Každý by si měl uvědomit svou cenu
...říká tajemnice Vteřiny poté Andrea Fridmanská
Rozhovor připravila: Alex Chludilová
Jakou práci má na starosti tajemnice? Střeží tajemství?
To mě nenapadlo… Tajemnice zajišťuje organizační podporu, dělá administrativní věci a zároveň tým sdružuje. Koordinuji činnost Vteřiny poté a dávám pozor na to, aby všechno šlapalo, jak má. Zároveň jsem v týmu, který jezdí do dětských domovů, což je moje srdcovka.
Které domovy jsi navštívila jako členka Vteřiny poté v posledních měsících?
Byli jsme v Dětském domově Plesná, v DD Žíchovec, v DD Nová Pec, v DD Kašperské Hory, v DD Kroměříž…
Kam se chystáte do budoucna vyjet za dětmi do domovů?
Od září 2014 do června 2015 budeme spouštět projekt, který je orientovaný na čtyři dětské domovy. Zatím mohu prozradit první dva - DD Lety a DD Kroměříž. Hlavním cílem výjezdů bude posilnit komunikační schopnosti dětí. Otevírat téma odchod z DD a zároveň s nimi sdílet své osobní zkušenosti.
Kdo vlastně bude za dětmi jezdit?
Budou to členové Vteřiny poté, kapela Mimosféry a také divadlo Utlačovaných.
Co to je divadlo Utlačovaných?
Jsou to mladí divadelníci z Brna, kteří si vytvořili divadlo, aby otvíralo témata, která jsou velice důležitá, ale ve společnosti se řeší málo. Například vytvořili divadelní hru, na téma odchod z DD a diváci – děti si můžou společně zahrát s herci. Mají tedy možnost si situaci odchodu vyzkoušet nanečisto.
Jak ses dostala ke Vteřině?
K této práci jsem se dostala díky angličtině. Řekla jsem si, že by bylo fajn kromě své práce angličtinu učit i dobrovolně – zadarmo. Našla jsem si organizaci, kde hledali člověka jako já. Setkala se s koordinátorkou, která mě seznámila s Milošem, a byl z toho rok učení.
Jednoho dne mi zavolal, že hledají posilu do týmu, jestli bych do toho nechtěla jít. Tehdy bylo ve Vteřině poté pět členů, teď je nás devět.
Co se tehdy řešilo ve skupině?
Řešily se podměty, které Gracián Svačina (zakladatel skupiny) velmi aktivně vyhledával v dětských domovech. Jednalo se např. o otevírání soukromé pošty dětí a o kamerové systémy v chodbách DD. Byla jsem součástí psaní listů na Českou školní inspekci, Veřejnému ochránci práv, ale zároveň jsem viděla, jak si Vteřina poté začíná věřit a hledá si své důležité místo pod sluncem.
VZPOMÍNKA Z VÝJEZDU
Jaké jsou zážitky z výjezdů do domovů?
Pamatuji si na silný moment v DD Žíchovec. Říkala jsem si, že je až neuvěřitelné, jak hodně se zapojují starší teenageři. Bylo jim 18 let a vyráběli nadšeně deníčky a nahrávali video. Byli hodně zapálení a mě to právě šokovalo. Já jako teenager bych byla nejspíš z těchto aktivit otrávená. Oni nás ale brali.
Proč si myslíš, že se ti starší tak aktivně zapojili do programu Vteřiny poté?
Jedno z možných vysvětlení je fakt, že měli možnost potkat lidi, kteří rovněž žili v dětských domovech a popovídat si s nimi jako se sebe rovným. Anebo je to v tom, že teenageři z DD Žíchovce nepotkávají jiné mladé lidi, kteří za nimi přijedou s programem, každý den. Domov je totiž postaven za vesnicí, kdesi za lesem.
Samozřejmě chápu ředitele, který nemůže ovlivnit polohu DD, ale vidím velký problém v tom, že dítě žije pouze v domově, který je daleko od společnosti. Jak to vidíš ty?
Podle mě všechno závisí na ředitelce/řediteli. Věřím, že vždy je možnost studia a bydlení na internátě, nabídky různých kroužků ve městě, nebo podpory výjezdů na různé akce, soutěže, mimo domov.Prostě aby ty děti měly prostor, potkávat se nejenom s dětmi v domově, ve kterém žijí, ale aby měly kontakt s dalšími lidmi. Pokud to dítě má, je větší možnost získat nové nápady, podněty, impulsy. Může si hledat cestu sám k tomu, co mu vyhovuje. Když ale ředitel takové věci nepodporuje a děti svůj volný čas tráví pouze v domově, nemají dostateční možnost seberozvoje. Často si nevěří, nebo se bojí nových věcí. Nevědí, co můžou čekat, když vyjdou ven z domova a mají zkreslené představy o realitě.
Bereš děti z dětských domovů stejně jako děti z rodin?
Ano. Každý má svůj osud, ani děti z rodin to nemusí mít v životě jednoduché. Určitě je nelituji, to není cesta. Naučili mě to lidi s různým osudem, kteří prošli mým životem.
Proč je nelituješ?
A proč bych měla? Myslím si, že lítost je to poslední, co člověk potřebuje a může to na něho působit opačným způsobem. Nechci jim srážet jejich sebevědomí. Beru je jako své parťáky, se stejným respektem, jako oni berou mě.
TRANSFORMACE SYSTÉMU
V posledních měsících se mění systém domovů, pěstounské péče. Říká se tomu transformace, pro děti dost nepochopitelné slovo…
Pod tímto slovním spojením si představím podporu biologické rodiny, rozšíření sítě náhradních rodin a zmenšení zařízení (dětských domovů, dětských domovů se školou, výchovných ústavů). Domovy by měly být „záchrannými mosty“, které se na nějaký čas postarají o děti a pomáhají vylepšit vztahy s jejich rodinou anebo jim najít lidi, kteří je budou mít rádi. I když to může znít pro děti děsivě, že jim někdo bude rušit jejich domov, tak to doopravdy nefunguje. Toho se rozhodně děti nemusejí bát. První věc, na co se dává pozor, jak se dítě v tom cítí. O tyto pocity dětí by se měli starat vychovatelé, ředitelé, kurátoři, ale i tátové, maminy, babičky, tety, pěstouni. Pro mě je jediná cesta naslouchat přání dětí. Není jednoduché si uvědomit, co člověk chce. Cesta je to opravdu dlouhá, ale naučit se to dá.
Kdo je to kurátor?
Kurátor pro děti a mládež je člověk, který zajišťuje doklady, místo a doprovod dítěte do vybraného zařízení. V případě že je dítě nezletilé, má pod 18 let, pravidelně ho navštěvuje. Snaží se taky o to, aby se podmínky v rodině zlepšily a dítě mohlo jít domů. No, a když dítě z domova odchází, snaží se mu pomoct, aby to pro něho nebylo tak těžké. Každé dítě by mělo vědět, kdo je jeho kurátor a když má problém, kontaktovalo ho samo. Mělo by to vědět buď od ředitele, nebo od vychovatele.
Spoustu dětí v DD ví, že má nad sebou nějakou „sociálku“. Klasicky se stává, že ho vídá jednou za 6 měsíců v ředitelně, kde prostě má strach něco vůbec osobního říct. Co s tím?
Když je to výborný sociální pracovník, to co si s dítětem řekne, se ředitel/ka nedoví. Dítě má taky k dispozici jeho telefonní číslo, které může využít, kdykoliv je potřeba. Jsou ale i děti, které svému sociálnímu pracovníkovi nevěří a v takovém případě mu nechtějí říct svůj problém. I pro tyto případy funguje Vteřina poté, kde nám dítě může napsat svůj příběh nebo problém. Je důležité vědět, že se žádným problémem v tom nikdo není sám. Kdyby se jednalo o vážnější problém, spolupracujeme s Ligou lidských práv a Občanskou poradnou pro občanství, občanská a lidská práva.
Může dítě napsat anonymní vzkaz a uvést třeba jen jméno DD?
Ano, může. Já nebo moji kolegové dítěti odepíšeme a společně se pokusíme problém zvládnout. Pokud je to potřeba, jsme i prostředníky mezi ním, dalšími organizacemi, nebo právníky. I když se občas může zdát, že je ten problém neřešitelný, všechno jde zvládnout. Hlavně se nebát.
V případě, že je to potřeba, voláme za Vteřinu poté ředitelce/řediteli a upozorníme ji/ho na daný problém. Není potřeba říct, odkud o tom víme. V případě, že k nápravě nedojde, je možné poslat podmět k České školní inspekci, popřípadě na kraj, který je zřizovatelem DD. Pokud jde o vážnější problém, obracíme se na Veřejného ochránce práv.
Takovou moc má Vteřina poté?
Vteřina poté nemá být strašákem ředitelů dětských domovů, ale má být tady pro děti, aby se měly na koho obrátit. Posilujeme hlas mladého člověka v zařízení. Když budou děti v domovech spokojenější, projeví se to i na vztazích s vedením a jejich prostředí bude určitě lepší.
Je taková skupina, která je složena převážně z dospělých dětí z DD ještě někde v ČR?
Jsme jediní a unikátní.
Myslíš, že děti z DD zajímá, jak se mají dospěláci, kteří dříve bydleli v dětských domovech?
Určitě ano, protože jsou jedni z nich. Domovy mají přibližně stejný systém, takže ti lidé zažívají podobné věci, situace a mají i podobné představy do budoucna. A Vteřina poté je skupina lidí, kteří v domovech byli a jsou úspěšní v životě, v tom, co dělají. Myslím si, že můžou motivovat mladé lidi, aby si uvědomili, že i když vyjdou z domovů a vše si musí udělat sami, tak to jde. Je důležité se naučit nebát se toho.
Co Vteřina poté může přinést dětem z DD? Proč jednoduše (členové) za sebou nezavřeli dveře, ale stále chtějí být v kontaktu s dětmi, které jsou v ústavní péči?
Jak jednou Radovan Laci, náš člen, řekl: „Je to naše občanská povinnost“. Zajímáme se o lidi, kteří mají podobnou historii, a vidíme u mnohých z nich, jaké mají nízké sebevědomí a myslí si, že v životě nic nedokáží. Vlastně ani nevědí, co chtějí. A my přitom víme, že jsme si prošli tím stejným co oni, a že je možné, aby si každý uvědomil svoji cenu a svoji hodnotu. Vteřina poté má ambici sdílet svoje zkušenosti a ukázat mladým lidem, že to prostě v tom životě jde.
