Můj byt: Nejhorší je ta nejistota
Zámeček přináší další, v pořadí již třetí díl z deníku Pavla, který v automatech prohrál peníze na nájem a skončil na ulici.
Jaký to je pocit, když se ocitnete na ulici?
To si nikdo, kdo to neprožil, nedovede představit. Vždycky jsem si říkal, že mně se to nemůže stát. Pak začaly problémy s hraním automatů a šup, byl ze mě bezdomovec. Neměl jsem kde spát, co jíst. Ze začátku jsem přespával v autobusech MHD. Abych si vydělal na jídlo, tak jsem vracel láhve a vratné obaly. Někdy se poštěstilo i najít něco k jídlu. Dostat se na ulici, to nepřeji ani svému největšímu nepříteli. Někteří známí říkají, že kdyby se oni dostali na ulici, tak by asi „chcípli“, nedovedou si to představit.
Co je na tom nejhorší?
Ten pocit, ta nejistota, co bude za hodinu, co bude zítra. Necítil jsem se ve své kůži. Nevěděl jsem, co dělat, kam jít, komu o tom říct. Ta nejistota, to bylo fakt nejhorší, a ještě neznalost situace. V tom mi asi nejvíc pomohli kamarádi, u kterých jsem se mohl vykoupat a dát si čaj. Ti, kteří mě nezavrhli, věděli, jaký jsem a že nedovolím, abych dopadl až na samé dno. Vědět, že se vždycky někdo najde, kdo mě podrží, abych nešel ke dnu, mi hodně pomáhalo. Nejvíc mě štvou ti, kteří námi opovrhují. Chápu, že mají špatné zkušenosti třeba s "alkoholikama" a "feťákama", ale když se k vám obrátí zády kamarádi, to je nejhorší.
Proč jsem na ulici?
Hodně k tomu přispěly automaty, měl jsem i nějaký dluhy, k tomu přišly i pokuty. Když jsem prohrál ty peníze na společný nájem, tak už jsem věděl, že se do bytu nevrátím. Bylo mi jasný, že pokud se vrátím, stejně mě spolubydlící vyhodí, až zjistí, co se stalo.
Moje motivace
Největší motivací, proč se vrátit do normálního života, je moje rodina. Nechci je ztratit. Vím, že naše vztahy jsou hodně „pochroumané“, ale chci se snažit o to, aby se daly narovnat. Hodně záleží i na nich, na mojí pěstounské rodině. Návrat zpátky bude hodně těžký, ale nemám z toho strach.
Svoboda napůl
Když bych měl říct, co je asi na bezdomovectví to nejlepší, pak je to svoboda. Nejsi omezen tím, že musíš něco udělat, někde být – jenže tohle funguje jen do určité míry. Stejně musíš být zodpovědný sám za sebe, musíš si obstarat jídlo a ubytování. Já zodpovědnost sám za sebe zvládám.
Snaží se ti pomoct
Pro lidi jako já, kteří se ocitli na ulici, je podle mě dostatek služeb, které se ti snaží pomoct. Alespoň abys slušně vypadal, měl se kde najíst a umýt. Co mi trochu chybí je spolupráce těch organizací s Úřadem práce a možnost školení nebo vzdělávání pro lidi žijící na ulici.
Pavel
Baví vás Pavlovo vyprávění? Chcete se dozvědět víc? Napište mu svoje otázky! A nezapomeňte sledovat www.mujbyt.cz a facebook Informačního střediska Mikuláš, kde najdete pokračování Pavlova příběhu.
