Neměli jsme pomalu co jíst, v Budišově jsem neskutečně ráda

Abych upřímně řekla, tak doma jsme to lehké neměli. neměli jsme pomalu co jíst, jelikož máma měla málo peněz, a ještě k tomu musela splácet dluhy. jak sami vidíte, tak naše rodina na tom finančně byla hodně špatně a jednoho dne mámě zavolala sociální pracovnice, že budeme odebráni z rodičovské péče do soukromého dětského domova Holeje. No máma z toho dvakrát nadšená nebyla.

Tak jsme se oblékli a vyrazili na cestu. Neuběhly ani 2 hodiny a my jsme dorazily k takové ceduli, kde bylo napsáno SDD Holeje, na chvíli jsme se zastavili, ale pak jsme šli dále. Když jsme viděli ten dětský domov, tak se máma zděsila a řekla, že to vypadá jako vězení a my jsme se smířili,
že jsme tady. A tak máma zazvonila na ředitelnu, za chvíli si pro nás přišla paní ředitelka, no a my se sourozenci jsme se rozloučili a odešli na naši rodinku.

Jsem tady už 5 let a jsem za to neskutečně ráda, že tu jsem, protože jsem tady našla tak úžasné lidi, kteří mě berou takovou, jaká jsem, a hlavně se s nimi nemusím přetvařovat. Myslím si, že doma bych takový lidi nepotkala a taky si myslím, že doma bych se nedozvěděla tolik věcí. Tady jsem se dozvěděla nebo spíše nacvičila, jak se hospodaří s penězi, co udělat, když odcházíte se v 18 osamostatňujete a tak dále. Jediný, co vám můžu říct, je že jsem tady velice spokojená.

Jana (14), SDD Budišov-Holeje