Rozhovor s budoucí kosmonautkou. Už byla i na ,,tvrdém‘‘ výcviku v NASA (USA)!
Kateřina Bernatíková (17) je studentkou druhého ročníku Gymnázia Open Gate v Babicích, a kromě zájmů středoškolské slečny má jeden vskutku netradiční – Kosmonautiku. Říká o sobě, že je přirozeně zvědavá a ráda objevuje vše nové, miluje poznávání nových zajímavých lidí, povídání si, cestování a právě vesmír a stejně tak vše, co je něčím výjimečné. A kosmonautika tomuto kritériu určitě vyhovuje.
1) Jak jsi se vůbec ke kosmonautice dostala?
Vlastně odmala mě provází jedna intenzivní charakterová vlastnost – zvědavost. Ráda objevuji vše nové, poznávám nové lidi – nu a v dětství se toto projevovalo touhou pořád něco nového vědět, a jelikož jsem se na základní škole nemusela vůbec nic učit, měla jsem čas na čtení. Zajímala jsem se v té době hlavně o přírodní vědy, věnovala se matematice a postupně vesmíru - tam přesně jsem poznala, že se zrodila vášeň. Chodila jsem na hvězdárnu, a pak zjistila, že mě o trochu víc než astronomie zajímá právě kosmonautika. Přišlo mi fantastické, jak nás posouvá kupředu, jak je odlišná a výjimečná od všech ostatních…
2) Jak se tvůj zájem o kosmonautiku mohl projevit?
Jak jsem říkala, zprvu jsem se stále víc věnovala činnosti na hvězdárně – a na začátku roku 2007 našla soutěž Expedice Mars. Byl to projekt České kosmické kanceláře, chtěli umožnit českým studentům zažít simulovaný let na Mars. Celé to byla jedna velká „reality show“ a zároveň tvrdá práce, protože jsme byli podrobováni tvrdému výběru. Ve finální posádce už nás bylo jen 5, kteří jsme celou simulaci mohli zažít. Na konci této akce mi organizátor při loučení řekl větu, kterou si dodnes naprosto živě vybavuji – měla bych se kosmonautice dál věnovat, protože jsem potvrdila, že na tento náročný obor mám. Umíte si představit, jaká to byla satisfakce. Pro mě to znamenalo spoušť, takový začátek celé cesty za snem.
3) Jak tedy tvé další kroky „za snem“ vypadaly?
Po Expedici Mars jsem se přihlásila na evropský výcvik k Evropské vesmírné agentuře ESA, která organizovala projekt Space v Euro Space Center v Belgii. Tady už šlo o simulaci letu do vesmíru díky vybavení, které ESA využívá. Bylo to úžasné – setkali jsme se se zástupci evropských zemí a společně absolvovali výcvik završený misí v raketoplánu. Celý program byl veden kvalifikovanými pracovníky ESA a byl protkán přednáškami a tréninky v simulátorech. Po návratu mě požádalo kulturní centrum, zda bych udělala besedu – o této cestě se dá vykládat dlouho.
4) Více zážitků sis ovšem přivezla tentokrát už z International Space Campu /ISC/ organizovaný NASA (USA), odkud ses vrátila letos v srpnu…?
Samozřejmě, o ISC bych byla schopná vykládat hodiny a sepsat knížku. Kdybych měla shrnout, co jsem prožila, řekla bych, že to byl „Týden splněných snů“, protože přesně tam, v NASA, jsem poznala, čeho všeho se dá v kosmonautice – potažmo ve vědě a výzkumu – dosáhnout. Bylo skvělé vidět vše, o čem jsem do té doby jen přemýšlela, naživo, setkat se s talentovanými studenty z celého světa a společně využít šance, kterou nám NASA nabídla – totiž absolvovat nezapomenutelný týden, kde se teorie střídá s praktickým výcvikem na unikátních zařízeních. Absolvovali jsme přednášky, zaměřené na vesmírný program, stejně jako část skutečného tréninku kosmonautů (pilotů i letových vědeckých specialistů) pod vedením profesionálních pracovníků (vč. členů týmu aktivních kosmonautů) a zúčastnili se simulovaných letů raketoplánu. Každý den byl nesmírně náročný, a i přes fyzické i psychické vypětí jsem neztratila ani trochu zápalu, naopak jsem se s každou další minutou více přesvědčovala o tom, jak velkou vášní mi kosmonautika už napořád zůstane.
5) Co tě čekalo po příjezdu z NASA?
Především jsem se pořád ve vzpomínkách vracela a nemyslela na moc věcí kolem. Navíc se mě spousta lidí neustále ptala na zážitky. Moc jsem si užila svou „chvilku slávy“, kdy jsem měla v diáři jeden rozhovor za druhým pro média, natáčení reportáže pro Českou televizi a živý vstup do Českého rozhlasu. Užívala jsem si to, byla to pro mne odměna, nevadil mi nával práce, která se díky tomu naskytla. Byla jsem dokonce oslovena, abych se podílela na organizaci Mezinárodního astronautického kongresu, který má již šedesátiletou tradici. Památka ve formě reportáže, která mapuje mou cestu od Expedice po výcvik k NASA, je pro mne opravdu velké potěšení.
V současné době se ucházím o místo na European Space Campu, což bude podobný projekt, avšak evropský, a o výběr do mezinárodní posádky pro parabolický let Zero – g, což je již skutečný stav beztíže, kterého lze dosáhnout právě jen tímto speciálně upraveným Boeingem. Výcvik je velmi finančně nákladný, prestižní a hlavně jediný, který umožní skutečně nulovou gravitaci zažít, a proto budu moc doufat. V případě mého výběru bych jela do Las Vegas, a tím si krásně svou „soutěžní“ dráhu završila.
6) Zbývá Ti vůbec čas na něco jiného, vypadá to, že jsi stále v jednom kole?
Je pravda, že být dobrý ve všem, co si vytyčíte, je náročné, a to nejen časově. Mně ovšem žene vnitřní síla, jak už jsem řekla – vášeň, a proto je to pro mne srdcová záležitost, které se věnovat chci. Je pro mě vzrušující vidět, co vše jsem díky svému koníčku mohla zažít. Samozřejmě se věnuji spoustě jiných aktivit, ráda sportuju a vzdělávám se, jak jen to jde, mám ráda lidi kolem sebe, moc ráda se s nimi poznávám a těmi, kteří něco dokázali, se nechávám inspirovat. Miluju své rodiče, kteří mě podporují ve všem, čemu se věnuji. Každý den si více uvědomuji, jak moc si vážím všeho, co mě v životě potkalo, protože z každého pádu, který jsem zažila, jsem se posílila a šla dál. Cesta protkaná úspěchy ze soutěžení není samozřejmě má jediná, jen mi život samotný obohacuje a projevuje se na něm právě můj celkový přístup k němu. I kdybych se v budoucnu astronautkou nestala, nikdy nebudu litovat, že jsem takovou vášeň měla, protože mě velice obohatila a pomohla překonávat překážky, ať už byly jakékoli.
7) Co bys vzkázala našim čtenářům, kteří mají třeba podobně jako ty nějaký neobvyklý koníček?
Rozhodně se jej nevzdávejte – na začátku jsem byla taky pro každého jen unešená holka nějakým nereálným dětským snem... Vidíte, s odstupem času jsem moc ráda, že jsem se ihned nevzdala a nezačala dělat něco, co by mě tolik nebavilo. Právě protože mi každý krok otevíral dvířka dál a dál a najednou zjišťuji, že to nebylo jen jedno setkání s někým významným. Byla to mozaika zážitků s neskutečnými lidmi, s nadanými vrstevníky z celého světa, s realitou toho, co se mi zdálo jen fantazií. Vždy Vás to, co děláte srdcem, obohatí, i když to hned nevidíte. Už jen proto, že víte, že to je něco, čím se odlišujete od ostatních a nežijete cizí, ale svůj život.
Ptal se: Lukáš Kotlár,
redaktor Zámečku
DD Uherský Ostroh
