Lyžařský výcvik: Obavy se proměnily v krásné zážitky

Nějak extremně se mi tam ze začátku nechtělo, říkala jsem si, že to bude otrava. Ale přiznám se, užila jsem si to, byla to příležitost poznat blíže nějaké lidi a vychovatele, byla to velká příležitost naučit se něco nového, tak jsem do toho šla. A tím to všechno začíná.

Ocelové nervy a kamenná trpělivost

Hned jak jsme přijeli a vybalili si věci, najedli jsme se a šli se učit lyžovat. Šli jsme na to celkem rychle co? Ale taky jsme se to rychle naučili. Bylo to obtížné. Ale když byste viděli ten hotel, ta koupelna, ještě to jídlo… Bylo to úžasné. Ale ty lyže první den moc ne, ty ani trochu nebyly úžasné. Každý je v ten den nenáviděl, chudáci vychovatele, upřímně, když si na ně vzpomenu, jak měli tu trpělivost s náma, tak si zaslouží velký respekt. Škoda, že na komunitě nejde dát pochvalu vychovatelům. Šíleně velkou pochvalu bych dala jednomu svému vychovateli (on ví). Ten první den jsem to vzdávala, sundávala lyže a brečela, ale on jediný to se mnou nevzdal. Klobouk dolů, ten muž má i měl veškerou moji důvěru a respekt. Ještě k tomu prvnímu dni se vrátím, než půjdu psát ten další. Jak jsme přišli na hotel, tak hodně lidí včetně mě si říkalo, že na ty lyže nevstoupí, a užívali jsme si osobní volno. S Natkou jsme si šly koupit něco dobrého a potkaly jsme Sabču a Domču. Nevěřili byste; cca 60,- Kč za blbou bagetu či co, hned mi bylo líto těch peněz. Po osobním volnu už to probíhalo normálně - osprchovali jsme se, navečeřeli a šli si lehnout.

Druhý den probíhal podobně tomu prvnímu. Nasnídali jsme se („švédské stoly“, kdo by se nenajedl?!), pak jsme se oblékli a šli lyžovat. Zkuste hádat, s kým jsem musela-chtěla lyžovat? Jistě že s mým oblíbeným vychovatelem, ale šlo mi to o hodně líp než první den. Říkal: „Pojď, sjedeme to a koupím ti kafe.“ Víte co? Celých sedm dní jsem čekala na to kafe od něj. Nedočkala jsem se ho, ale nevadí, vzala jsem to s humorem. Měli jsme větší volnost než ta škola, co tam taky byla – teda aspoň podle mě. Asi tady nebudu rozepisovat každý den, když to bylo skoro pořád to samé. Ale cca po druhém dnu jsme lyžovali úžasně.

Změnila jsem názor

Byl tam hrozně moc pěkný kuchař. Byla to spíše taková výpomoc v kuchyni. Ten se snad zalíbil každé dívce. Nějakou dobu jsme byly s klukama v kontaktu, až teda ke konci pobytu, kdy kluci udělali klukovinu a měli zakázané osobní volno a návštěvy na pokoji. Hodně fotek jsme si tam udělali a získali hodně nových zážitků. Ani trochu nevíte, jak jsem změnila názor na některé lidi. Uteklo to všechno hodně rychle a poslední dva dny jsem se už tolik netěšila, že musíme opustit tu báječnou televizi, úžasné jídlo, tu velkou koupelnu a celkově ten režim. Jela bych tam zase.

Nechci tady vypisovat všechny zážitky. Myslím si, že něco si nechám raději pro sebe. Byla to sranda. Na tom lyžáku jsem si oblíbila spoustu vychovatelů.

Dominika Balamucká

15 let