DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
DD CUP 2016 - O pohár fotbalových lvíčat
Nejmilejší koncert v Plzni
Nejmilejší koncert v Plzni
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Oslavy 20 let Zámečku; redakční porada; tábor na Myšinci
Out of Home 2016
Out of Home 2016
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
Sraz dětské redakce v Ústí nad Labem; časopis Zámeček; DD CUP - Memoriál Lucie Hanušové
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DD Cup 2015 - O pohár fotbalových lvíčat
DUHA Zámeček
DUHA Zámeček

Rodinnou smečku rozdělilo zdraví i zvláštní vztahy

Rodinnou smečku rozdělilo zdraví i zvláštní vztahy
31.5.2022
Zámeček administrátor
Přečteno: 7154x

Kdybych svůj příběh četla v nějaké staré knížce, tak by tam mohlo být napsáno, že jsem se do dětského domova dostala cestou krkolomnou a strastiplnou. Jenže můj příběh není žádný román a vydal by na spoustu životů, a stalo se to mně a mým sourozencům.

Jmenuji se Zlata a je mi 14 let, mám dvě starší sestry Terezu a Natku a mladšího bratra Michala. Narodila jsem se mamce Zlatě, která mi dala své jméno, a taťkovi Michalovi. Rodiče bydleli v menším městě na Vysočině a asi se snažili žít normální život, mít děti, být obyčejně šťastní, mít práci a dobrý život. Jenže s dětmi jsou starosti, a když mají dospělí starosti sami se sebou, příchod dětí jim to neulehčí. Jedna teta v domově říká, že dělat děti je legrace, ale starat se o ně je někdy fakt dřina.

Zlata1.jpg

O tom, co se dělo doma a proč jsme vlastně v dětském domově, jsem se dozvídala postupně od sociálních pracovnic. Byla jsem ještě moc malá, abych to všechno pochopila, a popravdě, nechápu to ani dneska. Taťka zemřel, mamka onemocněla a my jsme museli jít do dětského domova v Kamenici nad Lipou.

Když se mamka uzdravila, tak slibovala, že o nás bude bojovat, že se vrátíme domů, dokonce si začala brát nejstarší Terku domů, pak i Natku a pak se zjistilo, že mamka to má taky těžký a nevyšlo to.

MEZI DOMOVEM A PĚSTOUNY

Z dětského domova jsme šly do pěstounské péče k bezdětným manželům, shodou okolností také do stejného města, kde jsme dřív bydlely. Možná to bylo pro ně moc velké sousto bez zkušeností, vzít do péče tři děti, možná tři holky je už smečka, prostě to nevyšlo a my jsme šly zase dál. Tentokrát na ZDVOP v Chotěboři a odsud jsme šly v roce 2018 do dětského domova v Senožatech. Já a moje sestry. Miša byl hodně nemocný, musel na operaci a je v pěstounské péči u hodných lidí v Pelhřimově.

Zlata3.jpg

S mamkou se vídám tak nějak jednou dvakrát do roka, je to hezké, těším se na to, ale je to málo. Tak to prostě je. Se sestrami máme spolu takový zvláštní vztah, tak strašně bychom chtěly být spolu, až nám to nejde, tak moc se máme rády, až z toho blbneme. Tři je prostě smečka.

Terce je už 18 let, je u pěstounů v Praze a jednou za měsíc za mnou jezdí na návštěvu, Natka je ve výchovném ústavu v Janštejně a já jsem tady v Senožatech zůstala sama. Ráda skáču parkour, zkoušela jsem hrát na piano a hraju fotbal. Jsem v bráně a to mě moc baví. Jezdíme na zápasy a docela se nám daří. Jsem tu už 4 roky a možná se také dostanu do pěstounské péče.

V domově to není špatný, ale moc bych chtěla mít někoho jen pro sebe, jen aby mě měl někdo normálně rád.

 

Zlata (14)
DD Senožaty

Dětské domovy

Akce

    Nenalezeny žádné záznamy.

Nápověda ke klávesovým zkratkám | Hlavní strana | Mapa stránek