Mluvit na veřejnosti? Tisková konference ukázala, jak na to

Kdo chce patřit ke slušné společnosti, mluví slušně a spisovně. To jsme se učili v hodinách češtiny. A víme, co znamená, když na Moravě řeknete čuňa, grcat nebo šalina.

Jak mluvit na veřejnosti? Spisovně a slušně. Zásady takového projevu si zkoušíme při hodinách českého jazyka s naším panem učitelem Mihalikem. Formou hry nám vytvořil situace, do kterých se v životě dostáváme nebo dostaneme, a my jsme museli dbát na správnou formu. Pan učitel nám nejdřív vysvětlil rozdíly, potom pustil dvě tiskové konference – sportovní o Slavii a politickou o jednání vlády.

Pak jsme si na vlastní kůži zkusili podobnou tiskovou konferenci udělat. Mě to bavilo hodně a holky taky. Zasmáli jsme se u toho a taky se naučili mluvit spisovně a poznat rozdíl mezi tím, co je slušná a co neslušná forma. Taky jsem si zažil, jaké to je mluvit před více lidmi. A není to vůbec lehké, musel jsem si rozmyslet, co k tématu řeknu a taky jak to řeknu, abych pak mluvil dobře.

V další hodině jsme se dozvěděli, že třeba na Moravě pojmenovávají stejné věci úplně divně. Tak třeba tramvaji říkají v Brně šalina, nebo ústa a pusa je pro ně čuňa. Když u nich někdo grcá, znamená to, že zvrací, a tak dál. Těch slov mají fakt moc. Schválně, kdo uhodne, co je dědina? To je lehký.

Jindy nás pan učitel zase nutí používat hlavu. To nám dá vylosovat si téma a my si na něj máme udělat názor nebo se vzájemně přesvědčovat o tom, jak to vidíme.

Se spolužačkou Helčou jsme měli téma samota. Někdy je fajn být sám, ale zážitky a radost zažijeme s kamarády. Terka měla téma láska. Ta může být rodičovská, sourozenecká nebo mezi klukem a holkou, vždycky je to ale něco, kde se k sobě dva chovají hezky a neubližují si. Ale přišli jsme taky na to, že to nemusí být mezi dvěma lidmi, ale třeba i láska k přírodě. Jiný holky si vylosovaly téma potraty a zjistily, že hodně přísně na ně koukají v Polsku, tak se shodly, že lepší je to u nás v Česku.

Marek Vitásek, Marcel Mihalik
VÚ Místo