Můj byt: Pavel se představuje
Zámeček navázal spolupráci s informačním centrem Mikuláš. Jedním z mnoha projektů tohoto občanského sdružení je "Můj byt". Přinášíme vám smutný příběh pětadvacetiletého Pavla z pěstounské péče, který se ocitl na ulici. O svůj příběh se rozhodl podělit s ostatními, a tak po částech vychází velice zajímavý deník. V první části se vám Pavel představí a vysvětlí, jak přišel o střechu nad hlavou.
Ahoj, jmenuji se Pavel a rozhodl jsem se o sobě psát. Co se stalo mně, to může potkat úplně každého. Chtěl bych ukázat, jak lehce se člověk dostane na ulici, ale jak moc těžké je postavit se zase na vlastní nohy a vrátit se zpátky do normálního života.
JAK TO ZAČALO?
Žil jsem úplně normální život jako každý, měl jsem práci, přítelkyni, měl jsem kde bydlet. Pak se ale všechno krutě změnilo. Jednoho dne jsem totiž udělal osudovou chybu. Peníze, které jsem měl na nájem od všech spolubydlících, jsem se rozhodl „investovat“ do hracích automatů. V té době jsem hrál občas, rozhodně jsem nebyl na automatech závislý. Dneska už vidím, že automat vám dá peníze jenom někdy, většinou jde všechno do kapsy majitelů automatů…
TEN DEN SE MI ZMĚNIL ŽIVOT
Ta prohraná částka na podnájem mi změnila život, bál jsem se vrátit do bytu, tak jsem první noc strávil venku, a pak i další noci… V té době jsem měl ještě práci, můj šéf mi dokonce půjčil garáž, abych měl kde spát, umýt jsem se mohl v práci. Jenže všechny peníze, které jsem vydělal, jsem vždycky „naházel“ do automatu. Po pár týdnech jsem přišel o práci a odjel k náhradním rodičům mimo město. Tam jsem strávil zimu, byl zaregistrovaný na „pracáku“ a všechno bylo v pohodě. Na jaře mě ale matka vystěhovala, protože se k nám stěhovala těhotná sestra. U rodičů jsem strávil těch pár měsíců, od té doby jsem na ulici.
UŽ TO VIDÍM VŠECHNO JINAK
K automatům mám teď doslova nepřátelský vztah. Rozhodně už nemám to puzení, abych je hrál. Měl jsem čas přemýšlet, hodně jsem si uvědomil. Dneska se radši za stovku najím. Než bych ji za pět minut naházel do automatu, koupím si jídlo na dva dny. Peníze pro mě už mají úplně jinou hodnotu. Vím, že jsou mocná zbraň, ale jak se říká, všechno se za ně opravdu nedá koupit. Láska ani kamarádi. Někdo mi dal jednou radu: „Spočítej si na prstech jedné ruky všechny nejlepší kamarády a členy rodiny (ti jsou za jeden prst), za které bys dokázal položit život a oni za tebe!“ Většinou jsem rád, když napočítám do pěti. A jak jste na tom vy?
Váš Pavel
Pro Zámeček zpracoval: František Berger
