mirek nechtěně rozbil televizi, jen proto, že byl obézní, a jak tancoval, tak spadla. Či na horách s tetou Ilonkou, jak si Mirek četl časopis a já mu řekl: „Mirku, já mám hlad, něco bych si dal.“ Na posteli ležela malá kůrka chleba a Mirek mi povídal: „Ani na to nemysli!“ Otočil se jinam a já ji hned snědl, poté mě Mirek uviděl, skočil po mně a já se klepal a byl schovaný v koutě.

Pamatujete si, jak jsme dávali dárek tetě Ivetě k narozeninám? Teta nám připravila oslavu a my se styděli jíst, a jakmile odešla dolů do sborovny pro kapesné, tak jsme se na to vrhli… Až jsme se málem udávili. Mám víc vzpomínek na pátou skupinu, protože to byla pecka. Když to tak nyní píšu, málem jsem se počůral smíchy! Ještě jednu událost vám připomenu. Byli jsme na horách, opět s tetou Ilonkou, a dávali jsme si závod, kdo z dané dvojice vydrží v bazéně pod ledovou vodou, která přitékala přímo z hor a sloužila k osvěžení lidem v sauně. Já a Mirek jsme soutěžili proti sobě. Když jsme vkročili do ledového bazénu, hned mi byla zima. Řekl jsem: „Mirku, pojď si se mnou povídat o jídle.“ No a jak je Mirek obézní, tak mi hned začal vyprávět, že by si dal dortíček s čokoládou a teplé kafíčko, a tak jsme si vydrželi povídat 30 minut, což je půl hodiny. Potom jsem řekl „Mirku, mně už je nějak horko.“ a Mirek mi odpověděl: „Ten byl můj, to byl Jeťák.“ No a takto jsme si pořád užívali.

Teto Iveto, Ilonko a Petro, měli jsme vás moc rádi. S radostí vám vyjmenuji děti, které o vás pořád básnili, když jste poprvé vkročili k nám na DD. Byli to Tomáš, Jaruška, Mirek, Jaroušek, Míša, Patrik, já, Lukáš, Dáša, Maria, Roman, Štefan, Kristián, Tonda, Jirka, Vašek, Jana, Ondra, Láďa, Lucka, Matěj a další. Když se tak zamyslím, byl to skoro celý dětský domov. Moc děkuji, že jsem se mohl podívat do Tunisu, o kterém jsem tak dlouho snil, protože Tunis leží v Africe. Dokonce jsem během těch roků zjistil, že i nejlepší kámoš, kterému jsem tak věřil, si mě celou tu dobu jen omotával kolem prstu a zastal se mě, jen když chtěl. Nechápu, jak to mohl celé ty čtyři roky hrát. Byl jsem tak slepý, viď Láďo…   

 

Vojta Růžička,

DD Dubá-Deštná

 

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek