Pocit jménem láska

Člověk milovaný

Ty jsi člověk milovaný,

v mém srdci hřebíkami přibitý.

Když jsem tě viděla,

pomalu jsem omdlela.

Kolena se mi podlamovaly,

odjakživa jsme se milovali.

Slibovali jsme si lásku,

všichni z něho udělali sázku.

Jedna láska, jedna sázka,

jedna zlost, ale velká hloupost.

Každý by ti řekl už dost

a radši přejdi ten most.

Šíp do srdce

Ten šíp, co mě zasáhl,

tak jako onehdá, měl větší žár než se zdá.

Ten šíp, co mě zasáhl do srdce,

nemá žádný důkaz pro tebe.

Teď se trápím, co se dělat dá,

teď odjíždím a říkám ti pá.

Jen tebe

Jen tebe v očích mám

a pořád na tebe myslívám.

Vedle sebe bych tě chtěla mít

a po tvém boku stále žít.

Ve snu se mi zdá o tobě,

že plujem spolu po vodě.

Miluju Tě moc a moc,

kdy mi přijdeš dát dobrou noc?

Sama sebou

Byl si u mě,

stál si při mně.

Neřekl jsi: "Vem si mě!",

tvé slovo - upřímnost nade vše.

Objetí tvé je jako sen,

který právě sním tento den.

Už je ráno – ty tu nejsi

a já plno otázek mám.

Samota je dobrá i zlá,

tak jako já sama sebou pohrdám.

Veronika Valentová, 17 let