Touha

Aneta Křížová

DD Žatec

Foto: http://www.denisaarichard.cz/laska-touha-probuzeni/

Energii ticha vnímám v nás a nezabrání mi v tom ani čas,
abych vnímala Tvé myšlenky proudící jako čirá voda do sklenky.
Abych cítila to, co vidíš, pohyby mých prstů zrakem řídíš
směruješ je do neznáma a ústa tvoří panoráma.
A proudící hříšné myšlenky, zabalené do průsvitné halenky
toužící po věcech nepoznaných, sedíme v tichu jen tak sami.

Energii světla vnímám v nás a v krajinách našich těl zas a zas.
Bereme si drze dech a obrazy našich těl na prasklých zdech.
Měníme postupně jejich tvary čisté a jedno je v tom světle jisté,
že proudíme sami do sebe, když rozbřesk na nás zaklepe.
Když hvězdy zblednou závistí a naši touhu pojistí.
V pojišťovně mimo svět, mimo sílu těchto vět,
pak staneme se vesmírem, tryskajícím gejzírem,
který nemá možnost vyschnout, který nelze jen tak vypnout.

Energii touhy vnímám v nás, spalující horko i třeskutý mráz.
A do intimna Tvého těla, já vkládám sebe, jak bys chtěla.
Zamknutí v sobě svými rty, odhalujeme světu naše sny
a svlékáme touhy v očekávání, že budeme stále sami.
I když pocity mám už teď, že stavíme z cihel pevnou zeď,
která ticho, světlo, touhu nepustí, která duše naše vypustí.

Energii stesku vnímám v sobě, i v předbraní k této době,
i v čase, kdy všechno kolem sladce spí, mé myšlenky stále bdí
a utápí se v moři touhy. Já obraz zděděných vlastností jsem pouhý.
I v čase, kdy oči Tvé jsou za oponou.