Díky Open Gate Liga mistrů na vlastní oči
Štěstí, omyl či náhoda; nevím, jak to nazvat. Každopádně když mi začátkem října na jednom z klasických školních shromáždění zástupce ředitele předal za vzorné chování a lásku k fotbalu vstupenku na zápas FC Viktorie Plzeň proti AC Milán, trvalo dlouho, než jsem si byl stoprocentně jist, že je to realita, nikoli jen krásný sen. Nezůstal jsem sám takto štědře obdarovaný. Můj nejlepší kamarád dostal společně s dějepisářem Michalem Kašparem lístek na utkání Plzně s Barcelonou, se mnou se na fotbal vydal učitel angličtiny a zároveň synovec ředitele Open Gate Chris Nitsche.
V roce 2011 neslavil 6. prosince svůj svátek pouze Mikuláš, ale také plzeňští fotbalisté a jejich fanoušci. V tomto stále ještě podzimním večeru se FC Viktoria Plzeň utkala v pražském Edenu s italským mistrem AC Milán a zakončila tak svou etapu v Champions League. Už předem bylo jasné, že vzhledem k umístění v tabulce nemohou viktoriáni postoupit ze skupiny do dalšího kola Ligy mistrů, a tak bojovali alespoň o účast v Evropské lize. Více než na samotné Plzni spíše záleželo na hráčích běloruského celku Bate Borisov, kteří si to ve stejnou chvíli rozdali v Barceloně s tamním katalánským velkoklubem. Pokud by Borisov Barcelonu porazil, s čímž nikdo nepočítal, Plzeň by musela uhrát minimálně bod. Zázrak se nekonal, Barca vyhrála 4:0, i přes to však loňský mistr Gambrinus ligy nenechal nic náhodě a hrál naplno.
První poločas patřil jednoznačně Západočechům. Milán vystřelil na Marka Čecha pouze čtyřikrát, o výrazné ohrožení se však nejednalo. Zato ve vápně italského klubu bylo rušno. Hned v úvodu zápasu brankář soupeře Amelia čelil několika střelám, se kterými si ale dokázal poradit. Nebezpečný projektil „z voleje“ vyslal těsně nad břevno Pilař, kterému se ne nadarmo přezdívá „Český Messi“. V dvacáté sedmé minutě se domácím zranil Jiráček a trenér Vrba musel na hřiště poslat náhradu, jmenovitě Vladimíra Daridu. Hra ve středu hřiště poté trochu uvadla, ovšem až do konce první půle drželi plzeňští mistra z Itálie pod tlakem. Gól nepadl, do šaten oba celky odcházely za stavu 0:0.
Začátek druhé pětačtyřicetiminutovky přinesl českým fanouškům smutné okamžiky. Jako první se do útoku hnala Plzeň, ovšem střela z hranice velkého vápna ohrozila akorát tak rohový praporek. Z následného protiútoku a chyby obránce Čišovského dokázal AC Milán vytěžit gól. Slavný fotbalista Pato neměl mnoho práce s dopravením míče za Čechova záda. Hrstka milánských fanoušků ještě oslavovala první branku, když přišel druhý úder. Opět po chybě Čišovského zvýšil na 0:2 Robinho. Doposud aktivní hráče Viktorky jako by během necelých dvou minut obdržené góly zmrazily. Jejich výkon poklesl, z poloviny soupeře se přemístili před svou bránu a jen stěží bránili a odkopávali míče k půlící čáře nebo mimo hrací plochu. Soupeř znovu zahrozil, Seedorfova střela skončila na tyči. Snad jen náhoda a Čech v bráně odvrátili to nejhorší.
O patnáct minut později se červenomodří vzpamatovali a znovu převzali pomyslné zápasové žezlo. Petržela se opřel do balonu, ten však zastavila branková konstrukce. Tyč zmařila i střelecký pokus Ďuriše, který chvíli před tím vystřídal Koláře. Gól z následné dorážky nebyl pro offside uznán. Čas nemilosrdně ubíhal, českému klubu se lepila smůla na paty. Značnou převahu nedokázali hráči Plzně gólově využít. Běžela poslední minuta normální hrací doby, Bystroň vystřelil a rozjásal skoro dvacetitisícový dav v ochozech slávistického stadionu. Snížil na 1:2 a vyburcoval svůj tým k závěrečnému tlaku. Maďarský rozhodčí nastavil tři minuty. Hektické tři minuty trápení, napětí, očekávání a infarktových chvil. Na pomoc z druhého konce hřiště přiběhl i Marek Čech. V ten okamžik šlo o vše – „Hop nebo Trop“. Hlavní arbitr se už chystal fouknout do píšťalky a ukončit zápas, když v tom se vápnem mezi třemi obránci jako hurikán prohnal Ďuriš a přízemní střelou pod tělem italského brankáře vyrovnal na konečných 2:2.
Strhla se vlna euforie. Fanoušci šíleli, hráči Plzně nejdříve radostně zavalili hrdinu Ďuriše, potom si všichni společně zatančili kankán a šli děkovat fanouškům. Ti si zasloužili obrovské uznání, po celý zápas neúnavně a věrně fandili, řvali, tleskali, pískali a kdoví jak ještě povzbuzovali svůj tým. I díky nim dokázala Plzeň uhrát velmi ceněnou remízu s milánským velkoklubem a zpříjemnit tak narozeniny trenéra Pavla Vrby, který přesně v tento den oslavil osmačtyřicet let. Plzeňští fanoušci i hráči se již nyní těší na zaslouženou dovolenou a hlavně na jarní účast v Evropské lize.
Upřímně děkuji zástupci ředitele Open Gate, který mi věnoval vstupenku na tento zápas a umožnil mi zhlédnout toto neuvěřitelně senzační fotbalové utkání na vlastní oči. Ano, pan Petr Chára splnil jeden z mých snů - Cítit a vnímat atmosféru Ligy mistrů přímo z tribuny a stát jen pár metrů od hřiště, na kterém hrají světoví hráči. Poděkování patří také mé kamarádce z kvarty Denise Nové, která mi ochotně zapůjčila šálu Viktorky Plzeň.
Franta Berger,
Oktáva
