Jezero

Petra Snozová (20)
DD Valašské Meziříčí

U jezera dívka stojí,
čeho pak se asi bojí?
Bílé šaty s vlasy vlají,
vlasy zlatou barvu mají.

Jezero se třpytí, co asi skrývá?
Kdo tam každou noc co noc přebývá?
Jaký pak to zvláštní tvor?
TY! Dívko, dej si pozor!

To jezero je velmi zrádné,
Kdopak tam asi dnes spadne?
Dívka se otáčí, něco ji táhne.
Na blizoučký strom zlehounka sáhne.
Zakloní hlavu, na větvi sedí vrána,
dívka se bojí, že nedožij se rána.

Noha ji podjela, ona padá,
vody se dotýkají její záda.

To dívčí tělo klesá na dno,
tam ji čeká černé zrádno.
Zrazená byla tím kouzelným jezerem,
šeptá ji tichounce „Pojď - pojď sem“.

Dívka se nebrání, už dávno to vzdala,
zlá, černá voda si ji vzala.
Kdo pak si vzpomene, komu bude chybět?
Už je to dávno snad několik let.

Jezero tiché, jezero hřbitovem,
nikdo živý se nedostane ven.
A tak tam tiše, docela tichounce,
svůj cyklus začíná zas až do konce.

U jezera dívka stojí,
čeho...čehopak se asi bojí?
Ví, že před ní mnoho žen,
padalo tam den co den?

Neví tak jako žádná z nich,
údolím se nese výtěžný smích.