Jak Fotbal o život přišel
Bylo jednou jedno království, a to se jmenovalo Open Gate. Patřilo k těm nejmodernějším a nejmladším na světě, král Petr s královnou Renátou jej založili teprve v jednadvacátém století. Jako každé království i toto mělo své vládce, pomocníky, poddané a prostý lid. Všichni spolu dobře vycházeli, navzájem si pomáhali a bavili se.
Zatímco ctihodné dámy sledovaly romantické filmy na DVD, probíraly nejnovější drby a učily se, urození pánové pracovali, chodili do hospody a sportovali. Králem sportovců a symbolem sportu byl chlapec jménem Fotbal, občas přezdívaný „Fočus“. Mezi ostatními velmi oblíbený, vždy dokázal svým příznivcům a kamarádům zvednout náladu. A přátel měl opravdu dost! V mládí dokonce musel, leč nerad, řadu lidí odhánět, jména tolika osob jeho mozková kapacita již nepobírala. Fočusovi stačila jeho obrovská parta, na kterou bylo spolehnutí. Týden co týden, v určitý den a domluvenou hodinu, se scházeli a trávili spolu spoustu času. Občas sportovci čelili partám z jiných království, ve kterých se také nacházel někdo se jménem Fotbal. Jednou naši hrdinové vyhráli, jindy odcházeli poražení. Jejich život se odehrával na zeleném trávníku s míčem u nohou. Měli to opravdu královský život!
Jednoho ošklivého dne ovšem do onoho království přišlo několik poutníků. Prý že si jen odpočinou a za osm let zase zmizí. Tamnímu lidu to vůbec nevadilo, přijali poutníky mezi sebe. Dokonce sám král s královnou je podpořili, aby se zde po celých osm let cítili jako v ráji. Mezi cizinci byl však i Florbal, atraktivní chlapec s velmi dobrými přesvědčovacími schopnostmi. Stačilo pár měsíců a Florbal přebral vládu nad sportovci. Jeho parta sčítala mnohem více lidí než ta Fotbalova. Bohužel, nejsmutnější na tom všem bylo, že řada dobrých kamarádů Fočuse se najednou ocitla na druhé straně. Kluci prostě svého kamaráda zradili. S Fotbalem zůstali jen ti nejvěrnější. Bylo jich méně, ale na každotýdenní radovánky to stále stačilo.
Léta ubíhala. Čím oblíbenější byl Florbal, tím opuštěnější byl Fotbal. Bývalý symbol sportu ztrácel naději každičkým dnem. Z obrovské party zůstala jen hrstka těch pravých přátel. Za to Florbal si žil přepychově. Skoro každý večer se v tělocvičně scházel s členy své party a užíval si. Sebevědomí mu dodávala přítomnost mnoha slečen, které se na něj chodily dívat. Staří občané, mezi nimiž se nacházelo nejvíce Fočusových příznivců, království opouštěli. Jak už to na světě chodí, buď umřeli, nebo se vydali na cestu kolem zeměkoule. Počet poutníků se stále zvyšoval, rok co rok přicházeli noví jedinci, kteří hned zapadli do Florbalovy party.
Po čase nastal moment, který by si nikdo pár let před tím ani nedokázal představit. Fotbal zůstal v království naprosto osamocen. Sem tam jej někdo přišel poctít krátkou návštěvou, ale to snad jen ze soucitu. Z mladého, oblíbeného, elegantního idolu všech sportovců celého království se stala troska. Fočus byl kolektivní tvor, a bez kolektivu nemělo cenu žít. Umřel sám, v tichosti a pozapomnění.
Franta Berger,
Oktáva
