Moje cesta

Můj příběh začíná okolo mých 10 let. Život byl fajn, ještě když žila babička, když umřela, začalo to být těžší. Mamka musela být častěji v práci a já se starala o sourozence. Vyzvedávala jsem sourozence ze školy, vařila a občas i uklidila.

Žít tímto způsobem mě nebavilo, ale byla jsem spokojená. Uběhly asi 2 roky a začali jsme na tom být docela dost finančně špatně. Mamka si půjčovala peníze a já chodila za strejdou uklízet za dvě stovky.

Takhle to šlo asi další rok, a potom se otec rozhodl, že nás chce do péče. Oznámil nám to asi v říjnu 2020. Život se nějak uklidnil. Bylo to fajn až do září 2021, kdy jsem začala krást. Mamka o tom věděla a říkala mi, ať toho nechám. Já ji neposlechla a došlo to až tak daleko, že mě v Tescu chytli.

Naše sociální pracovnice mě a Ele nařídila pobyt v SVP. Zatím jsme tam chodily jen za psycholožkou, až do února letošního roku. Mamce odebrali Kristýnu a Ondru v půlce února do krizového centra. Já s Elou jsme mamku též opustily 28. 2. 2022 na dvouměsíční pobyt v SVP. První soud byl 12. dubna, kde jsme se dozvěděly, že máme prodloužení do 3. června. Další soud byl 2. 6., kde jsme se dozvěděli, že jdeme do SDD Holeje. Do děcáku jsem se dostala jen já a Ela, Kristýna s Ondrou byli 11. 10. přesunuti do otcovy péče.

Na Holejích se mi líbí. Díky Holejím mám spoustu supr kamarádů a úžasné zážitky. Byla jsem se poprvé podívat do zahraničí, na hodně výletech. Také chodím do útulku venčit pejsky. Jsou tady moc fajn tety, které nám hodně pomáhají, mám je ráda.

Dominika (15), Dětský domov Budišov-Holeje

Zámeček 150