Příběhy
Rodič v roli pasáka: Nezletilá dcera provozovala placený sex, máma z ní tahala prachy
Ahoj. Asi bych měla začít tím, že už nejsem v ústavu. Myslím si, že by bylo dobré ukázat holkám a klukům, kterým se blíží 18. narozeniny, že venku to zas tak jednoduché není a že kolikrát můžou dopadnout jinak, než jak si to představují… více
Život jde dál. Tentokrát nezklamu!
Když jsem z dětského domova odcházela, tak jsem od začátku věděla, že to nebude jen tak všechno jednoduchý, že to venku není žádný ráj. Tety mi zařídily ubytování v domě na půli cesty v Květné, což je statek, kde máme i zvířata (kozy, krávy, osli, pejsky). A já jsem z toho byla nadšená, i když jsem si říkala, zda si tady zvyknu. Přece už se budu muset starat sama o sebe a za vše, co udělám, budu zodpovědná… více
Komentář vychovatele DD SRDCE Karviná: Tanec děti baví. Díky němu si váží ostatních
Aneta, Natálie, Dominik, Lukáš, Viktorie a Jirka. To jsou děti z Dětského domova SRDCE v Karviné, které 3 měsíce pravidelně nacvičovaly pod vedením tety Věrky. Taneční vystoupení připravené pro rok 2013 nese název Free Dance Mix a mělo vyvrcholení na gala večeru Nejmilejšího koncertu na hradě Karlštejn dne 27. 5.2013… více
Do Vídně na koncert Justina Biebra: Příběh Martina Boháče z DD Příbor (kterému nikdo neřekne jinak než Mates) o vytoužené cestě do Rakouska za jeho idolem
Justina jsem začal mít rád v roce 2009, při jeho první písničce One time. Když jsem jí slyšel, tak jsem si řekl, že má opravdový talent, a začal jsem se o něj více zajímat… více
(Z českého děcáku do zahraničí) Příběh Veroniky: Z pasťáku přes Řecko a Anglii do francouzského Lyonu
Své dětství a mládí jsem prožila v DD Krompach a v DDŠ Jana Masaryka v Praze 2. Když jsem se v 18 letech měla postavit na vlastní nohy, vlastně jsem nevěděla, kudy kam. V Česku nebylo snadné získat práci, tak jsem s kamarádkou odletěla do Řecka, kde jsem si přes agenturu našla práci za barem. Byla jsem tam více než rok a pak jsem se vrátila k rodině, ale nějak se to nepovedlo. Rozhodla jsem se, že se musím postavit na vlastní nohy… více
Profesionální pěstounka pomáhá dětem, ale ne kvůli penězům!
Paní Anička povídá o svém boji o dvě malé děti, které si vzala do pěstounské péče. Vypráví o své rodině a bratrech, o které se starala jako pěstounka. A bohužel pro Aničku zápas o své „teď už dcery“, jak říká, nekončí… více
Pěstounská péče? Pětkrát zpátky do děcáku
Pěstounská rodina může pro někoho může znamenat nový začátek a spokojený život. Pěstouni by měli dělat vše pro dítě, které chtějí do opatrovnictví. Ale v dnešní době jde všechno moc snadno… více
(Z českého děcáku do zahraničí) Petra: V děcáku mě naučili uklízet, tak dělám v Anglii pokojskou.
Z Dětského domova v Olomouci jsem se dostala až na jih Anglie do části Cornwall. Bydlíme v malém baráčku, tady tomu říkají cottage. Zahrádku nemáme, ale zato máme tři pokoje na spaní, malou kancelář, obývací pokoj, kuchyň, malou prádelnu a koupelnu. Na uklízení je toho až až…a to musím uklízet ještě v práci. Seznámila jsem se s přítelem, který už žil ve Velké Británii. Tak jsem se rozhodla, že tam odletím s ním… více
(Z českého děcáku do zahraničí) Příběh Davida: Cesta z DD Brušperk přes rakouské a německé restaurace…až k vlastnímu podniku?
2002: První cesta do Lindau Moje první cesta do Německa byla výlet za kamarádkami. Tehdy jsem si ve Švýcarsku, kde jsem přestupoval z českého autobusu na vlak do Německa, ani nezvládl koupit jízdenku. Naštěstí vedle mě v autobuse seděla mladá paní z Česka. V momentě jsem využil našeho seznámení a požádal jí o pomoc. Ale zbytek už byl na mě, abych se s tím popral. V momentě jsem pochopil, že bez jazyku to dál nepůjde. Byla to motivace zase se něco učit… více
Zámeček udělal radost bezdomovcům
Letošní sraz Dětské redakce Zámečku je za námi. V neděli 14. 4. 2013 po obědě se děti rozjely zpět do svých domovů. A neodcestovaly jen tak „s prázdnou“ – kromě zavazadel si s sebou odvážely spoustu vzpomínek, nových zkušeností a nápadů, emoce, dojmy atp… více
Já a drogy: Závislou jsem se stala až v pasťáku
Než začnu psát svůj příběh o tom, jak jsem začala brát drogy, tak si myslím, že všichni kluci i holky v mém věku mi dají jistě za pravdu, že většinu z nás nezajímá názor dospělých, protože si myslíme, že pravdu máme my a že jsme chytřejší než všichni dospělí. Jenže ono to tak není, ale to zjistíme, až když skončíme v nějaké léčebně nebo ve výchovném ústavu… více
Lidovky.cz: Říkali jí "ďáblovo dítě". Dívka ze sirotčince se stala hvězdou baletu
Jejího otce zastřelili, matka zemřela hlady. Kvůli nezvyklé kožní chorobě jí v sirotčinci přezdívali "ďáblovo dítě'. Uprostřed občanské války v Sierra Leone se malé dívce dostal do rukou magazín s baletkou na titulní straně. Řekla si, že jednou bude jako ona, a tak se také stalo. Dnes sedmnáctiletá Michaela DePrince je nová hvězda světového baletu… více
Jednou něco končí a jednou něco začíná
Do dětského domova jsem přišel jako malý kluk, vůbec jsem nevěděl, co to vlastně dětský domov je. Po příjezdu z DDÚ jsem viděl z auta pěkný areál s hřištěm. Paní vychovatelka z Dobřichovic mně a mému o rok mladšímu bratrovi řekla: "Tak kluci, už jsme v Býchorech, toto je váš nový domov." Z ničeho nic jsem se pustil do pláče a hlasitě jsem vyřvával, že sem nechci a bojím se, že mě tady někdo bude bít… více
Proč zrovna já? Boj malého chlapce s nevyléčitelnou nemocí
Převážně tady čtu články o tom, co se vám všem podařilo, ale já nebudu psát nic hezkého. Naopak, o svém velkém průšvihu… více
Poděkování míří do Uherského Hradiště
Když mi bylo necelých 17 let, musela jsem být i se sestrami umístěna do dětského domova. Je nás pět sester a já jsem z nich nejstarší. První pocity ze změny prostředí nebyly moc příjemné. Střídal se pocit strachu, úzkosti a beznaděje. Ale vše, co nám život přinese, nás někam směřuje. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Díky domovu máme školy, získané vzdělání a spoustu přátel… více
Záchrana
Tak bych chtěla začít asi tím, že mám kolem sebe hodně lidiček, kterým na mně záleží a kteří mají o mě strach, a to hlavně tehdy, když nepřemýšlím u toho, co dělám, a to je vlastně pokaždé, když spadnu do situace, kdy si nevím rady. A to bylo i tentokrát… více
Vysvobození
Uplakaná a vylekaná tiše seděla v rohu místnosti. Nevnímala bolest čerstvých ran. Nevšímala si krve, která prosakovala skrz šaty. Možná že byla na bolest zvyklá, nebo jen neměla sílu cokoliv udělat. Za ty roky utrpení už byla zvyklá na všechno. Na bolest i strach. Přitom nikdy nedokázala říct dost. Ani jemu, ani své lásce, kterou k němu chovala… více
Jezdíme do Kašperek
Poprvé jsme se vydali na víkend za dětmi z Dětského domova v Kašperských Horách na podzim roku 2008. Bylo nás sedm víkendových "tet a strejdů" a pamatuji si, že jsme cestou do Kašperek mluvili o obavách z toho, do čeho vlastně jdeme a jak nás děti přijmou. Zároveň jsme se ale těšili. Někteří z nás už měli zkušenosti s dětmi v Dětském domově v Aši, kam jsme předtím jezdili několik let na víkendové akce, ale přece jen navazování kontaktu s dětmi do tří let a s dětmi od 3 do 18 let je jiné… více
Utekl jsem z děcáku
Celý můj příběh začal, když jsem byl naší sociální pracovnicí informován o tom, že nepojedu na velikonoční prázdniny domů k bratrovi. Nejdříve mne tato zpráva hodně naštvala. Po nějaké době jsem se s tím už smířil, jelikož jsem v domově nezůstal sám. Vychovatelé nám na každý den volna připravili nějaký zajímavý program… více
